Václav Hájek z Libočan

Český kronikář (Narozen v Libočanech, datum narození neznámo, + 1553 v Praze). Byl zrozen ve víře podobojí, přestoupil ke katolické církvi a stal se knězem. Povahou se však málo hodil k stavu kněžskému a ve svých působištích měl četné nesnáze a spory s vrchností světskou i duchovní. Poslední léta života trávil v klášteře dominikánek v Praze. Hájek je znám jako spisovatel Kroniky české, která měla čelit Kronice Martina Kuthena. Hájek se ujal sepsání Kroniky české na žádost pánů katolíků i podobojí. Po dokončení v r.1539 odevzdal dílo cenzorům, kteří z něj vypustili četné politické narážky. Musel poté překonat velké obtíže s Václavem Halašem z Radimovic, nakladatelem kroniky, než byl její tisk v r. 1541 dokončen. Kronika česká pak vyšla znovu v německém překladu Jana Sandela v r. 1596, 1697 a 1748. Česky vyšla znovu ve věrném otisku péčí rytíře Jana ze Schönfeldu až v roce 1819. Po I. světové válce se jejího vydání ujal V. Flajšhans. V XVIII. století kroniku přeložit do latiny hrabě F. A. Berka z Dubé. Úkol svěřil piaristovi Viktorinu a S. Gruceovi a po jeho smrti Gel. Dobnerovi, který přepracoval a s kritickými poznámkami doprovodil jen 6 dílů a pak v práci ustal, když poznal, nekritičnost Hájkovu. Palacký odsuzoval Hájka jako škůdce českého dějepisu. Podle moderního bádání např. J. V. Šimáka (v Gollově sbírce 1906), nešel Hájek ve výmyslech tak daleko, jak se to mělo; vybájil sice jména některých kronikářů, ale alespoň v některých případech kraje jejich jmény prameny dobré a poctivé.