Oskar Nedbal

Oskar Nedbal byl významný český hudební skladatel, dirigent a violista. Narodil se dne 26. března roku 1874 v Táboře. Jeho otec byl právník, který měl vztah k hudbě. V jedenácti letech začal studovat na pražské konzervatoři, kde působil sedm let. Nejprve se učil hrát na trubku a bicí, potom na housle. Jeho učitelem byl Antonín Bennewitze. U národního skladatele, autora opery Rusalka, Antonína Dvořáka studoval skladbu. V devatenáctém a později i dvacátém století, přesněji roku 1891, spoluzakládá České kvarteto, kde do roku 1906 působí jako violista, a současně v letech 1896 – 1906 diriguje Českou filharmonii.
V pořadí již s druhou svou budoucí manželkou, jeho první manželka zemřela roku1904 , se usadil ve Vídni a zde také řídil Tonküstlerorchester [tolkyšterorchestr] a orchestr Volksoper [folkzoper], tedy v češtině orchestr Lidové opery. Pohostinsky vedl evropské orchestry obrovského formátu a významu , a tak se tedy stal jedním z internacionálně nejuznávanějších dirigentů své doby přelomu 19. a 20. století , a z tohoto důvodu s ním chtěli vystupovat největší soudobí umělci. Z jeho velmi úspěšných skladatelských děl uvedl ještě v Rakousko-Uherské monarchii, v jejím hlavním městě Vídni, balety Pohádka o Honzovi a Z pohádky do pohádky. Především pak uvedl své nejznámější dvě operety Polská krev a Vinobraní. Tyto operety a také balety vznikaly na texty německé, od nejlepších rakouských libretistů z Vídně, a teprve poté byly dodatečně přeloženy do naší mateřštiny, tedy do jazyka českého , i když již v hudbě této byly obsazeny tradice a zvyky našeho národa.
V roce 1918, tedy po svém návratu do Čech, nedostalo se Nedbalovi odpovídajícího místa, a důsledkem tohoto řídil po krátkou dobu soukromou Šakovu filharmonii v hlavním městě státu, Praze. Jako umělec s mnoha bohatými zkušenostmi a s bohatými mezinárodními styky a vynikajícími dirigentskými znalostmi se prosadil až v době jeho bratislavského působení. Na sklonku jeho života, lépe řečeno sedm let před jeho smrtí v roce 1923 až do jeho smrti v roce 1930 řídil , v letech 1923-1928 také šéfoval, a dirigoval operu Slovenského národního divadla ve slovenském městě Bratislavě. Od roku 1926. do roku 1930. šéfoval hudebnímu vysílání bratislavského rozhlasu a dirigoval jeho orchestr. Byl mužem mnoha zaměstnání a propos také učitelem. Tuto činnost provozoval na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě.
Pod Nedbalovým vedením dosáhl operní soubor Slovenského národního divadla mezinárodního věhlasu a úspěchu a úrovně. Až na sezónu 1928 – 1929 se Nedbal soustřeďoval na domácí repertoár. Cyklus oper národního umělce a skladatele Bedřicha Smetany provedl poprvé na Slovensku. Kováč Vieland, první slovenská opera Jána Levoslava Belly, byla uvedena právě jeho zásluhou. Díky navázání úzké spolupráce s Prahou a Vídní hostovali v Bratislavě zahraniční umělci a soubor podnikal zájezdy do Prahy, Vídně, Budapešti a Barcelony. Uváděním klasických operet, výběrem kvalitních dirigentů a skvělým pěveckým obsazením usilovalo zvýšení úrovně operetních představeních. Na požadavek Družstva Slovenského národního divadla utvořil baletní soubor, se kterým, s přispěním choreografa Achillea Viscusia, nastudoval množství baletů.
Obtížná finanční situace a spletité národnostní problémy ho donucovaly i k obchodní dramaturgii a současně k vlastnímu dirigentskému působení v cizině. Po roce 1929 byl jediným privátním operním podnikatelem v Bratislavě. Tyto podmínky však nezvládl a podlehl stresu. Posledně dirigoval v Záhřebu dne 23. prosince roku 1930 a o den déle dobrovolně ukončil svůj život skokem z okna divadla. Zanechal dopis na rozloučenou, ve kterém bylo uvedeno, že nechce být pochován v tehdejším Československu. Proto byl pochován na záhřebském hřbitově Mirogoj.