Jindřich VIII.

Roku 1533 došlo k odtržení Anglie od církve římské. Král Jindřich VIII. byl od roku 1509 ženat s vdovou po bratrovi Kateřinou Aragonskou, tetou Karla V., a měl s ní pět dětí. Král vedl s Kateřinou velmi milostný život až do té doby než se vášnivě zamiloval do dvorní dámy Anny Boleynové. Anna byla na francouzském dvoře v družině anglické choti Ludvíka XII..Král poznal, že ji může získat jen sňatkem. Vášeň byla tak prudká, že se Jindřich VIII. Rozhodl Kateřinu zapudit a požádal papeže Klimenta VII, aby sňatek odloučil. Kliment VII byl by to učinil, ale bál se urazit císaře a proto odkládal rozhodnutí. Správcem Anglie byl tehdy Tomáš Wolsey (Vulzy), který krále ovládal. Wolsey se nesnažil nějak urychlit královu sňatkovou záležitost, protože Anna Boleynová ho nenáviděla. Kardinál by skončil na popravišti, kdyby ho nezastihla přirozená smrt roku 1529. Jeho poslední slova prý byla: “Kdybych byl Bohu sloužil jako králi, nebyl by mne opustil“. Po Wolseyovi se stal římským kancléřem spisovatel Tomáš More . Jindřich VIII získal v mládí theologické vzdělání a kdysi se ostře postavil proti Lutherovi, dal spálit jeho spisy před chrámem svatého Pavla ( r. 1521) a napsal proti němu knihu O svátostech. Luther odpověděl netakticky, velmi hrubě, nazval krále lhářem a oslem a Wolseye netvorem, morem země. Přitom neuvážil, že tím zvýší královu nenávist proti Luteránům. Jindřich zatím zapudil Kateřinu a žil s Annou jako manželkou. Církevní soud později prohlásil sňatek Kateřiny za neplatný a roku 1533 byla Anna s níž se Jindřich tiše oženil slavnostně korunována. Brzo dala králi dceru Alžbětu. Anna Boleynová netušila, že králova vášeň, kterou dovedla svou zdrženlivostí 6 let rozněcovat, velmi brzo ochladne. Jindřich poznal v její družině krásnou Janu Seymorovou (Símrovou) a když v lednu 1536 se Anně narodil mrtvý chlapeček, rozhodl se k ráznému kroku. Při jednom turnaji se stalo, že královna Anna upustila z balkónu kapesník, který zvedl jeden z krásných rytířů. Král ihned vyskočil, odvedl královnu a dal ji následujícího dne zavésti do Toweru. Byla obžalována ze styku s vlastním bratrem a již za 14 dní odsouzena. Její bratr a královnini oblíbenci byli hned nato popraveni a dva dny později 19.5.1536 popravena Anna. Jindřich se oženil s Janou Seymorovou a prohlásil Alžbětu za neschopnou následnictví, ale Jana po prvním porodu umírá. Po smrti Jany došlo v Anglii k velkému pronásledování katolíků a luteránů, (1538) zejména tehdy, když papež Pavel III vydal proti Jindřichovi proklínací bulu a vyzval poddané, aby mu odepřeli poslušnost. Brzy na to mu Cromwell navrhl, aby se oženil se sestrou vůdce německých evangelíků Jana Friedricha Saského s Annou z Cleve. A oblíbený Jindřichův mistr Hans Holbein byl vyslán, aby vymaloval její podobu. Obraz byl tak krásný, že král byl nadšen, dal Anně z Cleve slib a jel ji vstříc. Při spatření Anny byl však velice zklamán, neboť obraz lhal o její kráse a Jindřich zvolal, že si onu „ německou kobylu“ nevezme. Slib byl však dán a sňatek uskutečněn roku 1540, ale manželé neměli k sobě žádné vnitřní vztahy a nemohli se ani domluvit, protože Jindřich neuměl německy a Anna zase anglicky. Brzo po sňatku se dozvěděla, že se s ní dá Jindřich rozvést. Ještě toho roku 1540 se Jindřich popáté oženil, ale tento sňatek netrval dlouho. Jeho manželka Kateřina Howardová byla žena velmi sličná, ale přišlo se na to, že král není jejím prvním milencem a Jindřich ji dal odsoudit jako velezrádkyni, protože oklamala krále. Kateřina byla v únoru roku 1542 popravena. Už v červenci 1543 se Jindřich oženil s Kateřinou Parrovou, zbožnou protestantkou. Později Jindřich velice ztloustl, že se nemohl dobře pohybovat a museli jej vozit . Kateřina skrývala, že je Lutherovou ctitelkou. Poslední měsíce Jindřichova života byly velmi špatné. Bolesti se zvětšovaly tak, že nebyl schopen ani podepisovat akta. Dělalo mu starost, že jeho synu Eduardovi bylo teprve 10 let a byl velmi slabým dítětem. Jindřichova smrt se dostavila 28.1.1547 v 58 letech věku. Po Jindřichovi nastoupil Eduard VI ještě dítě, který vládl pod poručnictvím.

K referátu byla použita literatura: Vládcové v dějinách Evropy
Světové dějiny
Naučné slovníky a.j.