Kilián Ignác Dienzenhofer byl nejznámnějším architektem českého baroka. Pocházel z velice rozvětvené rodiny bavorských architektů. Jeho otec Kryštof Dienzenhofer se do Prahy přistěhoval přibližně okolo roku 1685 a navrhl a postavil v Českých zemích řadu znamenitých a zajímavých staveb. Jeho syn, Kilián Ignác Dienzenhofer, se narodil 1. září 1689 v Praze, zemřel 12. prosince 1751 rovněž v Praze (někde je uváděno jako datum jeho smrti 18. prosince 1751). Kilián Ignác Dienzenhofer studoval na pražské univerzitě filozofii a matematiku, ale pak se rozhodl pokračovat v rodinné tradici a začal přímo u svého otce studovat stavitelství. Jinak toho o době jeho mládí příliš nevíme. Okolo roku 1707 odjel Kilián Ignác na zkušenou do ciziny. S určitostí víme, že navštívil Vídeň, Itálii, Francii a Anglii. Do rodné Prahy se vrátil až za devět let a záhy na sebe upozornil svými prvními stavbami, které mu vynesly množství dalších objednávek. Jednalo se především o objednávky na stavbu církevních budov, kostelů a klášterů. Byl veskrze barokním architektem, využívajícím mohutného nástupu katolické církve, která v té době usilovala získat si věřící nákladnými, okázalými, bohatě vyzdobenými, dle některých až přezdobenými, stavbami bez ohledu na náročnost a cenu díla. Kilián Ignác Dienzenhofer byl spolu se svým současníkem sochařem F. M. Brokoffem tvůrcem vrcholných staveb pražského baroka. Po své smrti nenalezl v Čechách důstojného nástupce a stavby jím započaté byli dokončovány cizími architekty, například Anselmem Luragem, ztratily pečeť nesporné Dienzenhoferovi geniality. K. I. Dienzenhofer navázal ve svých stavbách na tradici svého otce Kryštofa, tradici dynamického baroka a často býval ovlivňován Janem Blažejem Santinim a rokokním stylem. Jeho stavby vynikají v architektonické pojetí, urbanistickým začleněním sídel do okolní krajiny i zajímavými a zajisté originálními architektonickými řešeními. Nevychoval, ani se nepokoušel vychovávat své následníky, všechny práce řídil sám, avšak ani přesto nikdy žádného velkého bohatství nenabyl. Roku 1745 byl nucen dokonce odmítnout jemu nabízený šlechtický titul, protože jeho finanční poměry nedovolovali žít jemu i jeho velice početné rodině přiměřeně panskému stavu. Kilián Ignác Dienzenhofer se i přes svůj původ považoval za umělce českého. Češtinu považoval za svůj mateřský jazyk, ačkoliv ovládal i jiné jazyky a to latinu, němčinu, italštinu, angličtinu a francouzštinu. Jeho dílo bezesporu patří k našemu cennému baroknímu kulturnímu dědictví. Z Diezenhoferových děl vyniká dostavba průčelí pražské Lorety (1724), Kostel Panny Marie u Alžbětinek (1725), benediktinský klášter s kostelem svatého Mikuláše na Starém Městě v Praze (1732 až 1737), konvent benediktinského kláštera v Broumově (1726 až 1738), kostel svatého Václava v Broumově (1729 až 1730), avšak jeho nejznámější stavbou je chrám svatého Mikuláše v Praze na Malé Straně (1737 až 1753), dále pak kostel svatého Tomáš, jehož stavba započala v roce 1730 a byla dokončena neznámo kdy. Dalšími Dienzenhoferem stavěnými kostely byl kostel svatého Jana Nepomuckého na Skalce ( 1730 až 1739) a kostel svatého Cyrila a Metoděje (1730 až 1740). Kromě toho vystavěl řadu jiných církevních staveb například v Polici, Plasích, Karlových Varech, Kladně atd. Ze světských staveb, jejichž byl Kilián Ignác Dienzenhofer architektem a jejichž soupis dosud není úplný, vyniká palác Kinských na Staroměstském náměstí, v němž je dnes umístěna grafická sbírka Národní galerie. Zdá se, že se podílel i na výstavbě Španělského sálu na Pražském hradě, kde se dnes odbývají závažné státní akty. Dalšími světskými stavbami jsou letohrádek Amerika (1715 až 1720) a letohrádek Portheimka postavený v roce 1725. Mimo to pravděpodobně navrhl kostel svatého Vavřince, který byl nakonec dokončen M. I. Palliardim. Poslední Dienzenhoferovou dokončenou pražskou stavbou je palác Sylva-Taroucca.
28. prosinec 2012
3 610×
564 slov
