Karel IV.

(14.5.1316 – 29.11.1378)

Karel IV. Lucemburský, nejvýznamnější evropský panovník pozdního středověku, římský císař a český král, přezdívaný „Otec vlasti“, nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, se narodil 14. května roku 1316 v Praze.

V roce 1323 byl Václav poslán na vychování k francouzskému královskému dvoru, kde při biřmování přijímá jméno Karel. V Paříži Karel získává rozsáhlé vzdělání, na tehdejší dobu je mimořádná jeho znalost jazyků - budoucí císař a král hovoří německy, francouzsky, latinsky, italsky, na prvním místě ale vždy uvádí češtinu.

V letech 1330-1331 pobývá Karel IV. v Lucembursku, v letech 1331-1333 zastupuje svého otce v Itálii. Od podzimu roku 1333 Karel IV. spravuje České království místo nepřítomného otce a od roku 1334 vykonává úřad moravského markraběte.

Od počátku čtyřicátých let byl Karel IV. favoritem papežské kurie na hodnost římského panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi - i proto bylo pražské biskupství v roce 1344 povýšeno na arcibiskupství a byla zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta. Dne 11. července roku 1346 byl pak Karel hlasy pěti kurfiřtů zvolen římským králem.

Českým králem se Karel IV. Lucemburský stal o rok později, po smrti svého otce - 26. srpna byl králem zvolen a 2. září byl korunován. K této příležitosti dal Karel zhotovit novou královskou korunu, později se pak podílel i na formulování korunovačního řádu.

Později bylo České království uznáváno jako centrum římskoněměcké říše- Praha byla Karlovým sídelním městem, bylo založeno Nové Město pražské(1348), budoval se nový kamenný most (dnes Karlův most) a byl postaven hrad Karlštejn, kde se uložily říšské korunovační klenoty. Dne 7. dubna roku 1348 učinil Karel IV. Lucemburský řadu významných aktů - k zemím koruny české jsou přičleněna slezská knížecí a Horní Lužice, v roce 1368 Dolní Lužice a v roce 1373 Braniborsko. Ve stejný den, tedy 7. dubna roku 1348, založil Karel IV. v Praze vysoké učení, nejstarší univerzitu na sever od Alp.

Dne 6. dubna roku 1355 byl Karel v Římě korunován římským císařem a ve stejném roce se pokusil vydat nový zemský zákoník „Majestas Carolina“, návrh však musí stáhnout pro odpor panstva.

Koncem roku 1356 pak císař Karel IV. vydal dokument Zlatá bula Karla IV., zákoník, který platil ve Svaté říši římské až do roku 1806.

Jako vladař se Karel IV. chová většinou racionálně a cílevědomě, nezřídka s potřebnou dávkou lsti - ve vlastní rodině se ale chová dosti odlišně: především pak nepřiměřeně zbožňuje svého prvorozeného syna Václava, snad i proto, že tento dědic jeho trůnu (v roce 1376 ho Karel prosazuje na trůn římského krále) přichází na svět až po dvou dcerách.

Karel IV., jak již bylo řečeno, byl velkým vzdělancem - dodnes je znám jeho vlastnoručně sepsaný životopis „Vita Caroli“. Karel IV. též píše „Život svatého Václava“ a řadu teologických a právních spisů, všechny latinsky. Za své vlády též podporuje dějepisectví ve snaze oslavit svoji vládu, ale též její přemyslovské kořeny.

Co se týče osobního života, Karel IV. byl celkem čtyřikrát ženatý - poprvé s Blankou z Valois, s níž má dvě dcery, Markétu a Kateřinu, podruhé s Annou Falckou, s níž má syna Václava, svého následníka. Třetí Karlovou ženou se pak stává Anna Svídnická, která mu porodí Alžbětu a Václava, a čtvrtou pak Alžběta (Eliška) Pomořanská, se kterou má Annu, Zikmunda, Jana Zhořeleckého, Karla, Markétu a Jindřicha.

Význam Karla IV. Lucemburského je pro české země obrovský - za jeho vlády se České království stalo středobodem Evropy, Praha byla sídelním městem Svaté říše římské, celá země zažívala neobyčejný rozvoj hospodářský, umělecký i kulturní. Již Karlovi současníci jsou si jeho významu vědomi - v pohřební řeči po své smrti 29. listopadu roku 1378 byl pak císař Karel IV. Lucemburský poprvé nazván Otcem vlasti.

Karel IV. je pohřben v královské hrobce, kterou nechal sám postavit v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.