Isaac Newton

Isaac Newton se narodil 4. ledna 1643 ve Woolsthorpu na východním pobřeží Anglie. Otec mu zamřel krátce před jeho narozením, vychovávala ho babička.
Střední školu navštěvoval v nedalekém Granthamu. Chlapec se zálibou sestrojoval složité mechanické hračky, modely, brousil zrcadla a čočky, zabýval se chemií a rád kreslil. Osmnáctiletého ho přijali na Trinity College v Cambridgi, kde si při studiu vydělával pomocnými pracemi na univerzitě. Studoval matematiku, fyziku, teologii a klasické jazyky. V r. 1665 dosáhlo hodnosti bakaláře a o tři roky později se stal magistrem.
Už jako student upozornil na sebe mimořádnou samostatností a originálností v práci. Mezi jeho první badatelské práce patřily objev metody nekonečných řad, výpočet obsahu plochy omezené ramenem rovnoosé hyperboly a jejími osami na 52 desetinných míst a později vytvoření nauky o počítání s nekonečně malými čísly. V r. 1669 se stal mladý Newton profesorem matematiky a fyziky a přednášel téměř 27 let. Místo profesora nebylo příliš náročné a poskytovalo mu dostatek času věnovat se bádání.
V 1. letech vědecké činnosti zaujala Newtona optika, ve které udělal mnoho objevů. Rozkladem bílého světla dokázal, že se skládá z barevného spektra, vysvětlil barvu předmětů a vlastnoručně zhotovil první zrcadlový dalekohled. Zvětšoval asi 40x a Newton ho v roce 1671 daroval Londýnské královské společnosti, která Newtona o rok později zvolila za člena. Dále objevil interferenci světla na úkaze, který je dnes známý jako Newtonovy kroužky. Newton vytvořil korpuskulární teorii, podle které je světlo tokem maličkých částic. Všechny své výzkumy o světle shrnul v 3 dílné Optice, která vyšla až v roce 1704.
Od roku 1676 se začal zabývat studiem mechaniky. Základní objevy v mechanice vyslovil Newton ve svém monumentálním díle Matematické principy přírodní filozofie. První dva díly se zabývají teoretickou a třetí nebeskou mechanikou. Newton tu vyslovil svoje slavné axiómy pohybu, avšak původním cílem díla je důkaz zákona všeobecné gravitace, který vyplývá z aplikace axiómů mechaniky na pohyb nebeských těles.
V Principech bylo shrnuto všechno, co se během předcházejících tisíciletí zjistilo o nejjednodušších formách pohybu hmoty. I velké Newtonovy objevy byly ve skutečnosti završením badatelské práce více učenců. Sám Newton říkal o svých úspěších: „Jestli jsem viděl dál než druzí, tak proto, že jsem stál na bedrech gigantů.“
Newtonovo učení o prostoru, času, hmotnosti a síle mělo obrovský vliv na vývoj fyziky. A až objevy 20. stol., zejména Planckovy a Einsteinovy, ukázaly hranice platnosti zákonů, na kterých byla vybudována Newtonova klasická mechanika. Přesto však si klasická mechanika udržela svůj velký význam, zejména v mnohých oblastech praktického charakteru.
V r. 1696 nabídli Newtonovi za jeho zásluhy lépe placené místo dozorce mincovny. V r. 1701 se vzdal profesorského místa a o dva roky později ho zvolili za prezidenta Londýnské královské společnosti, kterým zůstal až do konce života. V r. 1705 ho královna Anna povýšila do šlechtického stavu.
V posledních letech života znovu zredigoval své práce a psal historicko - teologické dílo Chronologie. Zemřel 31. března 1727. Pochovali ho ve Westminsterském opatství.