Karel Čapek

(1890 – 1938)

Úvod

Karel Čapek je český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Je prvním českým spisovatelem, který uspěl v zahraničí a tím velice prospěl české literatuře v zahraničí. Byl určitou dobu představitelem československého Penklubu. V době hrozící nacistické okupace byl jedním z hlavních motorů odporu, kdy využil veškeré své možnosti a kontakty pro vyburcování národa
a světa při snaze o zachování svobody.

Životopis

Karel Čapek se narodil v Malých Svatoňovicích u Trutnova 9. ledna 1890 do rodiny báňského a lázeňského lékaře jako třetí dítě. Měl starší sestru Helenu a staršího bratra Josefa. Ještě v červnu tohoto roku se rodina přestěhovala do vlastního domu v Úpici. Zde také Karel Čapek od roku 1895 do roku 1900 chodil do obecné školy. Dne 16. 9. téhož roku začíná Karel chodit v Úpici do měšťanské školy.
Roku 1901 se společně s babičkou Helenou Novotnou stěhuje do Hradce Králové, kde nastupuje do primy osmiletého gymnázia. Na podzim roku 1904, tedy v kvartě, vstupuje do tajného studentského debatního spolku pokrokářského zaměření a sebevzdělávacích cílů a stává se členem jeho výboru. Na konci školního roku 1904/1905 dostává doporučení opustit školu kvůli tajnému spolku, čímž je ze školy vyloučen. Proto se v září 1905 uchyluje do Brna, kde mu jeho sestra Helena, do Brna provdaná, našla podnájem. Zde nastupuje do kvinty Prvního českého gymnázia. Po dokončení sexty se Čapkovi rodiče rozhodli prodat hronovský mlýn a dům v Úpici a přestěhovat se do Prahy. Ubytují se v činžovním domě v Říční ulici č. 11 na Malé Straně. Spolu s Karlem a rodiči zde bydlí bratr Josef a babička Helena. V září 1907 nastupuje Karel do septimy Akademického gymnázia v Praze, kde v červnu roku 1909 maturuje s vyznamenáním.

V září odjíždí s bratrem Josefem na měsíc do Mnichova, aby si odpočinul před nastávajícím zimním semestrem na filozofické fakultě pražské univerzity, kam se v říjnu zapisuje. Po letním semestru na téže univerzitě a po letních prázdninách nastupuje v říjnu 1910 Karel Čapek na zimní semestr na filozofickou fakultu Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně. V březnu 1911 odjíždí do Paříže, kde se zapisuje na Sorbonně na Faculté des lettres. V červenci po ukončení semestru v Paříži odjíždí na čtrnáct dní do Marseille
a koncem měsíce se vrací do Prahy, kde se v říjnu znovu zapisuje na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. V březnu 1912 umírá babička Helena Novotná. Karel stále studuje na pražské univerzitě filozofii.
29. listopadu 1915 je slavnostně jmenován doktorem filozofie.
V tomtéž roce byl z důvodu nemoci několikrát neodveden do první světové války. Roku 1916 se jeho rodiče stěhují do Trienčanských Teplic, kde Čapkův otec působí jako sezónní lázeňský lékař. V Praze zůstává sám s bratrem Josefem.

V březnu se stává členem redakční rady časopisu Národ a nastupuje jako soukromý učitel Prokopa Lažanského, syna hraběte Lažanského. V květnu odjíždí s Lažanskými na jejich zámek v Chýších u Žlutic. Službu u nich končí 30. 9. 1917.
22. října se společně se svým bratrem stává redaktorem Národních listů. Je redaktorem a referentem kulturní rubriky. Téhož měsíce se stává také společně s bratrem redaktorem satirického týdeníku Nebojsa, který právě vznikl. V létě 1920 se seznamuje s Olgou Scheinpflungovou, svojí budoucí manželkou. K 31. 12. dává společně s bratrem a několika dalšími redaktory výpověď z Národních listů pro nesouhlas s politickou linií šéfredaktora listu. 22. března 1922 byl poprvé osobně představen Tomáši Garrique Masarykovi. 19. ledna 1923 poprvé navštěvuje T. G. Masaryka na Pražském hradě. 13. dubna 1924 umírá Čapkova matka. Od konce května do konce července je v Anglii. Jede tam kvůli zasedání mezinárodního kongresu Penklubu a Výstavě britského impéria. Na podzim se zavádí tradice schůzek pátečníků, intelektuálů různých názorů a povah. V lednu 1925 se stává členem přípravného výboru pro ustanovení pražského Penklubu. V dubnu se stěhuje do vlastního domu na Vinohradech, kde s ním bydlí otec. V květnu je zvolen členem Literárního odboru IV. třídy České akademie věd. 28. října 1927 dostává společně s bratrem Josefem státní cenu za dramatické dílo za hru Adam Stvořitel. V dubnu 1929 umírá Čapkův otec. Září tráví v Topoĺčiankách s TGM a v říjnu odjíždí s Olgou do Španělska.

V červnu 1930 je ministrem školství jmenován členem poradního sboru pro věci Národního divadla. V lednu 1931 je Výborem pro rozvoj duševní spolupráce při Společnosti národů jmenován do stálého výboru pro literaturu a umění. V březnu 1932 přechází společně s bratrem od zkrachovalého nakladatelství Aventinum k nakladatelství Fr. Borový, kde se stal vkladem půl milionu korun tichým společníkem.

V červnu 1935 na mezinárodním sjezdu Penklubu v Barceloně ho předseda světové federace Penklubů H. G. Wells navrhuje za svého nástupce, ale Čapek ihned odmítá. V červenci cestuje s Olgou
a přáteli po Dolomitech automobilem. Na této cestě požádá Olgu
o ruku. 16. srpna 1935 se Karel Čapek žení s Olgou Scheinplungovou na vinohradské radnici. Jeho švagr mu dává do doživotního užívání usedlost Strž ve Staré Huti u Dobříše. V říjnu je nominován do komise pro udělování státních cen za literaturu. V červenci 1936 cestuje s Olgou po Dánsku, Norsku a Švédsku. V listopadu norský tisk navrhuje Karla Čapka na Nobelovu cenu za literaturu. V únoru 1937 navštěvuje Edvarda Beneše na Pražském hradě. V červnu se společně s Olgou účastní kongresu Penklubu v Paříži, kam byl pozván jako čestný host. 21. září 1938 pomáhá stylizovat prohlášení, jímž vláda oznamuje občanům přijetí podmínek francouzské a anglické vlády. 30. září, v den mnichovského diktátu, podepisuje výzvu Obce československých spisovatelů K svědomí světa. V listopadu až prosinci musí Čapek snášet kampaň tisku proti své osobě. Odmítá evakuaci do Anglie, říká, že musí zůstat s národem. Od poloviny prosince trpí chřipkou, poté dostane zánět ledvin.

25. prosince 1938 v 18:45 umírá.

Tvorba

1. Publicistika
Kritika slov (sloupky, 1920)
Italské listy (cestopisné fejetony, 1923)
Anglické listy (cestopisné fejetony, 1924)
O nejbližších věcech (sloupky, 1925)
Zahradníkův rok (fejetony, 1929)
Výlet do Španěl (cestopisné fejetony, 1930)
O věcech obecných čili Zoon politikon (fejetony a stati, 1932)
Obrázky z Holandska (cestopisné fejetony, 1932)
Cesta na sever (cestopisné fejetony, 1936)
Jak se co dělá (soubor causerií, 1938)

2. Próza
Zářivé hlubiny (povídky, 1916)
Boží muka (povídky, 1917)
Krakonošova zahrada (drobná próza, 1918)
Trapné povídky (povídky, 1921)
Továrna na absolutno (utopistický román, 1922) – román, v němž dojde k objevu zvláštního karburátoru, který rozbíjí atomy, ale současně uvolňuje absolutno. Tato síla začne měnit lidi a vyvolává v nich náboženský fanatizmus. Konečným důsledkem je opět válka a ničení.
Krakatit (utopistický román, 1924) – román, v němž je velice sugestivně řešen problém odpovědnosti člověka za důsledky zneužití vynálezu. Hrdinou je vědec inženýr Prokop, který objeví třaskavinu, jež by byla schopna zničit celý svět.
Skandální aféra Josefa Holouška (próza, 1927)
Povídky z jedné kapsy (povídky, 1929) – Čapek označil tyto oblíbené povídky jako noetické, v nichž poznává a objevuje skutečnost
a povídky justiční, kde převládá otázka jak trestat. Základní osou všech je pak hledání pravdy a spravedlnosti.
Povídky z druhé kapsy (povídky, 1929) – i zde je osobitě zpracován detektivní žánr, odhaluje se zločin, opět se ale ozve pocit, že člověk není ve svém jádru zlý.
Apokryfy (povídky, 1932)
Devatero pohádek (pohádky, 1932)
Dášeňka čili Život štěněte (pohádka, 1933)
Hardubal (román, noetická trilogie, 1933)
Povětroň (román, noetická trilogie, 1934)
Obyčejný život (román, noetická trilogie, 1934)
Válka s mloky (utopistický román, 1936) – zde se setkáváme s převratným vynálezem, který ve svých důsledcích vede ke zkáze, stejně tak tu máme motiv odlidštění, ale utopie jako celek je povýšena na důrazné varování před hrozícím nebezpečím fašizmu.
První parta (román, 1937)

3. Drama
Loupežník (divadelní hra, 1920)
R. U. R. (utopistická divadelní hra, 1920) – poprvé použito slovo robot, děj se odehrává v továrně na výrobů robotů, kde je ředitel Domin přesvědčen o schopnosti robotů nahradit plně člověka. Roboti se vzbouří, lidstvo je vyhubeno, až na stavitele Alquista, který je dominantní postavou v jedné z vrcholných scén dramatu. Má totiž za úkol obnovit zničený recept na výrobu robotů.
Ze života hmyzu (divadelní hra, 1921)
Věc Makropulos (utopistická divadelní hra, 1922) – v tomto dramatu je nastolen problém dlouhověkosti lidského života. Recept na jeho prodloužení je nakonec spálen, protože herečka Elina Makropulová, která objevu využívala a procházela historií v mnoha podobách,je člověkem hluboce nešťastným, je unavená životem, vnitřně vyprahlá, neschopná se z čehokoliv upřímně radovat. Spíše zůstala závist.
Adam Stvořitel (divadelní hra, 1927)
Bílá nemoc (divadelní hra, 1937) – ústředním motivem dramatu je konflikt mezi doktorem Galénem, charakterním, přirozeně inteligentním a skromným člověkem a diktátorem Maršálem, který má jasné rysy fašistického vůdce.
Matka (divadelní hra, 1938) – reakce na válku ve Španělsku. Matka vede v dramatu dialogy a spory s mrtvými muži své rodiny.

4. Ostatní tvorba
Pragmatizmus čili filosofie praktického života (1918)
Francouzská poezie nové doby (překlady, 1920)
Lásky hra osudná (jednoaktovka, 1922)
Hovory s T. G. Masarykem (1928 – 1935)
Marsyas, čili Na okraj literatury (eseje, 1931)
Mlčení s T. G. Masarykem (1935)

5. Posmrtně vydáno
Život a dílo skladatele Foltýna (románové torzo, 1939)
Měl jsem psa a kočku (prózy a fejetony, 1939)
Kalendář (sloupky, 1940)
O lidech (sloupky, 1940)
Vzrušené tance (básně, 1946)
Bajky a povídky (1946)
Sedm rozhlásků K. Č. (1946)
Ratolest a vavřín (sloupky, 1947)
Obrázky z domova (fejetony a sloupky, 1953)
Věci kolem nás (fejetony a sloupky, 1954)
Sloupkový ambit (1957)
Poznámky o tvorbě (výbor z prací o literatuře, 1959)
Na břehu dnů (výbor z novinářských prací, 1966)
Místo pro Jonathana! (výbor ze statí o literatuře a kultuře, 1970)
Listy Olze (dopisy Olze Scheinpflungové, 1971)
Drobty pod stolem doby (veršované komentáře ke dni, 1975)
Listy Anielce (dopisy Anně Nepeřené z roku 1905, 1978)
Dopisy ze zásuvky (dopisy Věře Hrůzové z let 1920 – 1931, 1980)
Filmová libreta (1988)
Spisy Karla Čapka (souborné vydání končící svazkem Dodatky ke spisům, 1980 – 1995)

Charakteristické rysy tvorby

Charakteristické rysy pohádek:
- pohádkové bytosti jsou polidštěny, víly, rusalky
- místem děje jsou často skutečná místa
- nenajdeme vyloženě zlou postavu
- hlavním znakem je doslova rozkošnická záliba ve vypravování, hromadění synonym, užívání novotvarů atd.

Charakteristické rysy románů:
- varování před nebezpečím fašizmu a rasizmu
- varování před zneužitím techniky proti lidstvu
- smysl života je v drobné užitečné práci ve prospěch lidstva
- využití kontrastů, prolínání a detailů

Charakteristické rysy dramatu:
- varování před nebezpečím fašizmu
- fantastické motivy
- výzva k boji proti nelidskosti a násilí
- odsouzení války
- kritický postoj k přeceňování techniky