(*9.11.1818 Orel; Rusko - †3.9.1883 Bougival; Francie)
Turgeněv pocházel z bohaté, pozemky vlastnící, ruské, panské rodiny a dostalo se mu celkem obyčejné výchovy. Navštěvoval Moskevskou a St. Petěrburskou univerzitu a získal vysokoškolský diplom z filozofie. Nejprve pochyboval o své schopnosti stát se úspěšným spisovatelem, ale to jen do doby než byla nadšeně přijata jedna z jeho prvních knih Sportovcův výstup. Byla to sbírka popisující tvrdý život ruských nevolníků. Turgeněv zobrazil velmi realistický obraz života na venkově a negativní dopad nevolnictví jak na nevolníky tak na panstvo. Na nevolníky bylo obvykle pohlíženo jako na něco podřadného, něco méně než člověk, Turgeněv je ale líčí nejen jako lidské bytosti, ale dokonce je vidí jako lepší co se týče lidskosti vůči jejich pánům. Následek jaký měl tento ostrý protest proti nevolnictví na Rusko by se dal přirovnat k následku "Chaty strýce Toma" od Harriet Beecher Stove na Spojené státy. Na Alexandra II udělalo Turgeněvo dílo takový dojem a tak ho ovlivnilo, že zrušil nevolnictví, tím si získal přízvisko car osvoboditel. Ještě před zrušením nevolnictví, Turgeněv osvobodil své vlastní nevolníky. Turgeněv napsal ještě několik dalších příběhů, které přesně popisují ruský venkov a život rolníků, jsou to například Měsíc na venkově nebo Khor a Kalinich.
V některých svých pozdějších pracích se Turgeněv začal více soustředit na morbidní psychologické studie lidstva, což bylo pro spisovatele této doby typické. Ve svých dílech se soustřeďovali na postavu tzv. „zbytečného člověka“. Tito lidé byli v podstatě pozitivními postavami, kteří se však považovali za vyděděnce společnosti, společnost se k nim chovala nespravedlivě. Byli to neobyčejně inteligentní lidé, kteří zápasili mezi svou odloučeností od zbytku světa, způsobenou pravě jejich nadprůměrnou inteligencí, a jejich touhou být součástí světa, který považovali za povrchní a banální ale zároveň také za nezbytný. Tento typ rozboru osobnosti byl možná tak oblíbený, protože tolik vystihoval smýšlení ruského lidu na konci 18. století. Rusové se cítili uvěznění mezi jejich potřebou přizpůsobit se západu aby mohli soupeřit se západním světem a jejich touhou ponechat si svou odlišnou, unikátní, ruskou kulturu, která byla prosazována Slavofily (<= ?). V Turgeněvových Lovcových zápiscích autor popisuje snahu jednoho z těchto zvláštních mužů žít sám a zkoumat svou vlastní identitu. To, co odlišuje Turgeněvův příběh od Tolstého a Dostojevského románů je to, že namísto přímého popisu, vyjadřuje myšlenky postav jejich slovy a činy. Čtenář pak musí vnitřní pocity postavy vyvozovat z jejích vnějších projevů, tak jak je tomu i v životě.
Další Turgeněvův populární román Rudin (1856) využívá postavu „zbytečného člověka“ nejen k vyjádření pocitu frustrace ale také k vzdání holdu starší generaci, přestože stále poukazuje na její neschopnost. „Šlechtické hnízdo“ (1859) oslavuje staré ortodoxní ideály panstva a „V podvečer“ (1860) vypráví příběh odvážné mladé dívky nové generace. Turgeněvovi práce balancují mezi pravdou, poezií a krásou tak aby potěšili jak ruskou pravici tak levici (tak to fakt nechápu).
Turgeněv napsal mnoho skvělých děl, ale žádné s ruským mužským hrdinou, o jakém však Rusové toužili číst. Jako odpověď na tuto touhu , Turgeněv napsal Otcové a děti. Hrdinou tohoto románu je student neurozeného původu, který pohrdá minulostí a je netolerantní vůči pomalému pohybu současného liberalismu. Tato postava je nedočkavá udělat velký pokrok, který by vedl k lepší budoucnosti. Turgeněv však také popisuje konečnou bezvýslednost revoluce. Mnoho ruských radikálů bylo pobouřeno Turgeněvovým viděním revoluce. Tento hněv je možná to, co radikály ještě více podnítilo k akci a vedlo k ruské revoluci pod učením Lenina. Turgeněv se rozhodl opustit Rusko a pracovat a cestovat po celé Evropě. Do Ruska se vracel jen na krátké výlety (?). Jeden z jeho pozdějších románů, Dým (1867) projevoval hořkost proti všem třídám ruské společnosti. I přesto, že koncem svého života Turgeněv ztrácel popularitu v Rusku, získával si ji ve zbytku Evropy. Byl prvním ruským autorem, který odhalil ruského ducha vnějšímu světu (západní Evropě) a který si získal evropské uznání.
28. prosinec 2012
5 626×
628 slov
