Marie Terezie aneb konečně muž na habsburském trůně
V tom smyslu se totiž vyjádřil o své celoživotní nepřítelkyni pruský král Fridrich II. Onen jediný „muž na trůně Habsburků“ dostal při křtu jméno Marie Terezie Valpurka Amálie Kristina. Vídeňáci ho laskavě nazývali Ohnivá Rézi, zato nám Čechům k srdci nepřirostl, ostatně byla to antipatie vzájemná, takže padaly názvy jako „ta rakouská baba“ apod.
Nejtypičtějším znakem Ohnivé Rézi byla nepochybně razance. Projevovala ji vždy a za všech okolností. Jako příklad nám může posloužit její rodinný život, ale stejně dobře ji lze demonstrovat i na jejím působení na poli válečnickém a státnickém.
Už ve dvanácti letech měla jasno, kdo bude její příští manžel. Zalíbil se jí lotrinský princ František Štěpán. Oplýval všemi vlastnostmi, které jeho budoucí nevěsta potřebovala. Byl reprezentativní, tichý, skromný, rodinně založený, ale hlavně se vůbec nepletl do politiky. Byl prostě dokonalý! O sedm let později se za něho provdala a nutno říci, že toho nikdy nezalitovala, ani když jí občas zahnul a ona v návalu žárlivosti zřídila komise cudnosti, které měly bránit jejím poddaným (a tedy i manželovi) v udržování mimomanželských styků. Hlavní bylo, že nikomu nepřekážel a důsledně plnil svou víceméně jedinou povinnost vůči trůnu- zplodil šestnáct potomků.
Zmužilost projevovala Marie Terezie i coby vojevůdce- ostatně fakt, že vybojovala zdánlivě ztracenou věc, je dostatečně výmluvný. Po jejím nástupu na trůn se totiž její sousedé rozhodli ulehčit jí, slabé ženy, od starostí i od říše. V tzv. válkách o dědictví rakouské se to pokoušela natřít jak Prusku, tak Sasku a Bavorsku. Ztrátě Slezska sice nezabránila, zato rakousko- uhersko- české soustátí udržela pohromadě a to vše za pomoci královské rady s průměrným věkem osmdesát let.
V krátkých pauzách mezi válkami se zuřivě pouštěla do nejrozmanitějších reforem- státní správou počínaje a školstvím konče. Tento trend dovedl ad absurdum její syn a dědic Josef I., který mimo jiné nařídil používání rakví s odklopným dnem- v rámci snižování pohřebních nákladů. Marie Terezie si ovšem počínala ještě celkem rozumně. Sice různé úřady rušila, aby je po nějaké době zase zpátky zřídila. Ale ve srovnání se zavedením povinné školní docházky jsou to pouhé drobnosti.
Tato mimořádná žena vládla přesně čtyřicet let. Byla nenáviděna a milována jak svými poddanými, tak i vlastní rodinou. Poddaní si i přes svůj obdiv s očima navrch hlavy šuškali, že je div ne sexuální násilnice a před jejím chtíčem si ani kůň nemůže být jistý. Její děti jí měly za zlé, že se nijak nerozpakovala je z politických důvodů provdat či oženit s partnery přinejmenším nežádoucími.
Téměř po celou dobu svého panování ovšem zůstala navzdory všem mužským rysům pohlednou a veselou ženou. Ráda tančila, jezdila na lov a hrála karty. To všechno skončilo smrtí jejího milovaného Franzla. Pak se z ní stala popudlivá, nerudná ženská a její jedinou zábavou bylo hádat se se svým spoluvládcem a dědicem Josefem. Život prostě přestal jediného muže na trůně bavit. A tak po dalších patnácti letech husarských kousků sňatkových i vojenských, odešla roku 1790 reformovat onen svět.
28. prosinec 2012
3 194×
492 slov
