Tomáš Štítný ze Štítného

Tomáš Štítný ze Štítného byl jeden z nejvýznamnějších předchůdců Mistra Jana Husa. Žil v období 1333 - 1401/9. Pocházel z jižních Čech (tvrz Štítné u Žírovníce), byl zchudlým zemanem, studoval na pražském učení, aniž dosáhl univerzitní hodnosti. Oženil se a měl děti. V Praze na něj zapůsobil zvláště Milíč :jeho kázání v Betlémské kapli navštěvoval a za jeho žáka se považoval.
Štítný je autorem poměrně rozsáhlého díla, na kterém lze dokumentovat charakteristické znaky středověké literatury. V jeho tvorbě převažují traktáty (poučení o závažných společenských otázkách, především filozoficko -technologických, psaná vytříbenou uměleckou formou) vycházející zčásti z cizích předloh. V traktátech je často používá alegorie: např. V textu Koráb Noe (kolem roku 1396) autor přirovnává šíři lodě (konkrétní popis) k všemohoucnosti Boha (abstraktní pojem).
Pro Štítného je typické, že své traktáty spojoval do větších celků - rukopisných sborníků - a pro účely dalších souborů své texty znovu upravoval a vytvářel celky nové. V jeho prvním sborníku (z roku 1376), dnes nepřesně nazývaném Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, (další úpravu provedl Karel Jaromír Erben) se kromě zpracování náboženských otázek objevuje zřetel k běžnému dennímu životu. Dokládá to např. jeden z textu sborníku nazvaný O hospodáři, hospodyni a čeledi s tématikou správných vztahů mezi členy malé společenské komunity.
Věroučné poučení je obsahem rozsáhlejšího traktátu Řeči besední (první verze z 80. let 14. století), který autor původně psal pro své děti a zpracoval jej ve formě otázek a odpovědí. Podobné téma se dále objevuje ve spise Řeči nedělní a sváteční (90. léta 14. století), zahrnují Štítného vybrané úvahy na motivy evangelia. Otázkou lidských vztahů se autor znovu zabýval v alegorickém traktátu s názvem Knížky o šašiech (90. léta 14. století). Ve shodě s latinskou předlohou zde využívá pravidel šachové hry, aby ukázal ideální chování všech společenských vrstev a vyslovil současně podobenství o lidském osudu.
I z ostatní Štítného tvorby je patrné, že možnost nápravy celé společnosti viděl v rámci náležitého plněné povinností jednotlivce, které odpovídalo středověkému pojetí. Od ostatních předchůdců Husových se odlišil především tím, že jako laik (neduchovní) psal česky, a to srozumitelným a přitom uměleckým jazykem, jimž mohla být náročná filozoficko - technologická problematika zpřístupněna širším vrstvám čtenářů.