Zatímco v řadě zemí Evropy i světa se čas od času objevila na trůně žena , v Českých zemích představovala Marie Terezie ( 1717-1780) naprostou výjimku . Za výjimečné je však třeba považovat i politické okolnosti jejího nástupu na trůn v roce 1740 . Jejímu otci císaři
Karlu VI. - poslednímu Habsburkovi v mužské linii - i její matce Alžbětě Kristině , rozené vévodkyni brunšvicko-wolfenbuttelské , se totiž narodil pouze jediný syn , který po roce zemřel . Dědické nároky Marie Terezie tak zajišťovala tzv. pragmatická sankce , mezinárodní s pochybnými zárukami velmocí , bídně zajištěná armáda a téměř prázdná státní pokladna . Na podstatnou část monarchie si činila zálusk mocná koalice , v níž hrál prim ministr francouzského krále Ludvíka XV. Kardinál Fleury , dále pruský král Fridrich II. Veliký a braniborský kurfiřt Bedřich II. , polský král a saský kurfiřt August II. a v neposlední řadě také bavorský kurfiřt Karel Albrecht . Posledně jmenovaný se nechal zvolit římským císařem a přijal v Praze hold jako český král . Ale skutečná česká ( a uherská ) královna Marie Terezie projevila nečekanou energii a houževnatost při hájení rodového dědictví , přestože byla nucena vést v letech 1740 - 1748 , 1756 - 1763 a 1778-1779 vleklé a vyčerpávající války . Za cenu dílčích územních ztrát uhájila celistvost monarchie a znovu získala císařskou korunu pro svého manžela a prvorozeného syna . Zahájila také politiku vnitřní reformy státního organismu , aby do budoucna odstrašila další možné útočníky a usurpátory . Ačkoliv Marie Terezie postrádala výraznější talent a vnitřní vzdělání , dokázala se obklopit schopnými pomocníky . Za všechny jmenujme vojevůdce Leopolda Dauna a Gideona Laudona , diplomata Václava Kounice , iniciátora administrativních reforem Friedricha Haugwitze , královnina lékaře a otce státních reforem Gerarda van Swietena i jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského, jinak iniciátora hospodářských reforem . V osobním životě Marie Terezie - pomineme -li dětská léta - lze rozlišit dvě zásadní etapy . Prvou charakterizujeme poměrně vyvedeným manželstvím s vévodou Františkem Lotrinským , který se roku 1745 stal římským císařem jako František I. a v této hodnosti setrval rovných 20 let až do své smrti .V letech 1737 - 1756 se panovnickým manželům narodilo celkem 16 dětí , z nich oba své rodiče přežilo jen deset . Ale jen o málokterých se dá říct , že měly štastný osud ( Marie Antoinetta byla popravena za dob velké francouzké revoluce ) , většina se provdala do vládnoucích rodů ( M.Amálie se stala parmanskou královnou; M.Kristina královnou neapolskou atd. ) . Po manželově smrti v roce 1765 snášela Marie Terezie svůj vdovský úděl těžce , ale statečně po 15 let .
Svého prvorozeného syna Josefa II., prvního panovníka habsbursko - lotrinského učinila svým spoluvladařem , třeba-že ji poněkud děsila Josefova horlivá zaujatost osvícenskými myšlenkami a reformní politikou . Přestože ( nebo právě proto ) byla Marie Terezie zbožňovanou a svědomitou panovnicí , Šťastnou i trochu žárlivou manželkou , přísnou i milující matkou , nemohla zabránit tomu , aby o ní již v době jejího života nekolovaly nejdivočejší historky .
28. prosinec 2012
18 359×
451 slov
