Rudolf II. Habsburský

(* 18.7.1552, † 20.1.1612)

Rudolf II. Habsburský
Otec Rudolfa byl Maxmilián II. (* 31. 7. 1527, † 12.10. 1576) matka Marie.
Rudolf II. byl poslán na výchovu do Španělska. Tam se naučil státnické abecedě, diplomatickému protokolu, dvorské etiketě, latině, španělštině, francouzštině, italštině. Rozuměl církevním otázkám a cvičil se i v rytířských dovednostech – jízdě na koni, lovu, zacházení se zbraněmi, turnajových a míčových hrách a tanci. Byl ve Španělsku držen jako potencionální dědic trůnu. Po sňatku Filipa II. s Rudolfovou starší sestrou Annou která mu porodila syna Filipa III. Byl Rudolf II. a jeho bratr Arnošt „vyměněni“ za své mladší bratry Albrechta a Václava se mohli vrátit domů do Vídně.

Rudolfovi začátky
První korunu, kterou Rudolf II. získal byla svatoštěpánská tedy uherská, kterou byl korunován 25. září roku 1572 v Prešpurku (protější Budín byl v moci Turků). Krátce po korunovaci zavítal do Prahy (v lednu 1573), kde předsedal zemskému sněmu a kde se představil české šlechtě. Při tomto pobytu Rudolf II. onemocněl a musel být vystřídán bratrem – arcivévodou Arnoštem. Jednání o nástupu Rudolfa II. na český trůn začala v květnu roku 1575 a skončila až v září. Během tohoto zdlouhavého a nervózního zasedání Maxmilián II. těžce onemocněl a již se nevyléčil. Protestantská opozice chtěla od Maxmiliána II. potvrdit svobodu vyznání. Z toho vznikla listina Česká konfese, kterou však kvůli tlaku španělské větve Habsburků nikdy nepodepsal, ale jen ústně potvrdil. Za to byl Rudolf II. 22. září 1575 korunován králem českým. Ještě téhož roku získal Rudolf II. korunu římskoněmecké říše. O rok později Maxmilián II. (12. října roku 1576) umírá. Od tohoto okamžiku se 24letý Rudolf II. stal jak vládcem římskoněmecké říše, tak i středoevropské habsburské monarchie.

Starosti Rudolfa s politikou a rodinou
Při převzetí vlády měla monarchie nekrytý státní dluh ve výši 7 miliónů zlatých, který zanedlouho vzrostl na 10 miliónů. Rudolf také musel platit mírovou daň Turkům. Byl zde i tlak z Madridu a Vatikánu, požadovali od Rudolfa II., aby zesílil rekatolizační politiku což však v praxi nebylo dost možné. Matka Rudolfa II. nad ním vykonávala jakýsi politický dozor – pletla se do politiky, neustále ho kritizovala kvůli náboženské toleranci, šetrnosti a sklonům k umění a vědě. Přitom sama rozhazovala větší částky než kterými disponovala. Například v dotacích katolické církvi neznala mezí. Také Rudolfovi bratři měli podle Maxmiliánovy závěti dostávat 25 000 zlatých. To při vysokém standardu nebylo příliš. Rudolfa II. traumatizovaly intriky a nátlak vyvíjený rodinou.

Rudolfova duševní choroba
Do Prahy se přestěhoval roku 1579. Na podzim roku 1580 čile pracoval, byl v dobré náladě, účastnil se radovánek, udílel audience, vyřizoval vladařské povinnosti. Po příchodu smutné zprávy o úmrtí Rudolfovy sestry Anny však těžce onemocněl. Trpěl nespavostí, nechutenstvím a těžkými únavami. Měl těžké deprese a návaly zuřivosti. Musel zůstat po několik měsíců upoután na lůžko. Jeho stav byl takový, že nemohl a ani se nechtěl věnovat panovnickým záležitostem. V panování mu pomáhal nejprve získal Adam z Dichštrejna, který ho doprovázel již ve Španělsku poté i šlechtici Wolfgang Rumpf a Pavel Sixt Trautson. Zanedlouho omrzelo Rudolfa II. panování úplně a začal se uchylovat ke svým sbírkám a zálibám. Po celý život již trpěl maniodepresivní psychózou. Od této chvíle za něho víceméně vládli tito lidé s jeho malátným přikyvováním. Před Vánocemi 1580 na tom byl tak špatně, že rodina uvažovala o opatřeních kdyby Rudolf zemřel. Koncilium deseti lékařů se usneslo na diagnóze, akutním stavu melancholie pod tím se skrývalo několik psychických poruch. Rudolf měl období, kdy se aktivně (někdy až přehnaně) podílel na vládě. Tato období byla jak krátká tak dlouhá časem však zájem opadával až téměř upadl docela. Zcela se již neuzdravil nikdy.

Věda a umění na Rudolfově dvoře
Rudolf II. se obklopil umělci všech oborů, malíři, sochaři, uměleckými řemeslníky, astronomy, alchymisty či lékaři. Zajímal se o jak o umění tak i o vědu, zvláště o astronomii a alchymii. Sbíral mechanické strojky, vědecké přístroje, minerály, přírodniny či kuriozity. Po neúspěších v politice se uzavřel do světa zálib natrvalo. V jeho sbírkách bychom nalezli přes 3000 uměleckých děl. V ní bychom našli obrazy Leonarda, Dürera, Boche, Tiziana, Raffaela, Cranacha nebo Tintoretta. Zatímco byl Rudolf hrubý k politikům respektoval umělce a vědce. Nejpilnějším malířem Rudolfa byl Hans von Aachen byl také do jisté míry osobním přítelem Rudolfa i při jeho psychyckých krizích. Mezi další Rudolfovy umělce patří Pieter Stevens, který maloval krajiny, Joris Hoefnagel autor vědecky přesných kreseb fauny a flóry. Rudolf II. byl oproti ostatní šlechtě velice vzdělaný. Podporoval všechny vědecké pokusy. Byl známý vírou v horoskop, ten mu po dlouhá léta sestavoval astrolog Albrecht z Valdštejna, který pro něj také sestavil horoskop plný hrozeb, který se poté téměř celý vyplnil. Vedle něho bychom také nalezli známé hvězdáře Jana Keplera a Tycha de Brahe.

Válka s Turky
Až do začátku války platil Rudolf II. Turkům mírovou daň ve výši 45 000 tolarů ročně. V době míru s Habsburky se Turci soustředily na válku s Persií. Po ukončení této války se Habsburkové obávali útoku ze strany Turků. Proto se snažili o prodloužení mírové smlouvy. Vyslanci však s tímto návrhem nepochodili naopak byli v Istanbulu zajati.
Rudolf II. udělal v této válce chybu hned na začátku. Do čela armády postavil své dva neschopné bratry. Matyáš se stal generálem a vedl obranu hranic s Uhry, Maxmilián také jako generál vedl obranu hranic se Slovinskem a Chorvatskem. Nejdříve se válčilo o pevnosti klíčového významu. Poté byla vedena válka pozičního charakteru. Roku 1594 vpadli Turci za podpory asi 40 000 Tatarů do Uher. Zde se poprvé ukázal Matyáš jako neschopný vojevůdce. Neustále ustupoval, až se nechal zatlačit na Žitný ostrov, kde byla jeho armáda rozprášena. Za tuto porážku nebyl potrestán Matyáš, ale Ferdinand z Hardeggu, který byl popraven.
Po těchto porážkách byli postaveni vedle obou generálů profesionální vojáci v hodnosti maršálků. Vedle Matyáše Karel z Mansfeldu a Maxmiliánovým zástupcem se stal Adolf ze Schwarzenbergu. Hned po dosazení těchto „zástupů“ se dostavili první úspěchy Habsburkové oblehli Ostřihom. Karel z Mansfeldu však onemocněl na tyfus a zanedlouho zemřel. Proto Matyáš opět přebral velení a slibně se vyvíjející situace se rozplynula. Roku 1598 se maršálkovi Schwarzenbergovi podařilo dobýt pevnost Ráb.
Roku 1601 se Turci dostali do válečného konfliktu s Persií proto nabídli Habsburkům mír. Ten spočíval v tom, že postoupí Rudolfovi Sedmihradsko výměnou za ratibořické knížectví ve Slezsku. Kníže Báthory si to však na poslední chvíli rozmyslel a vrátil se zpět do Sedmihradska, kde začal vládnout. Po vojenské okupaci roku 1602 byl poražen a Habsburkové na tamější trůn dosadili Jana Belgioiosa. Ten pod jménem Rudolfa šířil rekatolizaci.
Rudolf však pravděpodobně o ničem nevěděl. Byl již v takovém stavu, že podepsal to co mu k podepsání dali. První se k odporu zvedl bratranec knížete Báthoryho Štěpán Bočkaj. Měl podporu všech Uherských protestantů poté mu přislíbili vojenskou pomoc Turci. Na jaře 1605 obsadil Slovensko, v květnu byl již na Moravě. Poté co získal velkou převahu, zahájili Habsburkové vyjednávání. Rudolf jím ač nerad pověřil svého bratra Matyáše. Ten v září 1606 dosáhl míru. Bočkaj získal zpět Sedmihradsko, avšak ještě téhož roku zemřel.
Následovalo uzavření míru s Turky. Habsburci vyplatili jednostranné odškodné ve výši 200 000 dukátů.

Matyáš proti Rudolfovi
Celé této situace využil Matyáš. Svolal uherský sněm do Prešpurku, kterého se účastnili i rakouské stavy. Sešli se z jediného důvodu, požadovali sesazení Rudolfa II. z trůnu. Rakouští a uherští stavové slíbili Matyáši vojenskou podporu. Ten této podpory využívá a vydává se na vojenské tažení proti Rudolfovi II. Mezi tím vyjednával s moravskými stavy o jejich přistoupení k vzbouřenecké konfederaci. Když se tak stalo vyzval české stavy ke spolupráci. Místo s Matyášem v Čáslavi se však české stavy sešli s Rudolfem II. v Praze. Získali od něho příslib náboženské tolerance – Majestátu. Rozepře mezi bratry skončila tím, že Rudolfovi II. byli ponechány vladařské tituly a přímá vláda nad českým královstvím. Vše ostatní spravoval Matyáš. Za podporu českých stavů podepsal o rok později (9. 7. 1609) Rudolf II. Majestát.
Byl to nejsvobodomyslnější náboženský zákon v tehdejší Evropě. Císařův podpis byl však učiněn pod tvrdým nátlakem, za vyhrožování stavů, že přistoupí k Matyáši, a proto tento zákon neměl dlouhého trvání. To byla první předzvěst třicetileté války.

Smrt Rudolfa II.
Rudolf II. zemřel 20. ledna roku 1612. Na co zemřel se dodnes přesně neví. Možné příčiny: tuberkulóza, nefunkční játra, syfilis. Podle současných nálezů pravděpodobnou příčinou byla rychlá otrava, jako důsledek 4. stádia syfilidy.

Použitá literatura

Toulky českou minulostí 3. díl.
Velký naučný slovník Diderot.

Obrazové album

1. Rudolf II. na líci tolaru z pražské mincovny (1587).
2. Dobový pohled na rudolfinskou Malou Stranu v Praze (1606).
3. Pražský hrad za Rudolfa II. (1606).
4. Mučící nástroj zvaný palečnice.
5. Exotickou zbraní Turků byly oddíly velbloudího jezdectva (sloužili především jako dopravní prostředek).
6. Malá Strana a Hrad v 17. století (vpravo nahoře je letohrádek královny Anny).
7. Podpis císaře Rudolfa II.
8. Podpis krále Matyáše.
9. Velké stanoviště v polním ležení.
10. Majestát Rudolfa II.