Jakub Arbes se narodil 12.června 1840 na Smíchově chudým rodičům. Neměl sourozence, protože ti mu zemřeli. Vyučil se obuvníkem, jak chtěl jeho otec, ale pak šel studovat. Zajímal se o filozofii, estetiku, matematiku, přírodní vědy, cizí jazyky a literaturu. Pracoval v několika časopisech jako redaktor. Byl to například časopis Hlas, Vesna Kutnohorská, Národní listy, Politik nebo Šotek. Byl také ve vězení a to přesně 1 rok, 3 měsíce a 1 týden. Zemřel 8.dubna 1914.
Jeho první literární dílo byla německá báseň Die Feldmanstreu, která vyšla roku 1856. Pak vydával svá díla hlavně v časopisech Rodinné kronice, Lumíru, Zlaté Praze, Květech, Světozoru a Osvětě. Navíc ještě překládal například Kolische, Obsena, Voltairea, Rosena a Sardoua. Uvedu vám několik děl, která napsal.
Lež a pravda o svatém Janu Nepomuckém, Mravokárné románky, Moderní upíři, Štrojchpudlíci, Povídky a kresby, Záhadné povahy, Dva barikádníci, Ethiopská lilie, Miniatury, Karel Hynek Mácha, Okolí Prahy, Kandidáti existence, Ukřižovaná, Mesiáš, Svatý Xavierus a Poslední dnové lidstva, kterou vám převyprávím.
Autor vešel do Kajetánského kostela, kde ho nejvíc zaujala ruka zpovídajícího u zpovědnice. Sleduje ji a setrvá i do začátku kázání. Zaujme ho způsob, kterým kazatel mluví o Posledním soudu lidstva. Najednou tam ale vběhne žena, která se zde nervově zhroutí. Po několika dnech potká znovu pátera z kostele. Ten mu řekne, že se jmenuje Ondřej Vambeřický a je bratr jeho bývalého nejlepšího přítele Filipa Vambeřického. Autor si na něj ale nevzpomene.
Řekne mu, že se zajímá o ženu, která se v kostele zhroutila. Autor se po několika dnech setkává se svým přítelem doktorem, který pracuje v ústavu pro choromyslné a autor se ho zeptá na ženu. Lékař mu případ popíše jako normální a řekne mu o páteru Vambeřickém, který ženu navštěvuje a chce s ní udělat pokus. Když se Arbes vrátil domů, začal dávat dohromady životní příběh ženy v ústavu.
Žila šťastně dokud se její manžel nerozhodl pro politickou dráhu. Ona sama ho podporovala a dosti často hostila jeho přátele. Začal k nim domů chodit také velmi inteligentní kantor Vambeřický.
Jednoho dne večer zůstali sami a kantor jí vyprávěl o své lásce, která zemřela. Žena pak zapomene zamknout a kantor se vkrade do její ložnice. Ona omdlí a probudí se teprve, až když ji vzbudí služka.
Od té doby je na tom špatně psychicky a narodí se jí dítě. Jakmile se na něj podívá, pozná, že není jejího manžela, ale kantora Vambeřického. Manžel ho dá k výchově a ona o dítěti nechce ani slyšet. Začne být stále víc nábožná a doufá v poslední soud, že bude kantor potrestán. Ten ale zatím zemřel a ona se zhroutila v kostele. Arbes se snažil spolu s páterem rozluštit, jak by se dalo ženě pomoci. Páter hledá spis hraběte Buquoye, protože tam by lék mohl být. Tento hrabě byl velmi učený a bádal za své peníze. Páter ho poprvé potkal v restauraci, kde pochválil za názory jeho i jeho přátel. Pak ho poznal lépe, protože se stal jeho tajemníkem, i když už v jeho pokročilém věku. Buquoy byl později zajat a zemřel ve vězení.
Autor přesvědčil svého přítele lékaře, aby byl páterovi umožněn pokus se ženou. Ta si naštěstí také vyžádala jeho návštěvu. Lékař umožnil Arbesovi, aby se na průběh pokusu díval ze stínu druhé místnosti. Páter začal zpovědí, ale později přešel v konverzaci k bratru Filipovi. Pak jí přečetl dopis, který jí Filip napsal, ale neodeslal. Žena dopisu uvěřila, ale věděla, že teď ublížila ona Filipovi a dopustila se hříchu. Začala blouznit a lékař ji odvedl na pokoj. Tento pokus se tedy nezdařil. Arbes se ptá svého přítele lékaře, proč svolil k tomuto pokusu. Ten mu odpoví, že ho zaujal vzdělaný a inteligentní páter a metoda, kterou chtěl použít, mu je známá. Autor šel pak domů.
Lékař poslal Arbesovi Buquoův spis, ale ten ho odložil, protože byl psán velmi špatným rukopisem. Jednou pro něj přišel posel od pátera, aby za ním hned Arbes přišel. Páter umřel na zásah bleskem, ale požádal lékaře, aby napsal, že zemřel na mrtvici. Arbes po tom na Buquoův spis zapomněl skoro na 10 let. V tu dobu chtěl vydat jedno své literární dílo, ale nikdo mu nechtěl dát zálohu. Potkal pohřeb ženy, kterou se snažil páter vyléčit. Uviděl podobnost jejího manžela a jejího syna. Ten večer vzal do ruky znovu spis a udivilo ho, že rukopis je k přečtení. Po několika hodinách ale usnul únavou. Jakmile se probudil, četl rukopis ještě hravěji. Potkal redaktora, který mu dal zálohu. Jenže pak si všiml, že stromy a květiny vadnou. Jeho přátelům a bývalým spolužákům se všechno daří. Najednou se vzbudí a zjistí, že to byl naštěstí sen. Protože ten kdyby pokračoval, zmizela by vegetace a s ní i lidstvo.
Knížka se mi moc nelíbila, protože byla docela dost zdlouhavá. Je pravda, že popisoval jen to, co bylo nezbytné, ale některé pasáže jsem musela přečíst několikrát, a přesto jsem většině z nich neporozuměla. Našla jsem i dvě pasáže, které mě trochu zaujali, i když těch moc nebylo. Přečtu vám část jedné z nich. Rozhodně nikomu z nás nedoporučuji, aby četl jakoukoli knížku od tohoto autora.
(léčení šílené ženy, sen o krásném dni a umírající vegetaci)
5. srpen 2008
5 290×
846 slov
