Jan Neruda

Umělecky i myslitelsky nejsilnějším zjevem májovské generace byl

básník, prozaik, dramatik, kritik a novinář JAN NERUDA (1834-1891).

Byl pražským dítětem, narodil se v rodině vojenského vysloužilce,

který byl kantýnským v újezdsých kasárnách. Později se jeho rodiče

přestěhovali na Malou Stranu, a ta se stala dějištěm Nerudova dětsví. Studoval nejdřív na německém, později na akademickém českém gimnáziu. Po maturitě vystřídal několik krátkodobých zaměstnání, byl úředníkem, výpomocným učitelem. Začal studovat práva a později filozofii, ale ani jedno nedokončil. Zajímal se stále více o literaturu a novinářství, stál v pozadí příprav almanachu MÁJ, stal se redaktorem, nejprve Vilímkových Obrazů života. Od té doby, od r.1859, zůstal již věrný novinářské práci až do konce života.

Své první verše otiskoval Neruda již v polovině devadesátých let.

Toto počáteční období Nerudovi básnické tvorby vrcholí knížkou HŘBITOVNÍ KVÍTÍ (1858).

Teprve po dalších deseti letech se Neruda přihlásil s novou básnickou knihou. byly to písně KOSMICKÉ(1878),jimiž se počíná nové

období Nerudovi básnické tvorby. Básník, který měl dosud k realitě života a světa převážně kritické stanovisko, vytyčuje zde kladné perspektivy života člověka i celého lidstva.

Po celou dobu své umělecké tvorby psal Neruda FEJETONY a napsal jich asi 2000. Některé vydal knižně sám, většina byla vydána později, všechny až v posledních letech v SEBRANÝCH SPISECH. Neruda ve svých fejetonech psal o všem, co viděl kolem sebe a považoval za vhodné k zaznamenání. Mnoho pozornosti věnoval uměleckým otázkám, literární tvorbě svých současníků,ale i mladším básníkům, např. VRCHLICKÉMU, ČECHOVI AJ. Myšlenkově nejzávažnější fejetony Neruda shrnul do dvou svazkůSTUDIÍ KRÁTKÝCH A KRATŠÍCH(1876). Postupem času opouští Nerudažertovní tón. Nerudaza svého životanebyl hodnocen tak, jak by si zasloužil, avšak brzy po jeho smrti v roce (1891)se k němu nadšeně přihlásila mladá umělecká generace, především básník J.S MACHAR. S úctou a láskou se k jeho dílu blížily i naši velcí kritici F.X. ŠALDA a JULIUS FUČÍK.