Český kronikář, autor Kroniky české se narodil v měšťanské kališnické rodině v Libočanech na Žatecku. Rok narození není znám. Jeho otec byl povýšen do šlechtického stavu.
Ač byl původně kališnický kněz, přestoupil na katolictví a domohl se tak postupně výnosných míst. Stal se kazatelem v kostelu u sv. Tomáše v Praze na Malé Straně. Společně s touto vykonával činnost faráře v Rožmitále pod Třemšínem a k tomu také spravoval zlaté doly pana Lva z Rožmitálu. Od roku 1527 zastával funkci kapitulního děkana na Karlštejně a to až do roku 1533, kdy byl z tohoto postu sesazen. Později působil jako farář na Tetíně. Hájek byl velice podnikavý, pro svou prudkou povahu a pro neplnění povinností se neustále dostával do sporů se světskou i duchovní vrchností a s nespokojenými farníky.
Kroniku českou napsal na prosbu několika katolických pánů, kteří ho pro jeho všestrannost a nadšenost požádali, aby dílo napsal jako protiváhu kroniky Martina Kuthena, která vzniká ze strany kališníků a která je proti šlechtě. Práce se ujal i když nebyl historicky vzdělaný, ale páni mu zpřístupnili tehdejší historické prameny. Hájek si zde podle pozdějších dohadů vymyslel děje i letopočty. Klidně zde napsal, že Vyšehrad byl založen roku 682 knížetem Krokem, který se zde usadil se svými třemi dcerami. Hrad se však jmenoval Psáry a společně s ním byla založena stejnojmenná ves u potoka Botiče. I další data zná velice přesně : v roce 710 se konala volba Libuše za českou kněžnu, v roce 713 se rozhodla přejmenovat Psáry na Libín , odkud věštila slávu Prahy. Také si zde vymyslel mnoho podrobností o dívčí válce, která prý skončila roku 743. Tehdy také dostal Libín své třetí jméno Vyšehrad. K dosavadním vyšehradským pověstem připojil Hájek jednu novou, nikde jinde neuvedenou , o Křesomyslu a Horymírovi. Sice si ji nevymyslel, ale po svém upravil motivy z pověsti o hrdinném Tristanovi. Dokonce i Horymírův Šemík měl vzor v koni Schemigovi z německého hrdinského eposu Růžová zahrada.
Tato kronika je historicky velmi nepřesná, obsahuje celou řadu nedoložených výmyslů a je namířena proti husitství a náboženské reformaci. Byla hojně čtena, byla totiž jedinou povolenou kronikou v protireformační době, a byla psána jako prosté, srozumitelné a zajímavé vyprávění.
Hájek dílo dokončil roku 1539 a odevzdal ho cenzorům, kteří z něj vyškrtali množství politických narážek. Po tahanicích s nakladatelem Václavem Halašem z Radimovic bylo dílo roku 1541 vytištěno. V německém překladu vyšla kronika v letech 1596, 1697 a 1748. V 18. st. Byl svěřen překlad Kroniky české do latiny dějepisci Gelasiu Dobnerovi, který v letech 1761-1782 dílo nejen přeložil, ale také ho odsoudil jako „ snůšku drzých výmyslů a bajek “. Pod jeho vlivem se dostal Hájek do podvědomí historiků jako lhář, vymýšlející si jména, data a události. 20.st. bylo k autorovi „ milosrdnější “.Chápe kroniku především jako lidovou četbu,oblíbenou po tři století a v pobělohorské době jediný dostupný pramen poznání minulosti národa. Poprvé se zde objevují pověsti o Horymírovi a Daliborovi i pověst blanická. Je plná vlastenectví a stala se „ zásobárnou “ námětů pro obrozenecké spisovatele.
Kromě kroniky vydal Hájek roku 1541 popsání velkého požáru, který postihl velkou část Prahy., roku 1553 Snář Vavřince z Březové. Zemřel 9. (nebo 19.) března 1553 v Praze.
28. prosinec 2012
4 368×
522 slov
