Petr Iljič Čajkovskij

Petr Iljič Čajkovskij (1840 Votkinsk - 1893 Moskva) byl ruský skladatel. Po studiích na právnickém učilišti a čtyřleté službě na ministerstvu spravedlnosti v Petrohradě studoval na konzervatoři v Petrohradě (u A. Rubinštejna). V letech 1866-77 působil jako učitel hudební teorie na konzervatoři v Moskvě, následujících 13 let žil jako svobodný umělec s podporou bohaté mecenášky N. Meckové střídavě v Rusku a v cizině, kde vystupoval též jako dirigent svých vlastních děl (i v Praze). Čajkovskij byl prvním ruským skladatelem, který na profesionální bázi usiloval o dosažení světové úrovně a o uvedení velké tradice západoevropské hudby do Ruska. Navázal na vídeňský klasicismus (hlavně na W. A. Mozarta), na podněty z německého, italského i francouzského romantismu (R. Schumann, V. Bellini, F. Chopiv, F. Liszt, H. Berlioz, Ch. Gounod), jakož i na M. I. Glinku a A. S. Dargomyžského, a dospěl k osobité klasicisticko-romantické i evropsko-ruské syntéze.

Charakteristické rysy jeho skladatelského naturelu jsou univerzálnost žánrů a druhů, bohatá hudebnost, ne vždy podrobovaná potřebné disciplíně a výběru, melancholický lyrismus, místy vystupňovaný až v romantický citový exhibicionismus, ale i dramatická tragická výrazová síla. Jeho estetickým programem bylo zdůrazňování všelidských, skrze subjektivní zážitkovou sféru nazíraných obsahů, proto se národní tón v jeho hudbě neopírá v takové míře o přímé používání folklórních prvků jako u skladatelů Mocné hrstky. Těžiště Čajkovského odkazu a významu je v instrumentální tvorbě. Jeho 4., 5. a 6. symfonie patří mezi vrcholné skladby 19. stol. Čajkovského nejlepší opery vynikají psychologickou hudební charakteristikou, v baletech a v písňové tvorbě se výborně uplatnil jeho poetický lyrismus.

Díla:

symfonie 1. g moll, Zimní sen
2. c moll
3. D dur
4. f moll (1877)
5. e moll (1888)
6. h moll, Patetická (1893)
programní symfonie Manfred (1885)
symfonická poéma Fatum
koncové předehry Hamlet, Romeo a Julie, Bouře
Slavnostní předehra 1812
symfonická fantazie Bouře, Francesca da Rimini
symfonická balada Vojvoda

Italské capriccio
4 suity (Mozartiana)
2 baletní suity
smyčcová serenáda C dur (1880)
3 smyčcové kvartety (D dur s pop. Andante cantabile), F dur a es moll
klavírní trio a moll
smyčcový sextet Vzpomínky na Florencii
3 klavírní koncerty, z nich nejznámější b moll (1875)
houslový koncert D dur (1878)
2 klavírní sonáty
poetické programní cykly Dětské album, Roční doby, idealizované taneční skladby aj.
opery Pan vojevoda (1868)
Opričnik (1872)
Kovář Vakula (1874, 2. verze Střevíčky, 1885)
Evžen Oněgin (1878)
Panna Orleánská (1879)
Mazepa (1883)
Čarodějka (1887)
Piková dáma (1890)
Jolanta (1891)
balety Labutí jezero (1876)
Šípková Růženka (1889)
Louskáček (1892)

jiné vokální skladby: 100 romancí, chrámové a světské sbory, kantáty aj.