Jaroslav Seifert

(1901 – 1986)

Úvod

Jaroslav Seifert byl českým básníkem, překladatelem, novinářem
a prozaikem, který dlouhých 6 desetiletí vytvářel literaturu nejvyšších uměleckých hodnot. Seifert byl významným představitelem
a současně příslušníkem generace wolkrovsko-nezvalovské, tedy generace básníků, kteří vstoupili do literatury začátkem dvacátých let 20. století.

Životopis

Jaroslav Seifert se narodil na Žižkově 23. září 1901. Jeho otec byl vyučený zámečník, ale prodával i obrazy a byl aktivním sociálním demokratem. Mladý Seifert absolvoval na Žižkově 6 tříd klasického gymnázia. Poté se začal věnovat žurnalistice. Roku 1920 se stává spoluzakladatelem spolku Devětsil. V roce 1921 nastupuje do Rudého práva. O rok později začíná pracovat pro brněnskou Rovnost. Téhož roku se stává odpovědným redaktorem satirického časopisu Sršatec. V letech 1923 – 1927 je Seifert zaměstnán v Komunistickém knihkupectví a nakladatelství. V tomto období působí i v redakci avantgardního časopisu Disk. Roku 1924 cestuje přes Itálii do Francie s přítelem K. Teigem. Téhož roku se stává členem brněnské literární skupiny Host a začíná pracovat v redakci avantgardního časopisu Pásmo. O rok později se účastní československé kulturní delegace v Sovětském svazu. Od roku 1927 do roku 1929 působil jako redaktor v redakci obrázkového týdeníku Reflektor. V roce 1928 se Seifert oženil a měl 2 děti. Roku 1929 byl vyloučen z Komunistické strany a následně projevil nesouhlas s novým gottwaldovským vedením. Po další 2 léta řídí divadelní časopis Nová scéna. Roku 1930 spolu-
pracuje s časopisem Družstevní práce. O 3 roky později začíná pracovat v kulturní rubrice Ranních novin. Tuto práci vykonává po dobu 5 let. V období od 1934 do 1937 rediguje Almanach Kmene. V letech 1937 – 1939 rediguje pro Družstevní práci básnické knižnice Slunovrat a Generace. Roku 1939 začíná pracovat v redakci Národní práce. Roku 1945 a 1948 v nakladatelství Práce pořádá edici veršů Klín a řídí umělecký měsíčník Kytice. V roce 1956 ho potkala těžká choroba pohybového ústrojí, které neumožňuje tvorbu. Roku 1969 je zvolen předsedou Svazu Československých spisovatelů. O 8 let později podepisuje Chartu 77. V roce 1984 dostává Nobelovu cenu za literaturu.
10. ledna 1986 umírá v Praze.

Tvorba

Seifert překladatelem
- 20. léta: Překládal z francouzštiny (G. Apollinaire, P. Verlaine),
z ruštiny (A. A. Blok).
- 50. a 60. léta: Přeložil Šalamounovu Píseň písní a Nizámí.

Seifert novinářem
- psal literární, divadelní, filmové a výtvarné kritiky
- psal fejetony, sloupky, veršované komentáře

Seifert prozaikem
- napsal jediný soubor esejí (vzpomínek) Všecky krásy světa.

Seifert básníkem
1. Proletářská poezie
- píše o revoluci a smyslu revoluce
- píše o velkoměstu jako o symbolu pro utrpení proletáře
- způsob vyjadřování: volný verš, nepravidelný rým, hyperbola, jemný
humor, naivní až romantický pohled.

Město v slzách (1921) – Představa světa bez bídy a nenávisti.
Samá láska (1923) – Vidiny lidského štěstí.

2. Poetizmus
- píše o moderní technické civilizaci, o cestování
- píše o obyčejných věcech kolem nás, stesk nad nesplněnými
revolučními sny
- způsob vyjadřování: volná asociace, slovní hříčky, hyperbola,
nepravidelný rým, asonance, personifikace, volný verš.

Na vlnách T.S.F. (1925)
Slavík zpívá špatně (1926)
Poštovní holub (1929)

3. Čistá lyrika
- intimní lyrika: plynoucí čas, proměnlivost světa
- události 2. pol. 30. let: reakce na mnichovskou zradu,
výzvy k boji za svobodu
- 2. sv. v. + osvobození: Praha, osobnosti literatury a kultury
- úniková léta: vzpomínky na matku, obraz českého venkova a přírody
- způsob vyjadřování: pravidelný rytmus a rým, melodičnost,
přirovnání, metafory, inspirace lidovou slovesností.

Jablko z klína (1933)
Ruce Venušiny (1936)
Jaro sbohem (1937)
Zhasněte světla (1938)
Vějíř Boženy Němcové (1940)
Kamenný most (1944)
Přilba hlíny (1945)
Dokud nám neprší na rakev (1947)
Ruka a plamen (1948)
Šel malíř chudě do světa (1949)
Píseň o Viktorce (1950)
Maminka (1950)
Koulelo se koulelo (1955)
Chlapec a hvězdy (1956)
Praha (1964)

4. Reflexivní poezie
- píše o smyslu poezie v životě člověka a společnosti
- píše o muži, který má jedinou jistotu a to svou ženu
- píše o neustálém sporu mezi životem a smrtí
- způsob vyjádření: volný verš, srozumitelný, jasný a jednoduchý
jazyk, nepoužívá metafory.

Halleyova kometa (1967)
Odlévání zvonů (1967)
Prsten Třeboňské madoně (1969)
Deštník z Piccadily (1979)
Morový sloup (1981)
Býti básníkem (1983)