Ludwig van Beethoven se narodil 16. prosince 1770 v Bonnu. Jeho otec byl dvorní tenorista, který se v hojné míře oddával alkoholu. Když zjistil chlapcovo nadprůměrné nadání, snažil se z něj udělat zázračné dítě, jakým byl Mozart. Toto své přání uskutečňoval ale poněkud zvláštně – nutil malého Ludwiga hrát na klavír celé dny i noci, často k donucování používal i násilí.Nechybělo mnoho a mladý chalpec si hudbu málem naždy zprotivil.
Když mu balo 9 let, přijel do Bonnu Christian Gottlob Neefe, který se stal hudebním vedoucím kurfiřtského divadla. Poznal Ludwigovo nadání a ochotně jej vyučoval hře na klavír, ale především na varhany a zasvěcoval ho do kompozice.
V době, kdy bylo Beethovenovi a byl už varhaníkem a druhým kapelníkem na bonnském dvoře mu zemřela matka a on se musel starat o celou rodinu – dva bratry a téměř pořád opilého otce.
Když byl na vrcholu svého umění a společností nejvíce obdivován, zasáhla ho největší a osudová rána: začal ztrácet sluch. V roce 1801 se svěřil svým nejbližším přátelům. Již kvůli svému dětství a opovrhování ostatních lidí jeho otcem byl Ludwig velmi uzavřený. Když ale ohluchl, začal se úplně ztranit veškeré veřejnosti. Dalších 25 let strávil především skládáním. V této době vznikaly skladby jako Měsíční sonáta, která byla napsána pro hraběnku Giuliettu Guicciardiovou – tato láska ale nebyla nikdy naplněna. Také v době hluboké duševní krize byla napsána symfonie c moll „Osudová“
Další vynikající dílo- symfonie Es dur, „Eroica“- vzniklo pod dojmem událostí kolem Napoleona. Beethoven v něm spatřoval muže, předurčeného osvobodit lidstvo nastolením demokratických práv. Jméno Buonaparte bylo napsáno na titulním listu partitury. Když se pak Napoleon dal prohlásit za císaře, bylo rozhořčení Beethovenovo bezmezné.
Dílem stejné velikosti v klavírní tvorbě jsou Sonata appassionata f moll a Sonáta valdštýnská C dur.
Beethoven napsal 32 klavírních sonát. Svou zralou tvorbu sonátami zahájil a po celý život vyjadřoval pomocí této formy stavy a hnutí své duše.
Forma klavírního koncertu nebyla pro Beethovena příležitostí k virtuoznímu předvádění klavírní techniky. Hudebně ji vysoko povyšuje až do charakteru symfonického. Takového rázu je dramatický Koncert c moll a zvláště oba poslední koncerty, lyrický G dur a skvělý heroický Koncert Es dur.
U Beethovena nejsou díla hlavní a okrajová, nepsal nikdy jen pro potřebu hudebních amatérů nebo svých žáků, jak to bývalo v jeho době časté. U něho každá nota byla napsána z tvůrčí nutnosti.
Svůj život prožil a dožil Beethoven ve Vídni. S lidmi se pro přibývající hluchotu dorozumíval čím dál hůře. Jeho vrozená podezřívavost se stávala stále chorobnější, společnosti se téměř stranil, takže působil dojmem člověka mrzutého, nepřístupného. Rozptýlení a klid nacházel už jenom na venkově a v přírodě. Přírodu miloval nade vše, jí také věnoval jednu ze svých nejkrásnějších skladeb, Symfonii F dur, „Pastorální“.
Koncem roku 1826, právě při pobytu na venkově onemocněl zánětem pohrudnice a přidružily se i další choroby. Těžce nemocný umírá dne 26. března 1827. Celá Vídeň se s ním přišla rozloučit na poslední cestě.
Beethovenův odkaz je těžko docenitelný. Jestliže choroba zničila vnější orgán jeho sluchu, neporušila sluch vnitřní, kterým nepřestal pozorně naslouchat tepu světa. Všechno, co nám chtěl sdělit, je v jeho dílech. Nejzřetelněji snad v Deváté symfonii, této apoteóze na sbratření lidstva.
27. květen 2008
10 850×
522 slov
