Michal Viewegh

Michal Viewegh se narodil 31. 3. 1962 v Praze. Do roku 1989 žil v Sázavě. Vystudoval filosofickou fakultu UK v Praze, obor český jazyk pedagogika. Pracoval jako učitel na zbraslavské základní škole, později jako redaktor v nakladatelství Český spisovatel. Nyní se věnuje spisovatelské profesi. žije v Praze. Vydal novelu: NÁZORY NA VRAŽDU (1990), sbírky literárních parodií: NÁPADY LASKAVÉHO ČTENÁŘE (1993), NOVÉ NÁPADY LASKAVÉHO ČTENÁŘE (2000), romány: BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA (1992), VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH (1994), ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU (1996) a ZAPISOVATELÉ OTCOVSKÝ LÁSKY (1998) a povídky: POVÍDKY O MANŽELSTVÍ A SEXU (1999)
Než začal psát, byl učitelem češtiny na Zbraslavi; než byl učitelem češtiny, byl srandovním klukem Kvidem ze svého prvního románu. Dnes je Michal Viewegh bezesporu jeden z nejčtenějších spisovatelů na české literární scéně. Proslavil se díky svému románu Báječná léta pod psa, o němž on sám netvrdí, že je nejlepší, ale ví, že kritici jsou toho názoru, že od jeho napsání se každou knihou zhoršuje. Jeho knihy se nicméně pořád čtou a dobře prodávají. Podle jeho knih se natáčejí filmy a je v mladém věku uznávaným autorem, což se někomu jen tak nepoštěstí.
Jeho knihy, ač on sám popírá jejich přímou autobiografičnost, jsou všechny o něm, ať už je jejich hrdinou neohrabaný brýlatý Kvido, nebo světácký Oskar. Když byl ještě napůl Kvidem a vyučoval ve škole, byl ženatým mužem a spořádaným otcem jedné dcery, od té doby, co je Oskarem, žije životem spisovatele na volné noze, který vyžaduje svobodu a samotu. Je rozvedený, což není divu, když se veřejně „přiznává“ ve své knížce „Výchova dívek v Čechách“ k mileneckému vztahu s dívkou, kterou vyučoval, přičemž byl ještě zárověň ženatý. Ale jak sám autor říká, ve všech knížkách je něco vymyšleného a něco skutečného. Co konkrétně je ale skutečnost, co sám prožil, to neprozrazuje.
Je produktivním autorem, celkem napsal sedm knih, z nichž většina se dočkala několika reedic a dvou filmových a dvou divadelních zpracování. Letos vydal další knihu literárních parodií a připravuje „román pro ženy“.

Výchova dívek v Čechách
Vydalo nakladatelství Petrov: Brno 1997
Vydání celkově třetí - kniha vyšla již anglicky, holandsky a hebrejsky (připravuje se francouzské vydání)

Příběh zbraslavského učitele ze základní školy je psán ich-formou. Autor má dělat společníka na život rezignované dcery milionáře Krále, Beátě. Ta totálně nekomunikuje, ale postupem času přichází změna. Beáta dokonce mladého spisovatele - jinak ženatého otce devítileté holčičky - svede a prožívá s ním několikaměsíční avantýru. Nakonec ho však opouští s nekonformním americkým lektorem Stevem. Projde ještě nešťastným zasnoubením s „duhovým“ aktivistou a hnána depresemi spáchá ve svém černém golfu sebevraždu.
Román je prošpikován trefnými citáty různých literátů i politiků. Je psán velmi čtivou formou, z níž vystupují příhody zbraslavské základní školy s jejím „potřeštěným“ učitelským sborem (do něhož Beáta také vstoupila), Beátiny pubertální sestry Agáty, Královy i autorovy rodiny.
Román byl v roce 1997 zfilmován v produkci ČT.
Režie: Petr Koliha
Scénář: Václav Šašek
Hrají: Anna Geislerová, Ondřej Pavelka, Vilma Cibulková, Milan Lasica
Film (i kniha) prozrazuje údiv nad dobou ztracené nevinnosti, v níž se devítileté školačky dozvídají z Bravíček o poševních sekretech. Proto v Kolihově „pohádce“zakletá „princezna“ Beáta mluví sprostě a ve své „komnatě“ se povaluje polonahá, její „vysvoboditel“ Oskar shání prachy na rodinnou dovolenou a „démon“ Král rozlévá vizoury a vyplazuje tisícovky...
Výchovu dívek v Čechách lze tedy chápat i jako úsměvnou zprávu o posttotalitním panoptiku předčasně dospělých slečen, pošahaných učitelských sborů (byť ve filmu občas stylizovaných trochu estrádně) a ohrožovaných manželství.

Báječná léta pod psa
Kniha: nakladatelství PETROV, Brno 1997
Adaptaci stejnojmenné knihy Michala Viewegha natočil jako svůj debut režisér Petr Nikolaev. Autobiograficky laděná tragikomedie mapuje naše poměry v letech 1962-1990: vypravěč Kvido na pozadí svého dospívání ironicky komentuje „báječná léta“ reálného socialismu u nás i porevoluční zvrat.
Kvidovu rodinu ve filmu představují Ondřej Vetchý (tatínek) a excelentní Libuše Šafránková (maminka).
Tato mimořádně úspěšná kniha vyšla u příležitosti její filmové adaptace. Román získal Cenu Jiřího Ortena, byl přeložen do několika jazyků a dočkal se též divadelní dramatizace (brněnské divadlo Husa na provázku).
Kniha vypráví historii Kvidovy rodiny od K. předčasného narození v divadle roku 1962, přes okupaci 1968, normalizační období až do roku 1991. Kvidova matka je právnička (rodiče Jiří a cestovatelka Líba) a blázen do divadla - bývalá herečka. Otec (rodiče Josef a Věra - vlastníci tří andulek) je ekonom, ovládá plynně angličtinu a němčinu. Po okupaci 1968 se stěhují na venkov do Sázavy. Jako bezpartijní dostávají „byt“ na prosklené verandě. Oba pracují v místních sklárnách. Jejich přítel Zvára vstupuje do strany a dostává se mu všech výhod. Kvidův otec jako zapřisáhlý nestraník je rodinou situací donucen zapsat se do VUMLa a rodina dostává k narození malého Paca vilu, povinně i vlčáka od soudruha Šperka - fenu - Terru - Něhu. Matka má fobii ze psů, ale musí se smířit. Otec musí hrát kopanou, na kterou opravdu nemá. Ale je vidět, i díky synovu recitačnímu talentu. Postup v podniku je rychlý. Zahraniční cesty - Anglie, Jugoslávie (milenka Mirjana). Po setkání s disidentem Pavlem Kohoutem je však degradován na vrátného a rezignuje na život. Kvido - značně inteligentní dítě odmalička kamarádí s Jaruškou. Na postupující otcovu psychózu si i jako lék bere Jarušku a mají malou Aničku (Kvido se také stává vrátným - ovšem z vlastního rozhodnutí). Ani ta otci mnoho nepomohla - stloukl si ve sklepě rakev. Vyléčila ho revoluce 1989.
Účastníci zájezdu
Vydalo nakladatelství PETROV v Brně 1996

Tento zatím nejrozsáhlejší autorův román je svižně napsanou „melancholickou groteskou“ o lidech dočasně proměněných v turisty, jejichž zcela neturistické životní příběhy se během týdenního pobytu kdesi u italského Jadranu nejrůznějším způsobem tragikomicky proplétají.
Na zájezdě si autor vybírá několik postav, které tak či onak charakteristicky prostupují celým románem. Na dovolenou tedy odjíždí spisovatel Max, hloupoučká, ale vnadná průvodkyně Pamela, dva mladí homosexuálové Oskar a Ignác, asi dvacetileté studentky filozofické fakulty Irma a Denisa, třicetiletá staropanenská Jolana s rodiči, chudý Ukrajinec Oleg, Láďa s Olgou a dvěma dětmi, „dlaždič“ Jarda s Jituš s dětmi Járou a Klárou, obstarožní asi pětasedmdesátileté Helga s Šarlotou, mladý poslanec Hynek věčně pohádaný se svou ženou Zuzanou a synem Jakubem, paní Košťálová a pan Petresku a samozřejmě oba páni řidiči Karel a Karel, kteří málem skončili na psychiatrii protože „ty lidi jim furt kradli ty hnědý podšálky“.
Román je opět protkán množstvím citátů, kritikou literární kritiky a postřehy autora.

Povídky o manželství a sexu

Kniha povídek, kterých se v knize sešlo jednadvacet, mezi ně patří také pět starších povídek, které byly částečně přepracovány, ale v originále pocházejí z osmdesátých let. Všechny povídky jsou volně propojeny postavou hlavního hrdiny Oskara. Oskar je spisovatel a jsou na něm patrné jisté podobnosti s postavou autora. Jak je patrné z názvu všchny povídky se točí kolem sexu a žen, ne které je zpočátku nahlíženo z pohledu dospívajícího chlapce, poté manžela a nakonec rozvedeného muže. V povídkách jsou samozřejmě patrné autobiografické prvky a touhy autora prožít určité situace a příběhy. V jedné povídce například vystupuje Oskar jako jeřábník a ne jako známý spisovatel, zde si autor zkouší jak by se daly svádět ženy bez oné magické síly peněz a slávy uznávaného a bohatého autora. V této knize je popisován život a práce profesionálního spisovatele. Povídky jsou povětšinou humorné, čtivé, ale přesto si myslím, že umělecká hodnota je v porovnání s jinými autorovými díly přece jenom nižší.