Jan Hus

Jan Hus - narozen 1371,+6.7.1415.Pochází zřejmě z Husince u Prachatic. Základní vzdělání (náboženství, počty) nabyl pravděpodobně doma, později navštěvoval prachatickou školu, kde se naučil číst a psát.
-od roku 1390 studoval na univerzitě v Praze
-1393 - bakalář
-1396 - mistr svobodných umění
-1398 - sám vyučuje na artistické fakultě
-1400 - vysvěcen na kněze
-1401-1402 - děkan artistické fakulty
-1402 - kazatel v Betlémské kapli na Starém městě pražském
-1404 - bakalář teologie
-1409 - rektor univerzity v Praze
Jan Hus je představitelem a vůdcem českého reformního hnutí, usilujícího o nápravu křesťanské církve a společnosti důsledným respektováním novozákonních ideálů. V tomto mu byl vzorem anglický myslitel John Viklef, jehož názory o nutnosti zbavit církev pozemkové- ho majetku zásahem světské moci a o potřebě obnovení jejího apoštolského poslání sdílel . Získal podporu vlivných kruhů včetně královského dvora Václava IV. i části pražského obyvatelstva.
-od 1408 - on a jeho přivrženci měli stále častější konflikty s ideovými protivníky, přede- vším s německými mistry na univerzitě a s českou církevní hierarchií
-18.1.1409-Dekret kunohorský - Václav IV. jím zajistil českému univerzitnímu národu
hlasovací převahu, reformní skupina v čele s Husem zvítězila
-1410 - pražský biskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka - nechal spálit exempláře Viklefových spi-
sů, tím začíná kampaň proti Husovi. Hus odmítl předvolání k procesu před římskou
kurii
-1412 - po protiodpustkové aféře ztratil Hus podporu Václava IV., po vyhlášení interdiktu
nad Prahou 1412 opustil město a žil pod ochranou šlechtických příznivců na
venkově; nejprve na Kozím hrádku u Sezimova Ústí, poté na hradě Krakovci u
Rakovníka, odtud v říjnu 1414 odjel na koncil do Kostnice, tady v listopadu 1414
uvězněn, poté postaven před koncilní soud, který shledal některé články jeho učení
kacířskými
- Jan Hus odmítl odvolat své názory, byl odsouzen a upálen
- jeho smrt posílila v českých zemích reformní hnutí, jež přerostlo v husitskou revoluci

Jan Hus je autorem spisů, z nichž nejznámější byly Knížky o svatokupectví - kritika fiskalismu římské církve; O poznání cesty pravé k spasení (Dcerka); Vyloženie sv.čtení nedělních (Postila); O šesti bludech a De ecclesia (O církvi), v níž křesťanskou církev nechápe jako instituci, nýbrž jako společenství věřících, řídících se Božím zákonem a předurčených ke spasení. Oproti latině vyzdvihoval úlohu mateřského jazyka. Ve snaze přiblížit jej lidu zjednodušil český pravopis, zavedl diakritická znaménka. Velký ohlas měly jeho listy, autorství spisu De ortographia Bohemica (O českém pravopise ) je nejisté.