Jan Otčenášek

*19.LISTOPADU 1924 PRAHA
+24. ÚNORA 1979 PRAHA

Prozaik a autor novely a románů z doby okupace a února 1948, filmový a televizní scénárista, autor rozhlasových her, jeden z výrazných tvůrců poválečné socialistické prózy.

Na obchodní akademii maturoval v roce 1943. V roce 1944 byl totálně nasazen do továrny na letecké motory v Čakovicích. Koncem války se zapojil do ilegálního hnutí mládeže ve skupině Předvoj.
Po skončení války necelý rok studoval estetiku u J. Mukařovské na pražské filozofické fakultě. V letech 1947 – 1952 pracoval jako účetní ve spolku pro chemickou a hutní výrobu. Od roku 1952 působil ve Svazu československých spisovatelů (1956 – 60 jako tajemník), od roku 1960 pracoval jako spisovatel z povolání. Toto povolání si udržoval až do roku 1973 kdy začal pracovat jako dramaturg filmového studia Barrandov.
Publikoval v Literárních novinách, Hostu do domu, Květech, Plamenu, Rudém právu aj. Je autorem řady filmových a televizních scénářů (např. Byl jednou jeden dům).
Debutoval budovatelským románem Plným krokem (o boji dělnického kolektivu za splnění dvouletky). Osvědčil se v něm hned napoprvé smysl pro konkrétnost uměleckého obrazu a pro živě cítěnou a napsanou postavu. Román se tak zařazuje k nejlepším prózám budovatelského žánru. Otčenášek významně zasáhl do rozvoje poválečné prózy románem Občan Brych (1955 – zfilmováno). Autor do středu dění položil téma osobního rozhodování váhajícího hrdiny zda přijmout či odmítnout současné politické uspořádání. Závěr vyzněl jako souhlas s novým režimem. Tato próza obohacovala současnou literaturu o prvek psychologické povahokresby postihující vnitřní postoje mladého intelektuála.
Další próza nese název Romeo Julie a tma (1958). Je to ztvárnění křehkého komorního příběhu studenta Pavla a židovské dívky Ester. Kde se autorovi podařilo adekvátně postihnout nelidskost fašismu. Příběhem, charaktery postav i konfliktem proniká Otčenášek hluboko totalitní doby.
K protektorátu se vrací románem Kulhavý Orfeus (1964). Vyjadřuje v něm dobu v níž dozrávala jeho generace, klade a zodpovídá otázky svobody, činu, světonázorové orientace.
Doba okupace je jakýmsi katalyzátorem hodnoty lidských povah. Prózy Občan Brych, Romeo, Julie a tma a Kulhavý Orfeus spolu vzájemně souvisí problematikou mládeže na sklonku války a v prvních poválečných letech. Některé postavy skutečně přecházejí z jednoho díla do druhého (např. Pavel z novely Romeo, Julie a tma se objevuje i v Kulhavém Orfeovi) jiné si vzájemně korespondují jako společenské typy a vytvářejí tím kontinuitu Otčenáškovy tvorby.
Na přelomu 60. a 70.let Otčenášek tématicky vychází ze současnosti . V satirické novele Mladík z povolání ironizuje přemíru erotické problematiky. V románu Když v ráji pršelo, i v některých televizních inscenacích, usiluje o podání obrazu spojení milostného motivu s činorodou prací. Otčenášek pokračuje v linii klasické socialistické prózy, osobitě jí rozvíjí, vytváří svou tvorbou základní ideově-umělecké hodnoty v oblasti prózy v poválečné literatuře.

Bibliografie: Plným krokem (1952); Kluci z Ořeší ((pro děti 1954);Občan Brych (1955, zfilm.); Romeo, Julie a tma (1958, zfilm.); Kulhavý Orfeus (1964); Mladík z povolání (1968); Když v ráji pršelo (1972); Víkend uprostřed týdne (1975)