Vážená paní profesorko, milí spolužáci! Ráda bych vás seznámila s tvorbou Karla Václava Raise, jednoho z čelních představitelů kritického realismu v Čechách. Nejdříve bych vás chtěla obeznámit s českým kritickým realismem.
Realismus se uplatnil v české literatuře v období od 80. let 19. století až do jeho konce. Pro svou snahu postihnout společenské nedostatky a křivdy se někdy udává termín kritický realismus. Kritický realismus v českých poměrech navazuje na ruchovské tendence a zaměřuje se na žánr povídky, románu a dramatu. V 80. letech převládá poezie nad prózou, v pozadí stojí román. Rozvíjí se próza s historickou tematikou, která klade velké požadavky na pravdivost a věrohodnost faktů, paralelně s ní se rozvíjí i venkovské téma. Městská tematika stojí stranou, velmi málo se uplatòuje realismus v dramatu. Bohužel v českých podmínkách nedosáhl realismus takových rozměrů jako v jiných národních literaturách.
Karel Václav Rais
Narodil se roku 1859 a zemřel roku 1926. Svým dílem se zařadil mezi kritické realisty soustřeïujíce se na téma vesnického života většinou krkonošského a česko-vrchovinského regionu. Jeho počáteční tvorbu nalezneme ve veršovaných skladbách ve slohu Čecha. Ve svých rozsáhlých idylických dílech o kněžských a učitelských buditelích českého venkova, v románě Zapadlí vlastenci a psychologickém románu Západ a ve své pozdní skladbě O ztraceném ševci, se Rais v ruchovském duchu soustředí k otázce národnosti a odnárodnění na půdě česko-německého pomezí. Ve svých obrázcích chmurného života svých podkrkonošských krajanů s citovou účastí líčí rozkládající se vztahy mezi opuštěnými starci a stařenami na výměnku, které vlastní děti surově odkopli pro svou bezcitnost a lakomství, nebo naopak krutost výměnkářů vůči mladým hospodářům. Tyto rozvraty mistrně zachytil ve svých povídkových knihách Výminkáři, Rodiče a děti, Lopota či Horské kořeny. V jiném stylu je jeho próza Pantáta Bezoušek, kde Rais s humorem líčí trampoty vesničana Bezoušky v Praze. V jeho díle se uplatnil i směr zvaný naturalismus, o čemž svědčí román manželského rozvratu Kalibův zločin, v němž Rais kritizuje chamtivost a zkaženou morálku jeho aktérů.
Dílo, o kterém chci referovat, je povídková kniha Výminkáři. Skládá se ze 5 povídek:Matka a děti, V boudě, Konec života, Do Prahy na pouť a Po letech doma, ve kterých není ani tak důležitý děj, jako působivé vylíčení bezcitné lidské povahy, touhy po penězích a závisti. Nejvíce na mě zapůsobila povídka Po letech doma. Mezi hlavní postavy díla patří Petr, těžce nemocný syn výminkářů Milických, kteří žijí v chalupě společně se svým dalším synem Vášou, jeho ženou Frantinou a 3 dětmi. Petr z důvodů své nemoci chce přijet na delší návštěvu za rodiči a za bratrem, a na venkově se zotavit. Bratrovi však není myšlenka na návrat Petra nijak příjemná. Zazlívá mu pohodlný život v Praze, závidí mu vzdělání a kvůli své lakotě se bojí vydání spojených s jeho pobytem. Celou dobu jeho návštěvy mu dává najevo, že je nevítaným hostem, ačkoli se o Petra starají jen jeho rodiče a za celou dobu ho ani jednou nenavštíví. Po nějakém čase se Petrův stav horší, Petr umírá a Váša se s ním ani v jeho poslední hodině neusmíří.
26. leden 2008
4 830×
499 slov
