Platón

Platón se narodil v bohaté Aténské rodině (byl aristokrat), založil první skutečnou školu - Academia. Byl Sókratovým žákem, sám byl učitelem Aristotela. Jeho život můžeme dělit do 4 období:

Sókratovské - hájil Sókrata (apologie: O ctnosti - Protagoras, Kriton (Kriton - dialog o úctě k vlasti, o nutnosti poslouchat zákony); Obrana Sókratova;

Platón dále napsal: Politeia = Ústava)

presentuje spíš sebe sama, píše Gorgias - názory na rétoriku

Platón vytváří svou teorii o idejích - Symposion - hostina, o lásce, pudu a o duchovní lásce;

Faidon - o nesmrtelnosti; Politeia - o ideálním státě

zmírnění, zklidnění - Filebos - o poměru slasti a dobra

Platón se domnívá, že existuje svět idejí a reálný svět je pouze odleskem (stínem, odrazem) tohoto světa idejí. Ideje mají reálnou existenci (např. idea koně je reálnější než kůň sám; viz. Podobenství o jeskyni). Dal by se tedy považovat za průkopníka idealismu; tyto názory však ke konci života poupravil.

V díle Platón vyjádřil symbol lidského života.

Podobenství o jeskyni

Reálný svět, který nás obklopuje, není světem opravdovým. Je to jen matný odstín skutečného světa, světa idejí, bez nichž nemůže existovat ani myšlení, ani život. Ideje, čili pojmy, jsou našemu vědomí vrozeny. Zkušenost je pouze osvětluje a odhaluje v logických soudech a představách. Opravdu skutečné jsou pouze ideje. Ty existují nezávisle na svých hmotných obrazech. My je vnímáme pouze jako stíny, vrhané ohněm na stěnu jeskyně. Předměty samotné však nemůžeme spatřit.

Úryvek z podobenství o jeskyni (Platón, Ústava):

Podle Platónova příkladu jsme od narození přikováni zády ke vchodu, odkud přichází světlo. Předměty za vchodem (za zády) vrhají na zeď před námi stíny. Tyto stíny považujeme za skutečnost, nikoli to, co nevidíme, protože se celý život díváme jen na ty stíny a skutečné světlo jsme nikdy neviděli.

"Nuže pozoruj, jeden z nich je vyproštěn z pout a přinucen náhle vstát a otočit šíji a jít a hledět vzhůru ke světlu. Z toho všeho by cítil bolest a pro mžitky v očích nebyl by schopen dívat se na ony předměty, jejichž stíny tenkrát viděl: Co by asi řekl, kdyby mu někdo tvrdil, že tenkrát viděl jen přeludy, nyní však že zří správněji, že je mnohem blíže skutečnosti a obrácen k předmětům skutečnějším? A kdyby ho docela nutil hledět do světla samého, že by ho bolely oči a že by se obracel a utíkal k tomu, nač se dovede dívat, a měl za to, že toto jest vskutku zřetelnější, než co se mu ukazuje?"

Platónova etika - nauka o vtělování duší

Duše je nesmrtelná a na těle nezávislá. Čím déle prodlévá duše ve světě idejí, tím blíže jsme vědění; vědění je de facto rozpomínání. Po smrti jdeme před soud - buď se vracíme na hvězdu života (svět idejí, blaženost), nebo na zem v podobě ženy či zvířete, dokud se nepolepšíme. Lidská duše je součástí světové duše (typický idealismus), má 3 části:

rozumnou - poznává ideje, nesmrtelná, pamatuje si vše čím prošla (i smrt)

vášnivou - poznává pudy,

žádostivou (chtíč, sex).

Ctnost spočívá ve vědění, podle Platóna existují 4 základní ctnosti: ctnost moudrosti, statečnosti, uměřenost a spravedlnost (která v sobě spojuje všechny tři předchozí).

Platónova teorie státu

Platón se velmi podrobně zabýval ústavami jednotlivých států a došel k závěru, že v ideálním státě je třeba zajistit zejména fungování systému vzdělání a výchovy.

Rozdělil (podle ústav) státní uspořádání na dobrá a špatná.

Za dobrá považoval aristokracii (vláda moudrých) a timokracii (vláda válečníků),

za špatná považoval oligarchii (vláda bohatých), tyranii a demokracii (kterou označoval jako vládu chudých).

Byl si však vědom toho, že tuto čistě teoretickou úvahu nelze uvést do praxe, a došel ke kompromisu. V podstatě se jednalo o kombinaci monarchie a demokracie.

Ideální stát

Následně vyvinul teorii ideálního státu - jeho vzdělávacího systému a výchovy, třídního dělení, atd.:

Výchova, vzdělávání:

3-6 let - společná výchova

7-10 let - gymnastika, tělesná zdatnost...

10-13 let - čtení, psaní

14-16 let - studium poezie a múziky

16-18 let - matematika

18-20 let - vojenský výcvik

V této době (ve věku 20 let) jedinec končí se vzděláním válečníka. Ti schopnější mohli studovat dál. Po dalších 10 letech studia astrologie a matematiky, tedy ve věku 30 let, mohli být úředníkem, po dalších 5 letech (filosofie, dialektika) pak vyšším úředníkem. Teprve po dalších 15 letech praxe (tedy v 60 letech) se mohli stát vládcem.

V Platónově ideálním státě jsou tři třídy občanů:

obchodníci, řemeslníci a rolníci - starají se o hmotné zájmy společnosti

vojáci (strážci) - hájí vůli a čest

státníci a vládci - uplatňují rozum

Mezi těmito třemi složkami by měla setrvávat rovnováha. V čele státu by měl podle Platóna stát filosof.

Platón podporoval vládu duchovní elity, neodděloval ekonomickou a politickou moc (což je nevýhodné - dobré podmínky pro vznik monarchie). Měl panický strach z demokracie, bál se, že se dá snadno zneužít, chránil se před ní např. zaváděním cenzury, apod. Počítal i s eugenickými (Slovník: eugenika - geneticky i sociologicky podložené snahy o biologické i sociální zušlechtění lidstva a zlepšení jeho genofondu) opatřeními (zachování čistoty rasy) - odstraňování slabých, postižených, nemocných. Podporoval společné vlastnictví - např. bojovníci měli mít společné ženy, atd. Kromě těchto extrémů je však všeobecně Platónův model státu velmi propracovaný a kvalitní.

Pozn.: Goethe o Platónovi napsal: "Platón je bojovník za vládu ducha v životě... položil základy idealismu..."

Platónský dialog

Dialektický - existují dva protichůdné názory (dva lidé nebo dvě ideje), nemusí se nutně dojít k řešení rozporu; existence rozporu je nutná. Žák se většinou dotazuje učitele.

Oproti tomu Sokratovský dialog spočívá v tom, že se učitel táže žáka (čímž mu dokazuje, že žák něco neví) a chce jej přimět k přemítání o dané otázce a dovést jej k řešení.