Roger Meddows Taylor (Životopis - éra před Queen)

Roger Meddows Taylor, BSc.

Jmenuji se Roger Meddows Taylor, BSc.A více jsem znám pod jménem Roger Taylor.Narodil jsem se v úterý 26. června 1949 rodičům Winifred a Michaelovi Taylorovým v nemocnici v King´s Lynnu v Norfolku.Můj otec pracoval jako inspektor ve velkoobchodu.Jméno Meddows se dědilo z generace na generaci, a proto jsem ho dostal i já.Musím říct, že jsem nevyrůstal v nějak zvlášť hudebním prostředí, i když moje matka hrála jako dívka na harmoniku - musela toho ovšem nechat, protože tento nástroj nebyl v uvozovkách považován za "vhodný pro dámu".
Do své první školy jsem chodil tři roky v Kong´s Lynnu.Potom se naše rodina, už se sestřičkou Clare, která se narodila v roce 1953, přestěhovala do města Truro v Cornwallu.Nastoupil jsem tu do školy Bosvigo.
V roce 1957.když mi bylo osm, jsem najednou jednou na verandě uslyšel hrát svého bratrance na kytaru a rozhodl jsem se, že bych ji chtěl mít také.No, co se dalo dělat, ze začátku jsem se musel spokojit s ukulele, ale i těch pár základních akordů, které jsem se naučil, mi dělali neuvěřitelnou radost.No a už jsem mohl zakládat kapelu - třeba se tak dají vydělat peníze!Na zkoušení jsem si vyhradil garáž, kterou jsem zvukově utěsnil stohy proložek od vajec.
Kapela dostala jméno Bubblingover Boys a hráli jsme hudbu ve stylu skiffle.Já jsem tedy hrál na ukulele, už nevím kdo měl improvizovanou basu z bedny od čaje a dva další kluci měli kytary.Žádný z nás vlastně neuměl hrát.Jen jsme stáli a hráli falešné akordy, bylo to hrozné !Ale pozvali jsme kluky ze sousedství a kamarády a taky jsme je zapojili do hry.
Vystupovali jsme jen jednou, na školním večírku.Byla to velice krátkodobá záležitost, zčásti proto, že nikdo z našich členů neuměl (jak už jsem říkal) hrát, a zčásti proto, že od května 1960 jsem nastupoval do církevní školy Truro Cathedral.Dostal jsem stipendium s podmínkou, že budu zpívat v chrámovém sboru.a tak jsem se stal nedobrovolným členem elitní skupiny.Nikdy jsem si nepřipadal jako kostelní zpěvák.Tou dobou si pamatuji, že jsem si vydělal dost peněz na to, abych si koupil obyčejnou akustickou kytaru a začal se na ni učit hrát.
Můj zájem o hudbu byl opravdový a vážný a cítil jsem, že je nějak spojen s mým životem.Věděl jsem, že se jednou proslavím a budu žít v Londýně a moje matka to také nějak cítila.
V září 1960 jsem dostal stipendium v Truro School.Byla to škola s nejlepší pověstí v okolí a já byl jediný žák, který tam dostal stipendium.
A díkybohu jsem už nemusel zpívat za oltářem.Byla to internátní škola, ale já jsem bydlel nedaleko, takže jsem chodil po svých.
Čas plynul a mě kytara bavila čím dál tím méně a zase čím dál tím více mě přitahovaly bicí.Pamatuji si na své první.Značka nebyla sice moc známa, ale já byl skromný.Byly to obrácené kastroly, do kterých jsem tlouk jehlicemi na pletení.Místo činelů pokličky.Jak šel čas, tak jsem pomalu skompletoval opravdové bicí.
Navíc jsem byl bystrý a šikovný školák.Miloval jsem angličtinu a biologii, a přestože mojí největší láskou byla hudba, uvážlivě jsem si hledal povolání, kdybych se náhodou ve své sebedůvěře v této oblasti přepočítal.Studium však nebylo mojí nejsilnější stránkou.Byl jsem líný a ve škole mě to nebavilo a samozřejmě mi nikdo nedával žádný privilegia.Ale přesto jsem byl jediným žákem školy s vlasy přes límec.Studenti bydlící na koleji museli dodržovat přísný řád, ale já jako docházející žák jsem ho rád porušoval.
V roce 1963 jsem s několika přáteli založil kapelu.Říkali jsme si Cousin Jacks.Původně jsem zde hrál na kytaru, ale postupně jsem přešel k bicím.Hráli jsme na několika koncertech pro místní liberální stranu a při jedné nebo dvou dalších příležitostech.A jak už to bývá, několikrát jsme se rozpadli a několikrát jsme se dali dohromady.
Další rok, který byl pro mne něčím významný byl rok 1965, kdy jsem se připojil k místní skupině nazvané Johnny Quale and the Reaction .Po několikaměsíčním zkoušení, jsme začali sbírat úspěchy a po místních klubech jsme byli docela známí.
7. března 1966 jsme se zúčastnili soutěže Rock and Rythm Championship , tentokrát se mnou jako vokalistou.A naše práce se tehdy zúročila - vyhráli jsme.Začala mi slibná budoucnost.Událostí bylo od této doby tolik, že by na to vystačily celé hodiny.Ale ta nejdůležitější se stala o prázdninách v létě roku 1968.Odpověděl jsem na inzerát kapely, hledající bubeníka.Brian mi odpověděl také a nic nám v tom, abychom se sešli, nebránilo.
Brian a Tim přijeli s akustickými kytarami a zkusili jsme si společně něco zahrát.V prvních tónech nám všem projel mráz po zádech - věděli jsme, že si budeme rozumět, že jsme ti, kteří k sobě patří a vytvoří kapelu, která pohne s historií hudby.Když jsme se seznámili s Freddiem Mercurym, byli jsme na vrcholu světa….