Mikuláš Koperník

1473 až 1543
Heliocentrická soustava.
Koperník psal své objevy jen pro učence. Jeho názory nazážely na odpor církve. Sféře stálic přisuzoval klid, Zemi denní rotaci kolem osy. I on byl mínění, že za sférou není zhola nic. Ve svém zdůvodňování heliocentrické soustavy tvrdil, že je jednodušší vysvětlovat občasný zpětný pohyb planet na nebeské klenbě vlastním pohybem Země, tedy pohybem jednoho tělesa kolem Slunce, než pohyby všech planet.
Koperník ve knize o soustavě uvádí:
1. Žádný nebeský kruh neboli sféra nemá jediný střed.
2. Střed Země není středem světa, nýbrž toliko středem tíže a dráhy Měsíce.
3. Všechny dráhy obklopují Slunce, jako by stálo v jejich středu, a proto střed světa leží poblíž Slunce.
4. Poměr vzdálenosti Země-Slunce k výšce nebe stálic je mnohem menší než poměr zemského poloměru ke vzdálenosti Slunce, takže tato vzdálenost je proti výšce nebe stálic nepatrná.
5. Všechen pohyb viditelný na nebi stálic není reálný, tak jak jej vidímě ze Země. Země se tedy otáčí s přidruženými elementy při denním pohybu jednou kolem svých pólů. Přitom zůstává nebe stálic nepohnuté jakožto nejzazší nebe.
6. Všechen pozorovaný pohyb Slunce nepřísluší jemu samému, nýbrž je důsledkem rotace Země a jejího pohybu po kruhové dráze kolem Slunce, který je vlastní všem planetám. A tak se Země pohybuje několikerým způsobem.
7. Co se u planet jeví jako pohyb zpětný a pohyb vpřed, není takové samo sebou, nýbrž se tak jeví ze Země. Její pohyb sám o sobě tedy stačí k vysvětlení četných rozmanitých jevů na nebi.
Koperníkovi vděčíme za vztažnou soustavu spočívající v těžišti naší sluneční soustavy a orientovanou svými osami k nebi stálic. Bez Koperníka by nebyly objeveny ani Keplerovy zákony, ani gravitační teorie.
Toruň, rodné místo Mikuláše Koperníka, leží na severu Polska. Koperníkova rodina se tam přestěhovala z Krakova. Otec a děd z matčiny strany - rodem Watzenrode, se účastnili vedení povstání, které osvobodilo Toruň od nadvlády řádu německých rytířů, proto se rodina těšila značné vážnosti v oblasti celé Warmie. Zde se také v roce 1473 narodil Mikuláš. V době svého dospívání ztratil Koperník otce a záhy potom i matku. Poručníkem se mu stal jeho strýc Lukáš Watzenrode, pozdější biskup warmijský, který brzy pochopil touhu svého synovce po vzdělání a podporoval ji. M. Koperník studoval nejdříve matematiku a astronomii na univerzitě v Krakově v letech 1491 - 94. Seznámil se zde dokonale s Ptolemaiovým systémem, vlastnil i Euklidovy Základy a Tabulky krále Alfonse Kastilského, což bylo na tehdejší dobu vzácné.
V Krakově se mladý Mikuláš rozhodl, že bude pokračovat na studiích v Itálii. V druhé polovině devadesátých let proto odjel do Boloně, kde studoval církevní právo, ale hlavně Astronomii a matematiku pod vedením slavného boloňského astronoma Maria de Navary. V době Mikulášova pobytu v Boloni se podařilo jeho strýci, aby kapitula ve Warmii zvolila M. Koperníka svým kanovníkem, a proto musel Koperník znovu požádat o souhlas k dokončení studií. Vrátil se do Polska v roce 1501; musel se zavázat, že v Itálii bude studovat také lékařství, a na studia se vrátil. Studoval pak na univerzitě v Padově a oba obory (lékařství a církevní právo) úspěšně uzavřel. Lékařství v Padově a hodnosti doktora církevního práva dosáhl ve Ferraře. Roku 1503 se vrátil do sídla kapituly ve Fromborku a pak po dobu několika let žil občas i v Lidzbarku, kde se staral o svého nemocného strýce. Po smrti strýce L. Watzenrode v roce 1512 se M. Koperník natrvalo přestěhoval do Fromborku, rybářského městečka na břehu Baltického moře.
Mikuláše Koperníka můžeme právem považovat za všestrannou osobnost renesančního období. Ve své vlasti se po studiích uplatnil nejen ve všech oborech, které studoval, ale navíc v národohospodářství i v politickém životě. Zastával během života řadu vysokých funkcí, byl i generálním administrátorem celé warmijské oblasti a nejeden čas zastupoval i biskupa. Kromě toho řídil i obranu hradu Olštýna při nájezdech německých rytířů. Lze tedy říci, že bylo vlastně štěstím, že svůj intelekt přes množství jiné práce a neklid doby uplatnil právě v astronomii.
Koperník publikoval národohospodářskou studii (Traktát o minci), ve které řešil problémy inflace a navrhl způsob zhodnocení tehdejší měny. Z řečtiny do latiny přeložil také listy byzantského spisovatele Teofylakta Symokatty. Své heliocentrické názory shrnul poprvé v díle Commentariolus de hypothesibus motuum coelestium (Malý komentář o hypotézách nebeských pohybů), které vzniklo již před rokem 1515. Rukopis tohoto díla byl rozeslán ve formě dopisů tehdejším astronomům a nám se neuchoval.
Nejslavnějším Koperníkovým dílem je dílo: Nicolai Copernici Torinensis De revolutionibus orbium coelestium, libri VI (Mikuláše Koperníka toruňského O obězích nebeských sfér, 6 knih), na němž pracoval hlavně v letech 1507 - 1515. Zdá se, že myšlenkou na vytvoření nové teorie soustavy planet se zabýval již v době studií v Itálii nebo snad dokonce již předtím v Krakově. K vydání díla, které dopisoval ke konci svého života, jej přiměl profesor matematiky na luteránské univerzitě ve Wittenbergu Georg Joachim von Lauchen, zvaný Rhaeticus, který strávil s Koperníkem nakolik let ve Fromburku a který se také nejvíce zasloužil o to, že dílo v roce 1543 v Norimberku skutečně vyšlo. Několik výtisků 1. vydání díla vlastní i Státní knihovna v Klementinu a 2. vydání Památník národního písemnictví v Praze na Strahově.
Pro nás je jistě zajímavé, že rukopis díla zakoupil v Heidelberku český student Jan Amos Komenský. Později se rukopis díla dostal do pražské knihovny Nosticů a v roce 1953 byl naší vládou věnován Polsku a je uložen v knihovně Jagellonské univerzity v Krakově, kde Koperník studoval.
První kniha díla obsahuje filozofické úvahy, které zdůvodňují správnost heliocentrické soustavy a existenci pohybů Země. Koperník navazuje na Euklida a Ptolemaia a uvádí matematické poznatky potřebné k řešení všech úloh sférické trigonometrie.
Kniha druhá uvádí čtenáře do geometrických problémů při určování sklonu roviny ekliptiky a roviny světového rovníku. Vysvětluje se určování souřadnic hvězd a okamžiků východu a západu nebeských těles. Teoretické výklady a výpočty jsou doplněny 12 stránkami tabulek a návodem k použití. Je připojen i rozsáhlý katalog souhvězdí a hvězd. Třetí kniha pojednává o precesi jarního bodu a o pohybech Země - o její rotaci (otáčení) kolem vlastní osy a o revoluci (ročním oběhu Země kolem Slunce), Kniha je opět doplněna tabulkami.
Čtvrtá kniha je věnována pohybům Měsíce, výpočtu vzdáleností Měsíce od Země a Země od Slunce a výpočtu vzájemného poměru velikostí Slunce, Země a Měsíce. Závěr knihy tvoří postupy výpočtů paralax Slunce a Měsíce, je připojeno několik kapitol o konjunkci a opozici nebeských těles a o zatmění Slunce a Měsíce.
Pátá kniha pojednává o pohybech pěti planet (Saturn, Jupiter, Mars, Venuše a Merkur). V úvodní kapitole je zaveden pojem hvězdného času. Následující kapitoly obsahují výpočty poloh jednotlivých planet a vysvětlení příčin přímých a zpětných pohybů z hlediska heliocentrické soustavy.
Kniha šestá je zaměřena spíše teoreticky a pojednává o tzv. pohybu planet v šířce měřené na obě strany od ekliptiky. Nebyla však dokončena a ani poznatky v ní uvedené se v dalším rozvoji astronomie příliš neuplatnily.