J. F. Kennedy

J. F. Kennedy se narodil 29. května 1917 v Brooklynu (Massachusetts). Pochází z milionářské rodiny amerického finančníka irského původu. Studoval na universitě v Harvardu, v Londýně a v Cambridgi. Za druhé světové války sloužil v letech 1941-1945 u amerického námořnictva. V r. 1945 se stal dopisovatelem agentury International News Service a zúčastnil se jako novinář konferencí v San Francisku a v Postupimi.

John F. Kennedy byl členem významné politicky činné rodiny .Jeho bratr Robert F. Kennedy (1925-68) hrál v Kennedyho vládě klíčovou roli, v r. 1961-64 působil ve funkci ministra spravedlnosti a roku 1968 byl prezidentským kandidátem Demokratické strany. V průběhu volební kampaně ho v Kalifornii zastřelil jordánský přistěhovalec Sirhán Bišára Sirhán. Bratr Johna a Roberta Kennediových Edward M. Kennedy (nar. 1932) byl senátorem a zaujímal významné postavení v Demokratické straně.

Politickou dráhu nastoupil v r. 1946, kdy byl jako člen Demokratické strany zvolen do Sněmovny reprezentantů za stát Massachusetts. V letech 1953-1960 byl členem Senátu. V r. 1956 byl poprvé na konferenci Demokratické strany nominován na úřad presidenta, avšak neuspěl. V r. 1960 byl navržen znovu a ve volbách 8. 11. 1960 zvítězil nad svým protivníkem, kandidátem Republikánské strany Richardem Nixonem.

Ve své předvolební kampani ostře kritizoval politiku Eisenhowerovy vlády a sliboval, že bude následovat politické tradice presidenta Roosevelta. Ve volbách zvítězil jen nepatrnou většinou zhruba 113 tisíc hlasů a byl prvním římským katolíkem, zvoleným v USA presidentem, a zároveň nejmladším presidentem v dějinách Spojených států.

Nový prezident si od počátku svého volebního období počínal mimořádně energicky. Představoval typ politika s nevyčerpatelnou energií a cílevědomostí, s velkými nároky na úlohu všech společenských institucí, zvláště státu a monopolů, a přitom těsně spjatého s buržoazními intelektuálními kruhy. Na rozdíl od předchozích prezidentů se setkáním se zástupci tisku nevyhýbal, naopak je sám organizoval. Kennedy se obklopil početnou skupinou poradců, většinou mladších lidí, energických a schopných jedinců, jejichž průměrný věk byl asi 37 roků. I do vlády si vybral odborníky a známé představitele monopolů. Do své vlády přijal i dva členy opoziční strany, republikány McNamaru a Dillona. Přes široký kruh poradců však mnoho otázek řešil autoritativně, zvláště v oblasti zahraniční politiky, kde jmenoval bez dohody se státním tajemníkem řadu významných funkcionářů Státního departmentu.
Před Kennedym stály na počátku jeho vlády dva základní problémy: boj s hospodářskou krizí, která právě v této době dosáhla svého vrcholu, a urychlení tempa hospodářského rozvoje.
Jestliže Kennedy nebyl ve vnitřní politice přes mnoho příslibů nijak progresivní, jeho zahraniční politika byla nesena výrazným protirevolučním, protikomunistickým a protipokrokovým postojem. J: Kennedy chtěl věnovat zvláštní pozornost především otázkám psychologické války s komunismem, s jeho nebezpečnou ideologií.Takzvaná velká strategie prezidenta Kennedyho směřovala do jednotlivých oblastí světa - na Kubu, do Vietnamu, do Laosu, do Západního Berlína, prakticky do všech kontinentů. Součástí této politiky bylo vytváření vnitropolitické atmosféry, která měla v Američanech upevnit vědomí hrozby války. S touto koncepcí souvisela agresivní a výbojná politika vůči socialistickým státům, vedoucí až na hranici válečných dobrodružství. Proti socialistickému společenství byly používány kombinované metody politického nátlaku a ideologické diverze až po ozbrojenou agresi.

Po svém nástupu do úřadu presidenta začal uskutečňovat svůj program, který byl vyjádřen heslem '' New Frontiers '' (Nové hranice). Za jeho vlády došlo v dubnu 1961 ke kontrarevolučnímu útoku proti Kubě a v r. 1962 na podzim k tzv. karibské krizi, která byla od druhé světové války největším nebezpečím pro světový mír a hrozila vyústit v nukleární válku.
Politický vývoj na Kubě vzbuzoval koncem padesátých let ve vládnoucích kruzích Spojených států značnou nespokojenost. Režim proamerického diktátora Batisty byl nakonec lidovou revolucí v roce 1959 svržen a nastolena nová, demokratická vláda, která se postupně vydala cestou budování socialismu. Americký postoj vůči vládě Fidela Castra byl krajně nepřátelský. Pod patronací CIA byl vytvořen v Guatemale tajný tábor a za prostředky USA zahájen výcvik kubánských protirevolučních jednotek, které měly uskutečnit vpád na Kubu. Hned poté zorganizovala CIA s podporou amerického námořnictva a letectva invazi žoldnéřů na kubánské území. Kubánské revoluční jednotky agresory v krátké době porazily. Americké kubánské dobrodružství odsoudily četné latinskoamerické země i světová veřejnost. Tento vývoj nakonec vyústil v nové vážné napětí v karibské oblasti, jež nabylo široký mezinárodní rámec a vyvolalo nebezpečí světového konfliktu.

Kubánská vláda se na základě zkušeností z dubna 1961 připravovala proti dalšímu možnému vpádu reakčních jednotek na území svobodného ostrova. Proto si zajistila i dodávky výzbroje včetně raketových zbraní od Sovětského svazu. Vláda Spojených států na tuto skutečnost reagovala mimořádně agresivně. V říjnu 1962 provedla námořní blokádu Kuby, takže hrozilo střetnutí amerického válečného
loďstva se sovětskými loděmi, které byly na cestě k ostrovu. Nakonec díky realismu a diplomatické aktivitě Sovětského svazu se podařilo karibskou krizi vyřešit. Spojené státy se na základě dohody se SSSR zavázaly, že vojensky nenapadnou Kubu, a Sovětský svaz souhlasil s demontáží raketových zařízení. Kubánská revoluce se mohla dále rozvíjet.

Ve vnitřní politice se Kennedy pokoušel zastavit pokles průmyslové výroby, růst nezaměstnanosti a chronické zhoršování platební bilance USA, zákonodárnými úpravami chtěl rovněž řešit nerovnoprávnost černochů. Kennedyho politika byla charakteristická lavírováním mezi pokusy o nový přístup a novou koncepci americké zahraniční i vnitřní politiky a mezi konzervativním odporem amerických pravicových kruhů. Kennedymu se nepodařilo realizovat svůj program.

Dne 22. listopadu 1963 byl při oficiální návštěvě v texaském městě Dallasu zákeřně zavražděn.