Francouzký spisovatel Honore de Balzac, který svou tvorbou stojí na rozhraní mezi romantismem a realismem. Spolu s Hugem dovedl k dokonalosti románovou formu.
Vyrůstal v chudé měšťanské rodině. Na otcovo naléhání studoval v Paříži práva, ale nakonec se rozhodl pro dráhu sposovatele. Ve zlém se rozešel s otcem, najal si v Paříži malou podkrovní komrku a zde od rána do noci psal. Jeho první literární pokusy však byly dosti nevalné, a tak se pustil do nakladatelského a tiskařského řemesla. Bohužel nebyl úspěšný, topil se v dluzích, a dokonce si nějaký čas poseděl i ve vězení. Krach jeho nakladatelství v roce 1827 z něj učinil "věčného dlužníka" a byl příčinou celého jeho dalšího životního i pracovního shonu. Psal dál jako o život a r. 1829 dosáhl konečně v literárním světě úspěchu románem Chouani. To byl zároveň tvůrčího vypětí, které nemá ve světové literatuře obdoby. Balzac během dalších dvaceti let anpsal téměř 100 románů a množství povídek, dramat a esejů. Spával pět hodin denně, většinu dne pracoval, před lidmi se uzavíral na celé měsíce, pil hlavně kávu a oblečen byl v prostém mnišském rouchu. Jeho tragédií bylo, že na rozdíl od stejně pracovitého Alexandra Dumase, který hýřil nápady a psal neuvěřitelně snadno, pro něho tvorba znamenala úmornou, vysilující práci, protože se zdaleka tak snadno nedokázal vyjádřit. Psal, škrtal a několikrát text přepracovával, takže jeho rukopisy byly pro sazeče v tiskárně naprostou pohromou. Balzacovo dílo však vykazuje dokonalý řád a je do detailu promyšlené. Spisovatel vytvořil románový cyklus, který nazval lidská komedie a který se měl stát panoramatem francouzké společnosti od Francouzké rovoluce až do poloviny 19.století. V eseji z roku 1842 nastínil Balzac svůj filozofický záměr, který se opíral o toerie přírodovědce Jana Baptisty de Lamarcka. Základní myšlenkou byla hypotéza, že lidské charaktery se dělí do rodů a čeledí podobně, jako je tomu u zvířat. Balzaccelý projekt rozhvrhl do 150 románů, dokončil jej však pouze ze dvou třetin; za hotovou lze považovat jedinou část, tzv. "žánrové studie", které byly opět rozčleněny do šesti "výjevů": 1.soukromý život-zahrnuje 27 románů, např. Třicetiletá, Plukovník Chaber; 2. provincie-sem patří Lilie v Údolí a jeden z nejslavnějších Balzacových románů Evženie Grandetová, kde je dokonale vylíčen lakomec Grandet, který raději zničí život své dcery, než aby jí povolil sňatek; 3. Paříž-Otec Goriot, Sestřenice Běta; 4. politický život-Temná aféra, Poslanec z Arcis; 5. vojenský život-Chuani; 6. venkovský život-Venkovský lékař, Sedláci.
Balzac psal a psal a svět kolem sebe téměř nevnímal. Z tvůrčího vytržení se probral teprve tehdy, když všechny dluhy byly splaceny. Ve 43 letech se konečně oženil s polskou hraběnkou Evelinou Hanskou-Rzewuskou, s kterou si již 17 let dopisoval. Obrovské vypětí, jemuž byl po celý život vystaven, však podlomilo jeho zdraví natolik, že krátce po svatbě umírá.
Balzac byl za svého života neuvěřitelně populární a ovlivnil celou generaci literátů konce 19. století. Skvěle dokázal vystihnout charakter žen, které se nečím provinily, a vůbec postav, které trpěly skrytou posedlostí či utkvělou představou. Přesto číst jeho romány činí dnes značné obtíže, protože jsou místy doslova přetíženy popisy města, ulice, domu, nábytku či olečení a zvyklostí hrdínů. Kdo se však chce seznámit s životem francouzké společnosti první poloviny 19. století, bez Balzaca se prostě neobejde.
28. prosinec 2012
4 808×
533 slov
