Jan Hus

(1370 – 1415)
Ačkoliv Mistr Jan Hus pocházel z chudé rodiny, vydal se do Prahy studovat filozofii, a to velice úspěšně, neboť se již ve svých 39 letech stal rektorem celé univerzity. Roku 1400 byl vysvěcen na kněze a zhostil se tohoto úkolu dobře. Vedl vzorný život a šířil víru z kazatelny Betlémské kaple.
K jeho smůle se ovšem jeho kázání brzy začala až příliš blížit učení Jana Viklefa. Nepřijal sice všechny na svou dobu velmi kacířské názory, ale povětšinou mu velmi imponovaly, zvláště pak nauka o církvi a státu. Zdůrazňoval aktuální témata, hlásal život přesně podle evangelia a apeloval na vlastenecké cítění národa.
Od ctění Viklefových požadavků chudoby církve ho neodradilo ani zatčení jeho dvou "kumpánů"- Stanislava ze Znojma a Štěpána z Pálče, taktéž reformních kněží. Naopak, staví se přímo do čela reformní strany proti arcibiskupovi Zbyňkovi Zajícovi z Hazmburka, který sice byl zpočátku nakloněn reformám, ale podlehl mocným církevním tlakům.
Hus ovšem nebyl ve svém odboji sám, postavil se za něj totiž lid. Stal se symbole širokých vrstev, nespokojených se "statu quo." Jeho knihy se rychle šířily a Betlémská kaple plnila posluchači.
Naneštěstí ve svém nadšení překročil určité meze. Začal zpochybňovat autoritu samotného papeže, který sice v té době rozdával nestydatě odpustky, ale uměl rázně zakročit proti odpůrcům církve. Hus se tak dostal na "šikmou plochu," odkud již nebylo návratu.
Dále rozvíjel reformní učení a sále kritizoval církevní blahobyt, a následně na něj byla uvalena klatba poté, co bylo Viklefovo učení oficiálně zakázáno. Pražský lid se bouřil a tak byl Hus vyhoštěn z Prahy, čímž ovšem jeho popularita nijak neklesla, spíše naopak. Navíc si svými kázáními s důrazem na problémy obyčejných lidí získal i venkovský lid. V té době napsal také několik významných spisů, např. De ecclesia, Výklad viery, nebo Dcerka neboli O poznání cesty pravé k spasení.
Roku 1414 se konal církevní sněm v kostnici a Hus na něm chtěl obhájit své učení. Navzdory glejtu o osobní nedotknutelnosti od krále Zikmunda byl Mistr Jan v Kostnici ihned zatčen a později vyslýchán pro šíření bludů. Proti koncilu neměl naději. Odmítal samozřejmě odvolat své životní přesvědčení a koncil i přes střídmé protesty svých českých členů odmítal diskutovat. Hus byl odsouzen jako kacíř a upálen.