Rudolf II

(1576 – 1611)

R. II. Byl nevyrovnaná osobnost, trpící zjevnou psychickou nemocí. Měl k ní genetické předpoklady. Jeho otec Maxmilián II. pojal za manželku vlastní sestřenici Marii Španělskou. Nebezpečí tohoto faktoru násobila ještě okolnost, že Rudolfova prabába Johana Šílená strádala nevyléčitelnou duševní chorobou. Podivínský R. se ani neoženil, udržoval však trvalý poměr s Kateřinou Stradovou. Zplodil s ní několik levobočků.
Rudolfovi však nelze upřít pozitivní zájmy. Praha, již roku 1583 učinil svou rezidencí, se za jeho vlády stala věhlasným kulturním centrem. V jeho uměleckých sbírkách se skvěla díla nejslavnějších evropských výtvarníků. Rudolfovo mecenášství přitahovalo do jeho služeb představitele manýrismu: malíře Hansa von Aachen, Bartoloměje Sprangera, Arcimbolda i sochaře Adriana de Vries. Vzrušená doba počátku novověku marně hledala ztracený středověký řád i renesanční harmonii. Proto se lidé častěji než dříve upínali k astrologii, alchymii a černé magii, které jim měly dát jistotu, bohatství i odpověď na zneklidňující otázky. Své zraky obraceli s nadějí i k vědeckému poznání, založenému na pozorování a experimentu. Hranice mezi magií na straně jedné a vědeckými snahami na druhé straně však byla ještě nezřetelná, obě sféry se vzájemně prolínaly. I proto se R. ruka štědře otvírala jak podvodníkům, tak seriózním učencům. V Praze tehdy působili alchymisté Edward Kelley a John Dee i známí astronomové Tycho de Brahe a Johannes Kepler, jenž zde formuloval své první dva zákony o pohybu planet. Atmosféra císařské rezidence byla jako stvořená pro nejrůznější dohady a fámy, z nich se zrodily pověsti o nesmírných pokladech Marka Mardochaje Maisla, ve skutečnosti neobyčejně podnikavého židovského lichváře, či o umělém člověku – Golemovi, zhotoveném moudrým rabínem Jehudou Low ben Bezalel.
Rudolfínská Praha se v 19. a 20. st. Stala vděčným námětem pro filmová zpracování i pro vznik povídek a románů, psaných českými i cizími tvůrci. Ve vypjatě katolickém Španělsku vychovaný R. sdílel porozumění pro habsburské rekatolizační plány. Na pražském dvoře, kde pobývali španělští vyslanci a papežští nunciové, se snovaly plány na opětovné vítězství katolické strany, jejíž přívrženci obdrželi v letech 1598 – 1599 nejvyšší české úřady. Když Rudolfův bratr arcivévoda Matyáš získal na svou stranu rakouské, uherské a moravské stavy a pokusil se s jejich podporou vydobýt trůn, ustoupil panovník ve všech směrech. Vzdal se vlády nad Uhrami, Moravou a rakouskými zeměmi v Matyášův prospěch, ale udržel si v moci Čechy, obojí Lužici a Slezsko. Za prokázanou loajalitu musel ovšem českým nekatolíkům vydat roku 1609 tzv. Rudolfům majestát, uzákoňující Českou konfesi. Ještě jednou se zoufalý R. pokusil obnovit pozice katolicismu. Za pomocí zdivočelé soldatesky pasovského biskupa Leopolda se roku 1611 snažil změnit poměry v Českém království. Marně. Proto téhož roku rezignoval na českou korunu, ponechal si pouze titul císaře Svaté říše římské a brzy poté zemřel.