Hannibal

(247/246pnl. - 183pnl.)
Po porážce otcových vojsk (Hamilkar řečený Barkas=blesk) v námořní bitvě u Aegatských ostrovů Římany musel Hannibal přísahat na věčnou nenávist právě vůči Římu. Kartagiňané (Punové) - potomci předoasijských Féničanů usazení v severní Africe byli stejně jako jejich předkové vynikající mořeplavci a obchodníci. Dávali tedy přednost mezinárodním smlouvám podepřenýma silou peněz a nikoli zbraní. Hamilkar Barkas i jeho syn - tedy Hannibal - si proto museli vybudovat silnou mocenskou základnu pro konečné zůčtování z Římem na Iberském poloostrově, kde také založili Nové Kartágo. Příslušníky porobených kmenů posílali do vojenských posádek v severní Africe, kdežto vlastní oddíly v Hispánii posilovali Afričany. Etnickým promísením a mnohaletým potlačováním odporu Iberů neboli Hispánců vznikla skvělá armáda se 70 000 pěšáky, 9 000 jezdci a 60-ti válečnými slony v jejichž čele překročil Hannibal na podzim r.218 pnl. Alpy a vpadl na Apeninský poloostrov. Překvapivý strategický tah představoval řešení z nouze. Po moři byly cesty do Itálie uzavřeny, protože je od bitvy u Aegatských ostrovů (241 pnl.) ovládali Římané. Hannibal sice v Alpách ztratil cca. polovinu svých mužů a téměř všechny válečné slony (zůstal mu pouze 1 slon - Ferda), přesto však v následujících letech dokázal porážet jednu římskou armádu za druhou, dobýt řadu měst, získat některé italské kmeny na svou stranu (Galové,...) a ohrozit samotný Řím ("Hannibal před branami"). Nejslavnějšího vítězství dosáhl r.216 pnl. v bitvě u Kann, kde zničil 80 000 vojsko protivníka.)
Ovšem jeho sláva netrvala dlouho. Římané přešli na zdolávací taktiku a účinně napadali obě základny odkud Hannibal očekával pomoc - Nové Kartágo a Sicílii. Hannibalova armáda se začala pomalu zmenšovat a po porážce Hannibalova mladšího bratra Hasdrubala vyklidila Apeninský poloostrov. Roku 202 pnl. porazil Římský vojevůdce Publius Cornelius Scipio starší Hannibalovu armádu u severoafrické Zamy. Roku 201 pnl. Kartágo přistoupilo na tvrdé mírové podmínky Římanů, zatímco Hannibal odešel do řeckého vyhnanství a odtud ke dvoru Bythínského krále Prusia do maloasijské Libyssy. Roku 183 pnl. zde spáchal sebevraždu jedem poté, co se dozvěděl, že jej jeho hostitelé mají v úmyslu vydat Římanům.