Ota Pavel

(1930-1973)

Ota Pavel (vlastním jménem Ota Popper) až do konce 60. let byl znám jako vynikající sportovní reportér. Z počátku 70. let napsal dvě povídkové autobiograficky laděné knihy naplněné moudrostí, steskem, ale i humorem, které ho rázem vyzvedly mezi současné prozaiky. Vzbudily i zájem filmařů a některé z nich posloužily jako předloha pro filmové scénáře filmů a televizních inscenací (Kapři pro Wermacht, Smrt krásných srnců, Zlatí úhoři, Pohár za první poločas).

Narodil se jako nejmladší syn ze smíšeného manželství, jeho otec Žid byl obchodním cestujícím. Z okolí, které Ota Pavla obklopovalo, měl na něj právě nejsilnější vliv tatínek Leo. Pod jeho vlivem se i jeho záliby a vztah k přírodě, k rybaření ke sportu a k rodné zemi, staly jemu vlastní. Nejkrásnější zážitky z dětství jsou spjaty s pobyty v Buštěhradu, křivoklátské lesy a Berounku. Harmonické dětství skončilo s příchodem okupace. Oba bratři Hugo a Jiří a po nich i otec museli transportem do koncentračního tábora. Po jejich odjezdu Ota Pavel žil s matkou v Buštěhradu, začal pracovat v uhelném dole, ale věnoval se i sportu a hokeji. Tragédie blízkých Lidic a zážitky s války na něj silně zapůsobily a zanechaly stopu i v jeho prózách.

Po válce absolvoval obchodní a jazykovou školu. Krátce trénoval hokejovou mládež, pak pracoval jako sportovní redaktor v Československém rozhlase, a také přispíval svými články do sportovních časopisů. Doprovázel sportovce na zahraniční utkání. Na zimních olympijských hrách v Insbrucku onemocněl těžkou duševní chorobou a později mu byl přiznán plný invalidní důchod. Přes zdravotní potíže nepřestával literárně tvořit a jen předčasná smrt uzavřela jeho dílo.

Dvě ústřední linie Pavlovy literární činnosti (reportáže, povídky o sportovcích, a autobiografické prózy) patří k žánrům v nichž se autorská osobnost projevuje mnohem bezprostředněji a nápadněji než v jiných literárních útvarech. Míra přirozenosti jeho vzpomínkových próz přesahuje hranici v autobiografiích obvyklou.Jako reportér dokázal Pavel zachytit stoupající význam sportu v naší společnosti. Nedal se svrhnout vynikajícími výsledky a rekordy, o to více jej však zaujalo sportovní zákulisí, rub sportovní slávy. Tam objevuje mnoho nevyřešených problémů, na které ve svém díle upozorňuje. Se zaujetím proniká k jejich kořenům a snaží se přiblížit čtenáři svět sportu takový, jaký ve skutečnosti je, bez legend a mýtů. V Pavlově pojetí tvoří sport neoddělitelnou součást života společnosti a je zároveň oblastí, v níž se prověřuje nejen fyzické schopnosti, ale i povahové a mravní kvality člověka. V jeho sportovních reportážích a povídkách o sportovcích dominuje vždy jedinec se svými konflikty a těžkostmi, které jsou dobře známé nám všem z každodenního života. Ota Pavel byl prvním spisovatelem, který psal o etice sportu, a nebál se odhalit problémy soudobého sportu.

Jeho vzpomínkové prózy vznikly na sklonku života a tvoří druhou námětovou oblast autorova díla. Čerpá z nich tématicky z vlastního života a zejména z životních osudů svého tatínka, velkého snílka a malého dobrodruha, který neustále usiluje o životní úspěch. Zdánlivě prosté příběhy, v nichž se Ota Pavel projevil jako osobitý vypravěč, jsou plné nostalgického humoru a poezie, vypovídající o smyslu a krásách života a popisující obraz prostředí i doby.

Mezi Pavlovými knihami o sportu a prózami není velký rozdíl. Vypráví jednotně o smyslu lidské existence, kterou autor vidí v tvořivém a neustálém boji za dosažení životních cílů, ať jsou velkolepé či méně významné. Z jeho knih vyzařuje lidskost a pochopení pro slabosti a chyby jedince, soucit s každým, kdo prožije okamžiky neúspěchu, zklamání, a musí překonat mnoho nesnází.