Rudolf II

Rudolf II.byl nejstarší syn císaře Maximiliána II. se narodil 18.července 1552 ve Vídni. Byl vychováván na španělském královském dvoře (1564-71) a ještě za života svého otce korunován na krále uherského a českého. Po smrti svého otce v říjnu 1576 byl 1.listopadu téhož roku korunován jako římský císař. Vládl do své smrti 20.ledna 1612. V roce 1583 přeložil Rudolf II. sídlo své rezidence z Vídně do Prahy. Jeho dvůr v Praze se stal jedním z největších dobových středisek umění a vzdělanosti. Ve svém pražském sídle shromáždil císař veliké sbírky a ke dvoru sezval četné umělce a vědce.

Rudolf II., král český a uherský, císař německý
18. 7. 1552 Vídeň
20. 1. 1612 Praha
nejstarší syn Maximiliána II. Vychován byl na dvoře španělském stal se horlivým katolíkem, neměl náboženskou toleranci, jako jeho otec. Ještě za života otce korunován korunou uherskou (1572) a českou (1575) a zvolen za krále římského (1575), uvázal se skutkem ve vládu po smrti svého otce (1576).
První léta jeho vlády byla pokojná. Mír s Turky, Maximiliánem (1568) ujednaný, byl několikráte obnoven (1577, 1584 a 1590), po každé na 8 let. Kandidaturu bratra Maximiliána na trůn polský podporoval Rudolf jen slabě a po jeho porážce u Byčiny (1588), ač Poláci tu překročili hranice slezské, vymohl mu jen propuštění ze zajetí, odřeknul se jeho jménem všech nároků na trůn polský (1589). Se soupeřem Maximiliánovým, Sigmundem Vasou Rudolf se později i zpřátelil, když se zasnoubil s dcerou arcknížete Karla Štýrského, Annou (1592). Dlouhotrvající mír porušen byl r. 1593. Na hranicích uhersko-tureckých i za příměří dály se ustavičně menší boje a loupeže se strany turecké; vítězství chorvatského bána Erdödyho nad Turky u Sisku, kde padli i dva synovci sultána Murada, zavdalo Portě záminku k vypovědění války.
Vrchní řízení válečných operací se strany císařské měl v rukou mladší bratr císařův, Matyáš, místodržitel rakouský, vyjma dobu 1595-99, kdy toto místo zaujímal arcivévoda Maximilián. Válka vedena byla se střídavým štěstím, císařským podařilo se hlavně pomocí vévody sedmihradského Sigmunda Bátoriho, vévody Michala Valašského a znamenitých vůdců Kristiana z Mansfeldu, Adolfa ze Schwarzenberka a Russworma dobýti některých nemalých úspěchů, tak že sultán jal se jednati o mír (1604).
Když vznikla bouře v Uhrách, Rudolf. chovaný na španělském dvoře přísně katolickém, nebyl v náboženských otázkách tak snášenlivý, jako jeho otec. Proto vídeňský Melichar Khlesl z jeho nařízení provedl katolickou reformaci v městech dolnorakouských (1580) a týž osud později potkal města hornorakouská (1597); v Čechách obnoveny staré zákazy proti českým Bratřím (1602) a v Uhrách na sněmu prešpurském ke stížnosti protestantské šlechty na kroky, podnikané proti protestantům uherským, Rudolf odpověděl tím, že k artikulům sněmovním samovolně přidal artikul nový, uvádějící stavům na pamět přísné zákony proti kacířům z r.1524.
Tímto skutkem pobouřená protestantská šlechta uherská srozuměla se se Štěpánem Bocskaiem, šlechticem sedmihradským, kterého osobní zájmy vedly k nepřátelství proti císařskému dvoru.
Císaři, nemohoucímu od stavů ostatních zemí - většinou také protestantských - nadíti se vydatné pomoci proti povstalcům, nezbylo než vyjednávati. Arcikníže Matyáš ujednal s Bocskaiem, jenž mezitím od Porty byl uznán vévodou sedmihradským, mír ve Vídni (23. září 1606), jímž zaručena úplná rovnoprávnost lutheránství i kalvínství v Uhrách, Bocskai na doživotí uznán vévodou sedmihradským a pá nem celé země za Tisou a uherských stolic marmarošské, berežské a ugočské. Hned po tom (9.listopadu 1606) smluveno také s Turky nad ústím řeky Žitvy za výkupné 200.000 dukátů jednou pro vždy příměří na 20 let, jímž celá třetina Uher zůstala v moci turecké. Rudolf zdráhal se však mír s Turky potvrditi. Příčinu toho dlužno hledati v nepřizni k bratru Matyáši.
Rudolf nejsa ženat neměl manželských potomků; ale nevzdávaje se ani v pozdějších letech naděje na sňatek odpíral žádostem své rodiny, aby ještě za živobytí dal svého bratra Matyáše zvoliti za krále českého, uherského a římského. R. 1599 Rudolf upadl a duševní chorobu a tu bratři jeho starali se o zřízení prozatímního vladařství s Matyášem v čele. Ale r.1601 Rudolf se uzdravil a tím opatření zmíněné stalo se bezúčelným. R. 1605 choroba Rudolfova se vrátila a arciknížata na sjezdě ve Vídni zmocnila Matyáše, aby jednal s papežem a knížaty německými znovu o zřízení vladařství, a zároveň zavázali se podporovati kandidaturu Matyášovu na trůn císařský v případě volby. Ale Rudolf pozdravil se tentokráte brzy a dověděv se o úmluvách těchto pojal k Matyášovi nedůvěru tím větší.
Zatím situace v Uhrách se změnila úmrtím Bocskaiovým (1606); Porta, ač podle znění míru Sedmihradsko mělo ted připadnouti císaři, jmenovala vévodou Sigmunda Rákóczyho. Toho porušení míru mínil Rudolf užíti k obnovení boje a chtěl si vyžádati. pomoci říšské na sněmě v Řezně. A1e okolnost, že zástupcem svým jmenoval arciknížete Ferdinanda Štýrského, urazila Matyáše, který měl za to, že R. chce na úkor jemu prosaditi za svého nástupce v Říši Ferdinanda. Proto spojil se se stavy uherskými a rakouskými proti Rudolfovi na obranu míru s Turky (1608), a ač Rudolf následkem toho konečně mír přece potvrdil, Matyáš vtrhl do Moravy, na sněmě v Ivančicích (19. dubna) uzavřel se stavy moravskými "konfederaci" na "obranu míru a jiných slušných a spravedlivých věcí" a vtrhl do Čech. Povahou svou byl Rudolf uzavřený a zejména v pozdějších letech nesnadno přístupný.
Proslul jako veliký příznivec věd i umění. Při dvoře svém hostil mnoho učenců a umělců (Johanna Keplera, Tycho Brahe, Tadeáše Hájka); na hradě Pražském, který byl jeho stálým sídlem, nashromáždil veliké sbírky umělecké. Sám bavil se malířstvím i řezbářstvím, z věd nejvíce zajímalo jej hvězdářství a jako pravý syn své doby zabýval se horlivě také astrologii a alchyii. Byl znalý několika jazyků, z nichž španělština a němčina byla mu nejběžnější.
Zdroj: Ottův slovník naučný