Ludvík XIV.

(1638 - 1715)

Tento nejdéle panující monarcha v evr. dějinách byl známý jako „ Král slunce “. Byl to energický , cílevědomý a pracovitý panovník , který se narodil v době , kdy Francie přebírala místo po dosud nejmocnějším Španělsku. Položil základy státní kulturní politiky , z městské policie udělal účinný nástroj dozoru nad správným míněním lidu o jeho králi a založil dvě obchodní společnosti : Východoindickou
Západoindickou ( měla značný podíl na evr. kolonizaci Sev. Ameriky. Nejúspěšnějším byla osada Louisiana s městem New Orleans , která byla pojmenovaná na jeho počest. )

dětství a mládí:

Ludvík byl nejstarší dítě krále Ludvíka XIII. a Anny Rakouské , dcery špan. krále Fili-pa III. , a vnuk Jindřicha IV. Celkem žil 77 let , z toho vládl 72 let ( 1643 - 1715 ). Když mu byly 2 roky , narodil se mu bratr Filip I. , později zvaný Orleánský. Ludvík byl ponecháván bez výchovy.Otec mu zemřel , když neměl ani 5 let a matka neměla smysl pro výchovu dětí. Měl učitele , kteří ho učili čtení , psaní a správným způsobům chování. Ludvík také rád cvičil, tančil a lovil.
R.1643 byl korunován na krále , ale jelikož měl jen 5 let , vlády se ujala jeho matka spolu s ministrem kardinálem Julesem Mazarinem ( 1602 - 1661 ) , který se stal r. 1642 po smrti kardinála Richelieua a Ludvíka XIII. vládcem země a pokračoval v Richalieueho politi-ce. Proti tomu se však postavila šlechta , a tak v letech 1648 - 1653 otřáslo zemí 7 občan.vá-lek známých jako frondy. Frondeři si kladli za cíl obnovit tradiční svobody království a zís-kat kontrolu nad daněmi. Král. rodina musela kvůli tomu dvakrát uprchnout z Paříže a Lud-vík byl se svou matkou dokonce po nějaký čas držen ve svém paláci jako vězeň. Když se Mazarin s frondou konečně vypořádal , mohla Francie vykročit na cestu vedoucí k čelnému postavení v Evropě. Už r.1648 získala FR v důsledku 30-tileté války Alsasko a většinu Lot-rinska. Dále FR vyhrála válku se Španělskem , která skončila r.1659 Pyrenejským mírem. Jeho součástí byl i sňatek Ludvíka s Filipovou dcerou Marií Terezou. Tímto sňatkem FR získala Rousillon , Artois a pevnosti ve Špan.Nizozemí.

vláda:

Ludvík věřil , že občané jsou zde proto , aby vzdávali úctu králi , který je stanoven Bo- hem jako zástupce na zemi. On sám sice nikdy neřekl známý výrok : „ L´Etat c´est moi “-Stát jsem já , ale bylo možno mu to vyčíst mezi řádky každého jeho proslovu nebo jeho kroku. Když r.1661 Mazarin zemřel , všichni čekali , že bude dosazen nový ministr. Největší naději měl král. správce financí Nicolas Fouquet , ale místo toho se 23-letý Ludvík osobně ujal vlá-dy , nechal uvěznit Fouqueta na doživotí za jeho machinace a úplatky a na Mazarinovo mís-to nikoho nejmenoval. Král se tak stal svým vlastním ministrem a sám si rozhodoval o nej-významnějších událostech zahr. politiky.
Ačkoliv měl v rukou neomezenou moc , vybral si schopné ministry , kteří vždy pochá-zeli ze stř. vrstvy. Nejvíce se opíral o ministra hosp. Colberta a vojenství Louvoisa. Ostatní ministry jmenoval a odvolával podle své vůle. Od těla si držel i král. radu , ze které vyloučil své nejbližší příbuzné , prince a starou voj. šlechtu. Spoléhal raději na mladší lidi. Místní zá-ležitosti svěřil intendantům. Král omezil pravomoc starých soudních dvorů , daňové zákony zmírnil a státní dluh se značně snížil. Nejvíce mu pomohl první ministr Jean - Baptiste Col- bert , který uvedl do pořádku stav královské pokladny , prosazoval zavedení nových průmysl. oborů a propagoval koloniální obchod. Jeho systém hospodaření je známý jako merkantilismus-menší dovoz , větší vývoz. Podporoval i Ludvíkovy války. Ale nemohl krýt všechny obrovské údaje. Od toho tu byl ministr války Louvois. Mnohé z válek byly důsledkem komplikovaných právních nároků. Např. v letech 1667 - 68 vedl devoluční válku o špan. dědictví pod záminkou, že nizozemské provincie náleží po právu jeho špan. ženě , nikoli jejímu nevlastnímu bratrovi, králi Karlu II. I přesto , že se při sňatku jeho žena vzdala veškerých práv na otcovo dědictví, žádal Svobodné hrabství burgundské ( Franché - Comté ) a několik belg. měst. Anglie , Holand-sko a Švédsko vytvořily Trojalianci , která se mu postavila a částečně ho ubrzdila , ale přes-to Ludvík získal Lille , Tournai a další klíčová hraniční města. V r.1672 se Holand. pomstil tím , že podplatil jeho partnery v alianci a vpadl do Nizozemí , aby ochromil tamní obchod. R.1678 byl uzavřen mír a nejvíce utrpělo Špan. FR totiž získala část Flander a území Fran-ché - Comté na vých. hranici a další území v Nizozemí.
V další fázi obrátil Ludvík svoji pozornost na Německo. Zřídil soudní dvory , které mě-ly nalézt , a také nalezly , právní ospravedlnění pro anexi velkých měst na francouzsko - ně-mecké hranici. K FR tak byl připojen alsaský Štrasburk , Mety ( Metz ) nebo savojské Casale. V r.1685 učinil katastrofický tah , když zrušil edikt nantský. Tento čin měl 3 osudné následky : odhalil pravdu o králově netoleranci , přinutil k emigraci nejkvalitnější vrstvy spo-lečnosti a sjednotil protestantské státy Evropy proti Francii.
V září 1688 vtrhla Ludvíkova vojska do falckého kurfiřství , zvaného palatinát , ale evr. státy se rychle zformovaly a vytvořily Augsburskou ligu ( Anglie , něm. země , Holandsko , Španělsko a Švédsko ) , se kterou se dostal do válečného konfliktu , který trval až do r.1697. V této době prokázala francouz. armáda své kvality , ale 9 let bojů nepřinesla Francii žádný výsledek a těmito boji značně utrpěla. Za 4 roky propukl další konflikt. Dlouho očekávaná smrt nemocného špan. krále Karla II. konečně nastala , ale Karel po sobě nezanechal žádné potomky. Na trůn si dělali největší nároky rakouští Habsburkové a Bourboni ( Ludvíkova vě-tev ). Dřívější dohody o rozdělení Španělska byly porušeny a Ludvík se rozhodl , že na trůn dosadí svého vnuka Filipa z Anjou ( Filip V. ).Výsledkem takového činu bylo vytvoření další evr. koalice a válka v letech 1701 - 1714.
Tentokrát utrpěla Francie několik zdrcujících porážek a dostala se téměř do situace , kdy by byla úplně poražena. Nakonec rozpory mezi spojenci vedly k uzavření dohody , podle které se Filip stal králem Španělska a jeho zámořských kolonií , zatímco na rak. Habsburky , císaře Karla VI. , zbylo Špan. Nizozemí a italské državy. A nad tím vším se ještě Ludvík za-vázal , že se francouzská a špan. koruna nikdy nespojí , navzdory tomu , že v obou zemích bu-dou vládnout Bourboni.
Francie byla vyčerpána a navíc se v Evropě objevil mocný konkurent - Anglie. Král však byl starý a unavený , a tak přestal osobně dohlížet na státní záležitosti. Nakonec 1.září 1715 ve věku 77 let umírá.

VERSAILLES

Ludvík si vážil umění , ve kterém viděl jednu z cest ke zvýšení slávy monarchie. Za-ložil Akademii malířství a sochařství , oddělil umělecký průmysl od ostatních oborů umělecké tvorby a r.1671 vzal pod královskou ochranu a dohled Francouzskou akademii ustanovenou Richelieuem. Jako všichni absolutističtí monarchové té doby chtěl i Ludvík odkázat potomkům monumentální architektonická díla. V Paříži dal dostavět Louvre a na místě malého lovecké-ho sídla jeho otce nechal postavit Versailles , kam r.1681 přestěhoval celý královský dvůr. Na jeho stavbu najal 3 talenty : architekta Louise Le Vaua (později ho nahradil Jules Mansart, který navrhl vznešené náměstí Vendome s kolonádou , kde nyní stojí hotel Ritz ) , zahradního architekta Andrého Le Notra a malíře historických scén Charlese Le Bruna (1619 - 90). Ti za-hájili za Le Vauova vedení r.1662 stavbu paláce , jehož plocha nabývá 10 ha a park se za-hradami neuvěřitelných 800 ha. Palác s průčelím měl délku 415 m. , 375 oken , obývací pokoje pro 10 000 osob , malé zámečky a altánky. To všechno bylo postaveno za tehdejších 500 mil. franků.
Původní práce architekta Le Vaua ( 1612 - 1670 ) ve Versailles můžeme nyní ocenit jenom podle tehdejších nákresů , protože jeho návrhy byly z velké části přeškrtány Julesem Mansartem , který po smrti Le Vaua r.1670 převzal jeho práci. Mansartovým významným příspěvkem je Zrcadlová síň , která byla postavena v letech 1678 - 84. Zrcadla byla v té do-bě vzácná a luxusní. Jsou oddělena pilastry ze zeleného mramoru. Na zdobené římse jsou zla-cené trofeje a klenutý strop je zdoben malbami od Le Bruna.
Ředitelem král. zahrad byl Le Notre ( 1613 - 1705 ). Jeho nejznámější prací je rozvrže-ní prostoru Champs Elysées v Paříži , jejichž styl je stejný jako jeho návrhy pro Versailles -přímé linie a geometrické vzory. Le Notre neměl rád barevné květiny a vyhýbal se jim. Z celé Francie bylo proto dovezeno 250 000 stromů. V těchto zahradách hrála velkou roli voda , a tak bylo postaveno na 1400 fontán , které fungovaly na základě složitého systému pump. Do zah-rad byly také umístěny jednotlivé sochy , které byly převážně v klasicistním stylu a tématem byli římští bohové a bohyně.
Le Brun byl geniální designér interiéru a kvalitní malíř. Skoro se stal diktátorem ofi-ciálního umění doby Ludvíka XIV. Navrhl většinu soch , nábytku tapiserií , výrobků ze stříbra a koberců.
Ve Versailles žily tisíce dvořanů a Ludvík je musel bavit. Hazardní hry byly populár-ní formou zábavy s vysokými sázkami a rozšířenými podvody. Často byla uváděna nová dra-mata jako součást večerní zábavy , ke které patřily také ohňostroje , masky nebo balet.
S koncem 17. století začala sláva Versailles blednout. Nákladné války doslova vysály pokladnu země a její morálku a nový nábož. duch začal ovlivňovat stárnoucí král. dvůr. Mód-ní dvořané začali opouštět palác ve Versailles a stěhovali se zpět do Paříže. Versailles jako symbol moci a jednoty byl pryč.

1663-založil Akademii malířství a sochařství
1666-Akademie historie a archeologie
1671-Akademie architektury