Havel, Václav - Zahradní slavnost

Václav Havel
Hlavní postavy: Hugo Pludek – syn
Oldřich Pludek – otec
Božena Pludková – matka
Tajemnice
Tajemník
Ferda Plzák
Ředitel
Vedlejší postavy: Petr Pludek – syn
Amálka

Zahradní slavnost napsaná Václavem Havlem, je drama o čtyřech dějstvích.
1.dějství – celá hra začíná u rodiny Pludků, kde se vede debata o budoucnosti jednoho ze synů, Huga. Ten však má v tomto momentu jinou zábavu, jelikož si hraje šachy sám se sebou. Atmosféra je velice napjatá, protože pan a paní Pludkovi očekávají jistou návštěvu, která má pomoci jejich synovi ujasnit si, co bude dál. Ta však pořád nepřichází a nepřichází a tak jsou čím dál tím nervóznější. Celá absurdní situace je vyrušena výstupem bratra Petra, který musí být ukryt, aby ho návštěva neviděla a Amálkou, která přinese jistý telegram v němž je, že se bohužel dnešní návštěva musí odsunout, protože Franta Kalabis musí jít na zahradní slavnost Likvidačního úřadu. A tak pošlou Huga na zahradní slavnost.
2.dějství – S prvními lidmi, se kterými se Hugo setkává jsou tajemník a tajemnice onoho Likvidačního úřadu. Vede tam s nimi rozsáhlé debaty a pomalu se začíná chovat jako a oni a stává se jimi. Několikrát jim do toho vleze Ferda Plzák, což je zahajovač, který má za úkol zahájit zahradní slavnost.
3.dějství – Hugo se stále sune výše a výše po postech až se dostane k samotnému řediteli Likvidačního úřadu. S tím tam probírá nějaké papíry a opět se postupně začíná chovat jako ředitel a sám ředitel také mění svůj postoj a Huga respektuje. Několikrát se do toho zaplete i Tajemnice, která to celé jejich chování nechápe.
4.dějství- V posledním dějství se Hugo vrací domů, ale neví že je tam doma, protože již vlastně není Hugo, ale ředitel Likvidačního úřadu. Ani rodina ho nepoznává a stále dále čekají na svého syna. Mezitím ještě nachytají Petra s Amálkou zavřené po tmě v kumbále. Ti pak oznámí, že se chtějí vzít. Konec je asi následovný (viz UK).

UK.
PLUDKOVÁ
Pokud to tady nezaplaví Japonci – pak po nás neštěkne ani pes!
V tom se ozve ze skříně zaštěkání.
PLUDEK
Božka, už jsou tady!
Ze skříně vystoupí Plzák a jde na rampu.
PLZÁK(do publika)
No nic – a teď se nějak bez zbytečných diskusí rozejděte !

Tato hra, jedna z nejznámějších od Václava Havla, zahájila v roce 1963 éru českého absurdního divadla. Autor byl inspirován hlavně Ionescem a Beckettem. Velmi jasně a otevřeně dokázal vyjádřit společnost v Československu. V díle je dobře vidět psychologie člověka ze střední vrstvy, jehož zásady jsou ze všeho něco mít pro sebe i pod podmínkou změny osoby samé. Hlavní osobou je vlastně fráze, která ovládá život lidí. Právě Hugo Pludek postavil svou kariéru na frázích.
Pro vyjádření absurdity volí autor specifické výrazové prostředky. Výrazy se často opakují a jsou to většinou nic neříkající fráze.

UK:
Žabinec bez brčka neusmažíš!
Ani klekánice nenosí semenec na půdu sama.
Kdo ví, kde má čmelák žihadlo, tomu nejsou kalhoty nikdy krátké.
Nač strkat nos do dříví, když si konipas zpívá sám.

Tato hra byla velice zajímavá, samozřejmě často nesmyslná, ale tím i směšná.