Obraz života a charakteru knížete Václava je dnes vnímán zprostředkovaně informacemi z legend, které Václavovi přisoudily mnoho zázraků, pod nimiž se skutečnost ztrácí.
Ještě za života Vratislava byl dán na výchovu ke své babičce Ludmile, u níž se blíže seznámil s křesťanskou věroukou. Naučil se dobře číst a psát, což bylo na jeho dobu dosti výjimečné. Výchova probíhala v Budči, kde se zřejmě nacházela i škola.
Ale jaká se už asi nedozvíme. Po smrti Vratislava roku 921 vládla za nezletilého Václava jeho matka Drahomíra, která nechala zavraždit Ludmilu (vražda pravděpodobně souvisela se soupeřením o moc ve státě). Kdy nastoupil mladý kníže na stolec, přesně nevíme, ale pravděpodobně roku 922. Jisté je, že roku 924 nechal už jako vladař přenést ostatky svaté Ludmily do Prahy ke sv.Jiří. Svou matku vyhnal z Prahy a vykázal ji na Budeč, časem se smířili a ona se mohla vrátit, synovi však už do politiky nezasahovala. I se svým bratrem žil zřejmě ve shodě, neboť mu dovolil vystavět pevný hrad ve Staré Boleslavi.
Na Václava se nemůžeme dívat jako na slabého a bojácného bovníka. Důkazem tohoto tvrzení může být i souboj s kouřimským knížetem, při němž se v zájmu ušetření lidských životů rozhodl bojovat sám na život a na smrt. Po antropologickém výzkumu bylo také dokázáno, že měl na hlavě zhojenou sečnou ránu po nějakém boji. Václav udržoval dobré vztahy se sousedním sasským panovníkem Jindřichem I. Ptáčníkem, který si na Čechách vynutil „poplatek za mír“. Velikost tohoto poplatku není přesně známa, avšak historici 19. století určili sumu v hodnotě 120 volů a 500 hřiven stříbra (asi 125 kg). Nově založenou rotundu na Pražském hradě zasvětil sasskému patronovi sv. Vítu. Ani přesné datum smrti sv.Václava není známo. Víme den i měsíc, ale rok ne. Václav byl pozván svým bratrem Boleslavem na křtiny syna do Boleslavi, kde byl druhý den ráno po hostině u dveří kostela zavražděn. Proto bývá často na obrazech zobrazován, jak drží klepadla kostelních dveří. A rok jeho smrti? Vědci se shodli na dvou datech - 929 a 935. V současné době se přiklání k roku 935. Povýšením knížete Václava mezi světce získala vládnoucí dynastie Přemyslovců nad všemi rody převahu.
28. prosinec 2012
17 909×
358 slov
Dlužil kam se podíval, půjčil si peníze od Saského kurfiřta a vévody Klingenberka a zastavil celé panství (větší zemědělec). Dopadlo to tak že Klingenberk zabral celé jeho území a trvalo čtyři generace Václavů než částečně peníze dostal. Mezitím vévoda z Klingenberku zdomácněl a investoval do pustého území dnešních Čech, Slezka, Moravy, Slovenska, Polska. Klingenberkové přežili Přemyslovce. Jindřich si vzal nemanželskou dceru Václava IV. Kláru a dohlížel na vládu ve Slezku nad švagrem Mikolášem. Který sice titul měl ale jinak byl bez peněz. Klingenberkové se po letech dělí na Klingenberky z Klingenberku (Švýcarsko, Rakousko, Německo, Francie), Janovice (Moravská odnož kolonistú Čech), Benešovice (Moravská odnož kolonistú Moravy, Slezka, Slovenska, Polska), Kueringi (Moravská odnož kolonistú Bavorska, Korutnan). Samotní Přemyslovci neznamenali naprosto nic. Důkazem je jednání Vévody z Klingenberku Jindřicha-Jana v Chebu s Němci o hranicích Moravy. Kdy Němci museli zaplatit draze Lužicui, Sasko, Bavorsko. To dokazuje nadváhu Klingenberků nad všemi Moravskými a českými knížaty. S pozice vlastnictví. Nastolení Lucemburkú příbuzných Klingenberkú.Pozdější vystřídání dalších příbuzných Habsburkú.