Ignác Schachtl

(1840 – 1911)

Ignác Schachtl(neboli Hynek Šachtl)se narodil rok po vynálezu fotografie,1839. Jeho otec byl mlynářský z Prahy a chtěl mýt ze syna obchodníka. On však nedbal přání svého otce a už v mládí propadl kouzlu fotografie. Neměl to v té době jednoduché. Fotografie začínala. Před snímkem se musela celá deska velikosti až 24x30cm za tmy polít kolodiovým roztokem, za vlhka explodovat a hned vyvolat. Citlivost byla tak malá, že exploze trvala až několik minut.
Vždycky se pídil po všech novinkách a neváhal je zkoušet. Když se dočetl o novém Dallmayerovu objektivu, vypravil se pro něj do Londýna. Pouštěl se i do vlastních experimentů. Montáž kde je současně jako laborant i retušér z roku 1870 je pravděpodobně první na světě. Stal se také průkopníkem fotoreportáže.
Za prací se musel často stěhovat. Přes Plzeň, Prachatice, Nepomuk až do Tábora. Tam našel dobrou ženu Kateřinu, která ho držela tak zkrátka, že se už dál stěhovat nemusel. Přes tuto ženu byl spřízněn i s rodinou Boženy Němcové. Stal se také divadelním ochotníkem, založil rybářský spolek a nechyběl se svým aparátem při žádné atrakci. Díky tomu máme tisíce zajímavých fotografií. Budovy před zbouráním, nové budovy ale hlavně neuvěřitelné skupinky různých spolků.
Konec 70. let byl v rodině Šechtlů plný důležitých událostí. Přibližně v té době zemřela Ignácovi matka a jeho 60ti letý otec neváhal a vzal si 17ti letou dívku, se kterou měl do roka a do dne dítě. V roce 1977 se narodil Ignácovi syn a další pokračovatel fotografické dynastie. Právě ten den seděl v hotelu Jelen a pojídal držkovou polévku. Seznámil se tam s Janem Vosečkem, který přijel do Tábora s koníkem a kočárem sjednávat obchody. Ignác ho chvíli oťukával a pak mu navrhl:,, Nehaj to, já z nich udělám fotografa!" a Voseček prodal koníka a kočár a šel do fotoateliéru. V roce 1895 se firma přejmenovala na Šachtl a Voseček.
Ignác byl opravdu velmi zvídavý a už několik měsíců po vynalezení kinematografie si obstaral promítačku a zažádal jako první v Čechách o koncesi. Přístroj ale nefungoval podle jeho představ a proto odjel pro radu do Vídně. Oprava se ale protáhla na několik měsíců a tak posílal domů špinavé prádlo a prošoupané boty. Při kočovném předvádění ,,oživlých obrazů" vylepšoval produkce rentgenovými fotografiemi.
Prodělal tím asi hodně peněz, protože se pokoušel vylepšit své finanční možnosti otevřením kamenolomu. Ale ani tady mu štěstí nekvetlo a tak se zase vrátil k fotografii, které přece jenom nejlépe rozuměl.
V roce 1908 staví se svým synem fotografický atelier jeden z největších na českém jihu. Škoda jen, že za komunistické éry nevzali na tuto vzácnou památku ohled a zbourali jí a postavili tam hotel Palcát.