Tennessee Williams

Tennessee Williams, vlastním jménem Thomas Lanier Williams, se narodil 26.3.1914 ve městě Columbus ve státě Mississippi. Otec byl obchodní cestující ze staré jižanské hraničářské rodiny, matka puritánka a její otec, episkopální duchovní, žil s nimi v jedné domácnosti v malém agrárním jižanském městečku a byl pro malého Williamse velmi důležitou postavou. Okamžik, kdy se rodina odstěhovala do St.Louis a on ztratil kontakt s dědečkem , znamenal pro Williamse otřes, posílený příchodem do odcizeného industriálního prostředí. Třicátá léta v průmyslovém městě, které se loučilo se svou jižanskou slávou a šlo vstříc sociálním problémům, to nebyla povzbuzující zkušenost. Velmi blízký vztah si Williams utvořil ke své sestře. V dětství prodělal záškrt s těžkými následky, později navíc vážnou srdeční chorobu.
Studoval na Missourské univerzitě, v St.Louis pracoval jako dělník a úředník v továrně na obuv, tamtéž pokračoval ve studiu na Washingtonské univerzitě a na univerzitě v Iowě, kde promoval. Pracoval v New Orleans jako číšník a jako scénárista pro filmovou společnost MGM.
Začal psát brzy – povídky, básně a realistické aktovky sociálního obsahu. Jejich prvního provedení se dočkal díky amatérským skupinám, zejména The Mummers (Kejklíři) v St.Louis. Počátek jeho dramatické tvorby se tak nápadně podobá začátkům Eugena O‘Neilla. K Williamsovým vzorům v literatruře patřili Faulkner a Lawrence. Sbírkou American Blues obeslal Williams v roce 1939 soutěž vypsanou divadelní institucí Group Theatre. Od poroty, kde byl také mimo jiné i Irwin Shaw, obdržel po čase čestnou cenu a šek na sto dolarů. Zároveň získal možnost stipendia z Rockfellerovy nadace. Jako odpověď napsal mladý autor hru Zápas andělů, na jejímž základě stipendium skutečně získal. Po přepracování hry se konečně dočkal jeho uvedení v Theatre Guild v Bostonu. Prvním Williamsovým úspěchem bylo drama Skleněný zvěřinec (The Glass Menagerie) a od roku vydání této hry (1944) se živí jako dramatik. Následující hra, Tramvaj do stanice Touha (A Streetcar Named Desire, 1947), byla dalším nesporným úspěchem. Dočkala se, stejně jako většina nejznámějších Williamsových her, filmového zpracování. Ve stejný rok vyšla také hra Léto a dým (Summer and Smoke, 1947). K životní realitě se vrátil v nejkomediálnější ze svých her Tetovaná růže (The Rose Tattoo, 1951). Druhou Pulitzerovu cenu (1955) získalo Williamsovo drama Kočka na rozpálené plechové střeše (The Cat on a Hot Tin Roof), které bylo na jeviště uvedeno 24.3.1955. Toto dílo také považuje za své nejmilejší. Mezi další díla, která bych neměla zapomenout zmínit jsou Sestup Orfeův, což je přepracování Zápasu andělů (Orpeus Descending, 1957), Noc s leguánem (The Night of the Iguana, 1959). Napsal také čtyři novely, z nichž nejznámější je Římské jaro paní Stoneové.

Williams hledal a používal formy srozumitelné širokému publiku. Ve svých hrách promítá city, myšlenky a události do fyzického, emocionálního, morálního a symbolického prostředí obyčejného člověka, přičemž popularizuje dramatickou formu – obohacuje ji o prvky populárního umění, jako je film, televize či džezová hudba. Williams interpretuje lidskou zkušenost byhatým symbolickým jazykem, který spojuje slovo s gestem, pohybem a hudbou. Symbolika jeho her vychází z tradicí i z Freudových a Jungových psychologických teorií.
Jeho postavy jsou většinou prostí lidé, zejména ženy, zmítající se v rozporech mezi iluzí a skutečností. Dramatické kolize v jeho hrách často pramení z potlačování biologické přirozenosti. Jeho hlavní hrdinové žijí ve světě, který je určován přísnou hierarchií hodnot, tradicemi a konvencemi. Z tohoto světa není úniku. Takovýto únik do světa iluzí jen umocňuje tragický pocit odsouzených postav a často je žene do záhuby. Díky vysoké dramatičnosti jeho her se staly podkladem pro mnoho filmových zpracování.
Léto a dým
Hra, přeložená z anglického originálu Summer and Smoke, je zkomponována z prologu a 12 obrazů. Obrazy 1 až 6 se jemnují Léto, obrazy 7 až 12 se jmenují Zima. Celý děj se odehrává v městečku Glourious Hill ve státě Mississippi.
Hlavními hrdiny hry je typická Williamsovská hrdinka Alma a živý a pohledný John. Prologem hry je setkání Almy a Johna u kašny, která je symbolem hry a která se v ní objevuje vícekrát. V době setkání jim oběma bylo deset let. Z první scény není ještě znát, jaká Alma bude, z dialogu se však dá vypozorovat, že se John Almě líbí. Zde jí také poprvé políbí.
Po krátkém prologu následuje první obraz, který už spadá do rané dospělosti Almy. Mladá slečna, která velice dobře zpívá, navštěvuje debatní spolek a působí navenek velice plaše a uzavřeně. Její otec pan Winemiller je pastorem, což na ní určitě mělo vliv. Matka je jakýmsi způsobem postižena.
Alma se po svém koncertě po nějaké době opět setkává s Johnem, který je vystudovaným medikem, známým záletníkem a poživatelem alkoholu. Přesně pravým opakem Almy. Vedou rozhovor a je vidět, že Alma je velice nervózní a snaží se to na sobě nedat znát . John ji však, po nějaké té chvíli co si spolu povídají, prokoukne a řekne jí, že má podrážděného dvojníka. V průběhu dalších rozhovorů se jí John snaží jasně naznačit, že by se měla více stýkat s lidmi a více žít život. Alma se snaží obhajovat, že není zase taková samotářka, navštěvuje kroužek, zpívá. Během nějaké doby se dá vypozorovat, že se John Almě líbí i když si téměř před jejíma očima užívá s jinými děvčaty, flámuje a podobně. Nějak si to ale nechce připustit a hlavně je příliš slabá na to, aby mu to dala nějakým způsobem najevo. Alma je také trochu nemocná, ale svým přístupem to až příliš zveličuje a věří, že nebude žít tak dlouho jako normální člověk.
Zdá se, že ani Johnovi není Alma úplně lhostejná. I když jeho přístup k ní vypadá stejně, jako když se snažil svést své bývalé přítelkyně, má k ní jiný vztah. Ona však i přesto, že po něm velice touží, nevyužije situace, jelikož jí to nedovoluje vychování. John se jí poté snaží alespoň pomoci z té její beznaděje, nudy a sebenedůvěry. Jednoho dne ji sdělí, že se musí rozhodnout mezi dvěma svými osobami a pak bude její život plnohodnotný a nebude muset potlačovat své city a touhy.
Alma v zoufalství a lásce k němu udělá něco, čím si Johna pobouří proti sobě. Při tomto nedorozumění, přijde Johnův otec o život. Alma to, co udělala, však nemyslela nijak špatně. Šlo o to, že při otcově nepřítomnosti John pořádal večírek. Alma však zavolala jeho otci, který byl po rychlém návratu domů zastřelen jedním z opilých hostů. Ironií osudu bylo, že tím vrahem byl otec Johnovi nastávající manželky. O čemž Alma neměla ani ponětí. Po této události se Alma stáhla úplně do ústraní a ani nevycházela ven. Přemýšlela o sobě, díky bohu se z toho nezbláznila, ale uvědomila si, co vlastně chce a tu druhou osobu zahodila a vydala se za Johnem, že mu vyzná svou lásku. Bylo ale bohužel pozdě. John získal během jejího přemítání o sobě velikou slávu a dočista změnil svůj život a chystal se na svatbu.

ukázka:
Alma: Je už vlastně pozdě na to, abych vám říkala, jak jsem byla šťastná a hrdá na vás. Cítím
asi totéž, co by cítil váš otec, kdyby… Jste teď šťastný, Johne?
John (zaražen, nedívá se na ni): Vyrovnal jsem se životem na docela přijatelné bázi. Více
přece rozumný člověk nemůže žádat!
Alma: Může žádat mnohem víc. Může chtít, aby se uskutečnily jeho nejodvážnější sny.
John: Je lépe nežádat příliš mnoho.
Alma: Nesouhlasím. Myslím, že člověk má žádat všechno, a být připraven na to, že nedostane
nic! (vstane, přejde k oknu a pokračuje) Ne, nebylo mi dobře. Často jsem přemýšlela o
tom, jak jste mi v létě řekl, že mám dvojníka. Četla jsem o tom a zjistila, že to znamená
mít vnitř ještě jednu osobu, ještě jedno „já“. Nevím, mám-li vám být vděčná, za to, že jsem
si to uvědomila, nebo ne… Nebylo mi dobře… Někdy jsem si myslela, že umřu a že to
bude ta změna, kterou jsem očekávala.
John: Kdy jste měla ten pocit?
Alma: V srpnu. V září. Ale teď vítr od moře odvál ten pocit jako dým, a já vím, že neumřu, že
to není tak jednoduché…
….
Alma: …. Lépe se teď holíte? Už nemáte na bradě ty stopy po břitvě, které jste se vždycky
snažil zakrýt pudrem…
John: Dávám si víc záležet.
Alma: Proto!(hmatá prsty po jeho tváři jako čtoucí slepec) John je velmi na rozpacích a
jemně odsune její ruku.
Nesmím?
John: Nejsem si jist, že vám rozumím.
Alma: Ale rozumíte velmi dobře! Buďte ke mně upřímný! Jednou jsme vám odpověděla „ne“
…

V ukázce je vidět, jak se Alma nakonec rozhodla, kterou ze svých já si vybere. John však také nezůstal stejný a dá se celkem říci, že si vyměnili role. V jedné Almině výpovědi je zmíněno, že „odvál ten pocit jako dým“, z čehož je také název knihy.
Do tohoto jejich rozhovoru v Johnově ordinaci vstoupí jeho budoucí manželka, Nellie a Alma se dozvídá tvrdou realitu.
To co Alma řekla Johnovi úplně vysvětluje vyústění hry.
„ Karta se teď obrátila a život se nám mstí. Dospěl jste k mým někdejším názorům a já zase k vašim. Jsme jako dva lidé, kteří se zároveň chtějí navštívit, ale zjistí, že ten druhý není doma, stojí před zavřenými dveřmi a marně zvoní.“ Takovéto tedy je. Mezi těmi slabými a křehkými a mezi silnými a tvrdými neexistuje možnost dorozumění. Mohou se jenom minout, nebo zničit, nebo milovat takovou láskou, že jeden je podmaněn vlivem druhého a propast, kterou překročili, zůstává dál mezi nimi, jenomže každý je na jiné straně. A pastorově dceři Almě nezbývá v závěru nic jiného než aby, šla ukojit hlad svého těla s prvním cesťákem, kterého potká u kašny.

Skleněný zvěřinec
Skleněný zvěřinec byl prvním Williamsovým veleúspěšným dramatem, který napsal v roce 1945. Děj se odehrává v jednom činžovním bytě, v jedné uličce v St. Louis. Hra je rozdělena do dvou částí – Příprava na návštěvu, Návštěva. K inscenaci této hry jsou zapotřebí pouze čtyři herci. Ztvárňují Lauru, její matku, bratra Toma a hosta Jima.
Laura Wingfieldová je dívka, která má tělesnou vadu a žije v tísnivé atmosféře činžovního bytu, kde její matka tvrdohlavě sní růžový sen své dívčí slávy, bratr odreágovává komplex životního neúspěchu v biografu a Laura sama – neschopná ve své nervní ostýchavosti jakéhokoli dotyku se skutečností – věnuje se péči o průsvitná skleněná zvířátka ve vitrince.
Matka přinutí syna, aby přivedl sestře „nápadníka“ a čirou náhodou Tom přivede Jima, Lauřinu tajnou dětskou lásku. Jim je sympatický mladý muž, který věří, že na životní úspěch nikdy není pozdě, a že mu lze napomoci večerními kurzy řečnictví. Ten rozvine všechnu svou výmluvnost, aby Lauře vymluvil její pocity méněcennosti, dokonce ji za tím účelem i políbí, ale jako nápadník je nepoužitelný, má už totiž svou milou, tichou domáckou Betty, a bude si ji brát. Laura zůstává sama se svou matkou, kdyžrodinu opustí i bratr Tom, utíkající na moře za vidinou dobrodružné plnosti skutečného života. Následuje svého otce. A ta křehká Laura, od níž utíkal, provází ho stále na bludné pouti .
Laura po setkání s Jimem jen maličko zmoudřela. Zbavila se jedné iluze, spíše snu, a zůstala dál sama mezi skleněnými figurkami.
Něco, co se promítlo do mnoha Williamsových her je určitě prostředí kde vyrůstal. I tato hra se odehrává v St.Louis, kde on sám vyrůstal. Také firma, kde pracoval bratr Tom byla firmou, kde Williams za svého mládí pracoval.