Napoleon Bonaparte

Za jakobínské diktatury byl Napoleon Bonaparte vrchním velitelem vojsko u Toulonu, kde zvítězil nad Angličany. Za to byl jmenován generálem. Za vlády direktoria se vyznamenal porážkou royalistického povstání. Bojoval v severní Itálii proti Rakousku. 1797 porazil Rakousko a ovládl Itálii. 1798 byl poslán do Egypta, aby ohrozil britskou cestu do Indie. Srpen 1798 u Abukiru zničilo britské loďstvo pod vedením admirála Horatia Nelsona francouzské loďstvo.
Po návratu do Francie r. 1799 využil nespokojenosti lidí s vládou a provedl státní převrat.
Vnitřní politika:
Zrušil obě sněmovny i direktorium a do čela státu postavil 3 konzuly. 1802 se prohlásil prvním konzulem na doživotí. 2. 12. 1804 se korunoval císařem za přítomnosti papeže.
Vydal občanský zákoník: velmi moderní, dal pevný řád nově vytvořené společnosti, staví ho na římském právu, náboženská tolerance, občanská a právní rovnost, zrušeny feudální závazky. Ovlivňuje francouzské zákony dodnes.
Zřídil Francouzskou národní banku, čímž položil základy finanční soustavy.
Podporoval průmysl a obchod, zavedl moderní školskou soustavu.
Předstíral, že pokračuje v reformách revoluce, ale ve skutečnosti zavedl vojenskou diktaturu.
Neobnovil privilegia a tituly šlechty, ale uděloval nová privilegia a tituly těm, kdo se zasloužili o stát, zejména na válečném poli.
Zavedl přísný policejní režim, tajnou policii, cenzuru.
Zahraniční politika:
Dobyvačné války, v nichž prokázal vynikající vojevůdcovské schopnosti. Z 81 bitev pouze 4 prohrál.
Války sledovaly vyřazení Anglie ze světového velkomocenského soupeření a získání hegemonie Francie nad celou Evropou.
2. 12. 1805 bitva tří císřů u Slavkova – Napoleon proti koalici Rakouska (František I.) a Ruska (Alexandr II.).
Říjen 1805 bitva u Trafalgaru – námořní bitva proti Anglii, kterou vedl admirál Nelson. Nelson padl, ale Anglie zvítězila. Napoleon se rozhodl, že Anglii porazí na poli hospodářském, a proto vyhlásil kontinentální blokádu, v Berlíně 1806: zákaz dovozu anglického zboží. Evropské státy začaly samy vyrábět, což uspíšilo příchod kapitalismu.
1806 Napoleon zrušil Svatou říši římskou národa německého a z 16 německých států vytvořil Rýnský spolek. František I. se vzdal titulu římského císaře. Napoleon obnovil samostatnost Polska pod názvem Velkovévodství varšavské. V bitvách u Jeny a Auerstädtu porazil Prusko a podstatně zmenšil jeho území.
1810 zahrnovala hegemonie Francie téměř celou Evropu. Napoleon nově zřídil a zcela k sobě připoutal království italské (cisalpinská republika se stala královstvím), španělské, neapolské, r. 1808 byl obsazen Madrid.
Květen 1809 Napoleon poražen u Asperu, červenec 1809 zvítězil u Wagramu nad Rakouskem – Rakousko muselo uzavřít vídeňský (schönbrunský) mír.
1812 Napoleon vybudoval armádu a vtrhl do Ruska, velice rychle postupoval, dostal se až do Moskvy. Začala partizánská válka. Moskva byla vylidněna a zapálena. Hlad a zima přinutily Francouze k návratu. Při přechodu řeky Bereziny (tzv. řeka smrti) utrpěl Napoleon porážku, ze které se již nevzpamatoval.
Ozvalo se vlastenecké národní hnutí. Koalice Rakouska, Ruska, Pruska a Švédska porazila Napoleona v říjnu 1813 v bitvě u Lipska = bitva národů.
Rozhodnutím spojenců byla ve Francii obnovena vláda Bourbonů – nastoupil Ludvík XVIII., který v květnu 1814 podepsal mírovou smlouvu, která skončila 20 let trvající válku Francie s Evropou. Potvrdil nové revoluční rozdělení majetku i Napoleonův občanský zákoník. Vydal ústavní chartu, která ustanovovala dvoukomorové shromáždění volené omezeným volebním právem velkých pozemkových vlastníků.
Napoleon byl nucen odejít do vyhnanství na ostrov Elba, odtud utekl a podařilo se mu ve Francii obnovit vládu na 100 dní. Nakonec byl 1815 poražen v bitvě u Waterloo. Byl poslán do vyhnanství na ostrov Svatá Helena, kde r. 1821 zemřel.
Napoleon uspíšil příchod kapitalismu v Evropě, položil základy buržoaznímu zákonodárství, ale přinesl i bídu a strádání.
Napoleonské války skončily Vídeňským kongresem 1814 – 1815 = mírová smlouva, která provedla nové uspořádání Evropy. Jeho účelem bylo potrestat poražené, odměnit vítěze a zabránit dalším revoltám.
Ve Vídni se sešli Prusko, Rakousko, Rusko, a Velká Británie. Hranice Francie byly vráceny do původního stavu jako v roce 1790. Byly stanoveny reparace. Na východofrancouzských pevnostech pobývala po 3 roky spojenecká vojska. Francie musela odevzdat svoji vítěznou flotilu.
Anglie se obohatila o Maltu, Helgoland, Kapsko a Cejlon a získala převahu na moři.
Rusko připojilo Finsko a oblast zvanou Besarábie (na rozhraní Rumunska a Ruska). Stalo se hlavní pevninskou velmocí. Zabírá také Polsko, které dostalo název Království polské a bylo spojeno s Ruskem personální unií (= měli společného panovníka).
Rakousko získalo Lombardii a benátsko.
Prusko připojilo část Saska, Poznaň, Vestfálsko a Porýní.
Vzniklo Nizozemské království spojením Nizozemí a Belgie.
Norsko bylo spojeno s Dánskem a připadlo Švédsku.
Itálie byla nábožensky rozdrobena. Sever ovládají Rakušané, existuje Sardinské království a Království obojí Sicilie.
Vzniká Německý spolek, který tvoří 35 monarchií a 4 svobodná města. Německo rozdrobeno do 70. let.
Období po kongresu se nazývá rekonstrukce – obnovení starých feudálních pořádků a nastolení starých dynastií.
Kvietismus = názor, který prosazují vlády proti revolučnímu hnutí; prohlašují, že mír může být zachován jedině neměnností starých pořádků.
Svatá aliance = vzniká na popud ruského cara Alexandra II. Spolek evropských panovníků, kteří se rozhodli společně postupovat proti revolučnímu hnutí, oporou byl Rakušan Metternich.