Pablo Picasso

1881 – 1973

K výtvarnému umění se Picasso dostal díky svému otci, učiteli kreslení v Malaze ve Španělsku. Podporoval malířské sklony svého syna, což Picassovi pomohlo na Uměleckou školu v Madridu. První „školní“ výstava proběhla v roce 1897, o tři roky později vyšly jeho kresby v časopisu Joventut. V roce 1901 založil se svými přáteli časopis Arte Joven (Mladé umění).
Picasso poté strávil nějakou dobu v Paříži, kde se seznámil s Vollardem, který uspořádal veřejnou výstavu Picassových obrazů. Období Picassa strávené v Paříži v letech 1901-1904 se nazývá tzv. „modré období“, prý právě proto, že Picasso žil téměř bez prostředků a v domácnosti měl pouze modrý hrnec.
Po roce 1904 se usadil v Paříži natrvalo, bydlel na Montmartru, poznal nové přátele Apollinairea, Matisse, Steinovou, Braqua či Deraina. Seznámil se i s ruským sběratelem Ščukinem, který skoupil valnou většinu Picassových děl. V této době maloval obrazy v odstínu růžové, tj. „růžové období“.
Modré a růžové období rozlišujeme podle převládající barevnosti obrazů. Jejich tematika a kompozice jsou však stále stejné. K zachycení tragického výrazu postav protahuje proporce mezi obličejem a tělem. Modrá barva se stává i symbolem mysterie, smrti, noci. Právě díla pocházející z modrého a růžového období jsou poznamenána vlivem španělských mistrů F. Goyi, F. de Zurbarána, francouzů E. Maneta a E. Degase, dokonce i Gogha a Toulose-Lautreca.
Obraz Slečny avignonské se stal jakýmsi prototypem kubismu, který Picasso později s Braquem konkretizoval jako analytický a syntetický. Tento obraz se řadí do období negerského. Plošná kompozice tvořená pěti akty, geometricky podtržené tvary vlajících drapérií, ostře lomené kontury těl, to vše je prvopočátkem toho kubismu, který známe my teď. Po roce 1912 se začínají v obrazech Picassa a Braqua oběvovat prvky koláží, zároveň lze v sérii Picassových obrazů krajiny vyčlenit dramatické zjednodušení. Výrok Cezánna, že všechny předměty v přírodě lze rozdělit na válec, kužel či kouli, inspiroval Picassa v jeho následující tvorbě.
Další vliv na Picassova díla měla antika (klasicismus) a surrealismus. Často a rád cestoval po Španělsku, z čehož vznikl cyklus Tauromachie (1934)..
Surrealismus vykazuje nezvykle formované tvary ženských těl (např. rozšklebená ústa, nepravidelné poprsí) či podivnými embryonálními „útvary“. Picasso začal rovněž využívat plastického umění, modeloval z papíru a drátů všelijaké obscénní skulptury. Jeho vrcholným dílem se stal obraz Guernica (1937), inspirovaný španělskou občanskou válkou, zřejmě nejvýznamnější politický zaměřené expresívní dílo tohoto malíře. V roce 1946 se usadil na Cote d’Azur, kde se věnoval tvoření litografie, keramiky a obrazů. Valnou většinu těchto děl poté věnoval muzeu v Antibes.
Vstoupil do komunistické strany, namaloval rovněž slavný plakát s holubicí (symbolem míru). Obrazy Válka a Mír (1952) pro kapli ve Vallauris.
Tvorba Picassa po 2. světové válce je jakousi oscilací mezi realismem, expresionismem a klasicismem. Od konce padesátých let maluje Picasso různé parafráze na známé kompozice starých mistrů.. tímto se vrací k věčnému tématu „malíř a model“.

Ve zkratce lze říci, že Picasso kreslil svá nejznámější a nejpůsobivější díla před 2. světovou válkou, později již nestál v popředí světového umění.