(1903 – 1950),
vlastním jménem Eric Arthur Blair, se narodil 25. června 1903 v indické vesnici Motihari v nepříliš bohaté rodině britského úředníka. Po několika letech odjíždí s matkou a sestrou do Londýna, kde v roce 1916 získal stipendium na nejprestižnější střední školu Eton College. Podle svých slov už od šesti let věděl, že se musí stát spisovatelem, a tak se věnoval především četbě, nejvíce na něj působilo dílo Shakespeara, Jonathana Swifta, Jacka Londona nebo Zoly a Flauberta. Již v takto raném věku se prohlásil za socialistu a této orientaci zůstal věrný po celý život. Na rozdíl od svých spolužáků nepokračoval ve studiích na Cambridgi nebo v Oxfordu; místo toho odchází do Barmy, kde v letech 1922 – 1927 pracuje u britské policie. Zážitky z tohoto období jsou zachyceny v autorových esejích a v novele Barmské dny (1934). Znechucen svou účastí na udržování britského impéria se vrací do Evropy, v letech 28 – 30 žije ve velmi chudých poměrech v Paříži a Londýně>>Na dně v Paříži a Londýně (1933). Právě v roce 1933 se rozhodne vydat své první publikované dílo pod pseudonymem (Orwell = řeka v Souffolku ve vých. Anglii, kde žili jeho rodiče).
Od roku 1930 se věnoval zejména novinářské činnosti: psal především eseje a kritiky, nějaký čas pracoval jako učitel v soukromé škole a knihkupec. V roce 1936, kdy se oženil (novinářka, učitelka, adoptovali dítě), vypukla občanská válka ve Španělsku, ve které bojuje na straně republikánů. Byl však zraněn, a tak se vrací zpět do Anglie. V roce 1938 vstoupil do Independent Labour Party (byl v ní do zač. války). Ve svých 35i letech však onemocněl tuberkulózou, a tak se léčí v sanatoriu a později kvůli chorobě odjíždí do Maroka. Během 2. světové války (kvůli zdravot. stavu nemohl narukovat) pracuje jako redaktor BBC a současně píše Farmu zvířat, která mohla vyjít až v roce 1945, kdy také umírá jeho manželka (při operaci). Jeho zdravotní stav se však dále zhoršoval; zemřel 21. ledna 1950 (rok před svou smrtí se žení znova> >manž. novinářka).
Orwell byl tedy především novinář a je považován za jednoho z nejlepších anglických esejistů. První články psal již během studií, ty vycházely zatím ve školních časopisech. Od roku 1931, kdy napsal esej Poprava (Věšení), který vychází z autorových zážitků z Indie, publikovaly jeho díla přední britské časopisy, jako Horizon, Tribune nebo Observer. Jeho eseje se i dnes používají jako učební texty na anglických univerzitách. Orwell byl podle svých slov ovlivněn H. G. Wellsem, Hardym nebo Kiplingem, ve svých dílech se inspiroval také Joycovým Odyseem (pohled „zvenčí“ a „zevnitř“, z více úhlů). Orwell je mistrem „sang-froid“, chladnokrevného odstupu, což dodává jeho dílům důvěryhodnost. Byl novinářem, reportérem i esejistou, všechny tyto formy jsou propojeny v jeho stylu, charakteristickém smyslem pro detail, rezervovaností a jazykem bez jakýchkoliv ozdob. Tak je schopen svým nezatíženým, jednoduchým způsobem zkoumat např. v 1984 složitý společenský celek. Orwellovy eseje čerpají ze zážitků z jednotlivých období jeho života, píše i např. o Dalím, Dickensovi nebo Kiplingovi, věnuje se i sociálně-politickým tématům, jako je nacionalismus, v roce 1947 také napsal esej Proč píšu : „Píšu, protože se vyskytne nějaká lež, kterou je třeba odhalit zrakům veřejnosti, nějaká skutečnost, na niž je třeba upozornit, a mou první starostí je být slyšen.“, „Dobrá próza je jako okenní tabule.“, „Když se zpětně dívám na svou tvorbu, vidím, že jsem vždy, když mi chyběl politický úmysl, napsal knihu bez života, plnou rozvleklých pasáží, vět beze smyslu a zdobných přívlastků – prostě slátaninu.“ Orwellovy eseje vycházely např. ve výborech Střílení na slona nebo V břiše velryby, souborně potom v r. 1965 v knize Úpadek anglické vraždy a jiné eseje.
V roce 1937 vychází kniha Cesta k wiganskému molu, zčásti autobiografická, ve které autor popisuje život dělníků v severní Anglii. Její druhá část je v podstatě esej, ve kterém zároveň definuje svůj postoj k socialismu, jak jej vnímá, co socialismem myslí, přičemž kritizuje anglickou ortodoxní levici. O rok později píše Hold Katalánsku, kde pohlíží s odstupem na občanskou válku, je zde opět uplatněn novinářský postup, kniha také obsahuje citace z novin. Napsaní této knihy bral Orwell jako nutnost sdělit pravdu o poměrech ve Španělsku, anglické noviny totiž tiskly články se stejným obsahem jako španělský – cenzurovaný – tisk. Svět se podle Orwella řítil k dalšímu totalitárnímu systému, jako byl fašismus, ovšem s jiným názvem, velkým nebezpečím je podle něj SSSR. V roce 39 je publikována novela Vyjít si na vzduch, kterou napsal Orwell při pobytu v Maroku a která je předznamenáním 1984. Najdeme v ní hrůzostrašné vize období po 2. světové válce, autor „staví rovnítko“ mezi Hitlera a Stalina. Nutno dodat, že Orwell rozhodně nebyl ve svých představách daleko od pravdy.
Farma zvířat mohla vyjít až v roce 1945: v období války nebylo přijatelné vydat text, který byl ostrým útokem na spojence – Stalinův režim. Jedná se o politickou bajku, alegorii, ve které Orwell zachytil ve zkratce dějiny Sovětského svazu, a to od šíření leninské ideologie, přes říjnovou revoluci (proti panu Jonesovi) až po střet Stalina (Napoleon) s Trockým (Kuliš)+ jeho vyštvání. Zachycena je i elektrifikace (stavba mlýna) a hospodářská krize (snižování přídělů žrádla). Je psána jednoduchým jazykem, s jasnou symbolikou. Z literárního hlediska je zajímavá volba metafor: od očekávaných (psi=tajná policie, ovce jako snadno manipulovatelná masa, kůň jako stachanovský dříč, Pištík=horlivý propagátor, „přisluhovač“) k celkem překvapivým – vůdci proletariátu, diktátoři, původci zla jsou zobrazeni jako prasata (fyziognomie?!). I zde – jako v jiných realistických románech – Orwell zřejmě vytvořil autoportrét: jeho alter egem je zde zřejmě postava cynického, fatalistického osla Benjamina.
- spousta detailů: oslovení „soudruzi“, revoluč. píseň (viz Internacionála) + óda na Napoleona, ale i alkoholismus
Velmi dobře je zde zachycena proměna revoluč. nálad, uzurpace moci ze str. prasat, vývoj kolektivní paměti, upravováno je rok od roku i revoluč. „sedmero“. Příběh revoluce je jasně tragický: celé „revoluční dobrodružství“ je v podstatě návratem k výchozímu stavu. Ve finále se totiž uzurpátoři promění v ty, proti kterým původně zvířata v revoluci bojovala.
Orwellovým posledním dílem se stal jeho snad nejznámější a nejčtenější, i když podle kritiků zdaleka ne nejhodnotnější román 1984, vydaný v roce 1949. Tato kniha může být považována za vyvrcholení autorovy tvorby: základní myšlenky již byly nastíněny v předešlých dílech (zejm. Vyjít si na vzduch), což kritika Orwellovi vyčítala. Přesto se objevují v nových souvislostech, v potaz je třeba také brat autorův zdravotní stav (knihu psal v posledních měsících života, proto je také zřejmě tak naléhavá, „drsná“). Kdosi o Orwellovi napsal, že miloval minulost, nesnášel přítomnost a obával se budoucnosti. 1984 je spíše než utopií nebo „žlučovitým proroctvím“ (viz kritici) naléhavým varováním všem intelektuálům. Kniha vychází z díla ruského spisovatele Jevgenije Zamjatina, My, Orwell však Z~ovu ideu mnohem více propracovává, je zde patrná i inspirace Swiftovým dílem, paralely lze najít i s Aldousem Huxleyem, Jackem Londonem nebo A. Camusem.
Děj se odehrává v Londýně, hlavním městě Územní oblasti jedna, částí Oceánie. Kromě té existují dvě další země – bloky – Eurasie a Eastasie, přičemž Oceánie je vždy ve válce proti jedné z nich; proti které z nich zrovna O. bojuje, není podstatné (navenek je to stále tatáž). V knize je vylíčen velmi detailně a se vší hrůzou chod panujícího totalitního systému = Angsoc, který poznáváme prostřednictvím hrdiny Winstona Smitha, který pracuje na jednom z ministerstev. V čele bloku stojí všemocná Strana, jejímiž hesly jsou: Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla, má pod kontrolou komplexní systém ministerstev (pravdy, míru, lásky, hojnosti) a dalších institucí, které mají za úkol cenzurovat tisk, opravovat dějiny ve prospěch Angsocu+teror. V čele Strany stojí Velký bratr (tě sleduje), jehož opozicí je údajně Emanuel Goldstein (Nepřítel lidu). Strana plně ovládá myšlenky všech lidí pomocí doublethinku(str. 37), lidé jsou pomocí speciálních obrazovek odposloucháváni a kontrolováni, na tomto základě zatýkáni a vaporizováni, čemuž předchází mučení a „vyléčení“ lids. mysli, „reintegrace“. Dalším důležitým pojmem je newspeak (thoughtcrime, vymýcení slov, skládání, zjednodušení, …), jehož princip je vysvětlen v dodatku. Jedná se v podstatě o novou řeč, která by totálně zabránila jakémukoliv myšlení („kacířskému“) odporujícímu Angsocu.
Hl. hrdina W. S. je podán v sartrovském duchu: naprosto izolovaný, trpící výčitkami svědomí, revoltující jedinec, který však končí tragicky. Prožívá milostnou aféru s Julií(tím už si koleduje o vaporizaci – kontrola všech lids. aktivit), setká se s údaj. členem opozice O´Brienem, …>> skončí v místnosti 101…
1984 se stalo Orwellovým posledním a zároveň nejpopulárnějším dílem. Je totiž nadčasové, vždy bude mít co říct, o jeho popularitě svědčí zlidovění mnoha frází (Velký bratr tě sleduje,…) – stejně jako v příp. Farmy zvířat – a používání doublethinkových slov např. v oblasti politiky. Jeho dílo stále překládáno – aktuálně Boze chran Aspidistru.
28. prosinec 2012
9 237×
1410 slov
ohohohohoh