5. 10. 1936 Praha, rodiče: stavitel ing.Václav M.Havel a Božena roz.Vavrečková
spisovatel a dramatik, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost politických změn v listopadu 1989, prezident Československa a České republiky
Václav Havel vyrůstal ve známé pražské podnikatelsko-intelektuálské rodině, spjaté s českým kulturním a poli-tickým děním dvacátých až čtyřicátých let. Tento fakt se stal důvodem, proč mu komunistická moc po ukončení povinné školní docházky v roce 1951 nedovolila dále studovat. V první polovině padesátých let proto mladý Václav Havel nastoupil do čtyřletého učebního oboru chemický laborant a zároveň večerně vystudoval gymnázi-um (ukončil ho v roce 1954). Z kádrových důvodů nebyl později přijat ani na žádnou z vysokých škol humanit-ního zaměření, a proto se rozhodl studovat na škole přírodního směru. Ekonomickou fakultu ČVÚT ale po dvou letech opustil.
Václava Havel byl vždy orientován k humanistickým hodnotám české kultury, v padesátých letech potlačova-ným. Po návratu z dvouleté vojenské základní služby pracoval jako technik, nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zábradlí. V letech 1962 až 1966 studoval dálkově dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění a svá studia zakončil komentářem ke hře "Eduard", který se později stal základem hry "Ztíže-ná možnost soustředění".
V roce 1956 se seznámil s Olgou Šplíchalovou, a jakkoli oba pocházeli z odlišného rodinného prostředí, brzy se velmi sblížili. Po osmileté známosti se v roce 1964 vzali, a od té doby provázela Olga Havlová svého manžela nejtěžšími životními zkouškami. Václav Havel o ní později často hovořil jako o své nepostradatelné životní opoře.
Od svých dvaceti let publikoval Václav Havel studie a články v různých literárních a divadelních časopisech. V Divadle Na zábradlí byly uvedeny jeho divadelní hry, mezi nimiž měla zásadní místo hra "Zahradní slav-nost" (1963). Představení mělo v československé společnosti šedesátých let charakter obrodní. Občanské sebeu-vědomování, které se do historie zapsalo jako Pražské jaro, vyvrcholilo pak v roce 1968. V této době se Václav Havel angažoval nejen jako autor dalších divadelních her "Vyrozumění" (1965), "Ztížená možnost soustře-dění" (1968), ale také jako předseda Klubu nezávislých spisovatelů a člen Klubu angažovaných nestraníků. Od roku 1965 působil v nemarxistickém měsíčníku Tvář.
Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy vystupoval Václav Havel proti komunistické normalizaci. V roce 1975 na-psal otevřený dopis prezidentu Husákovi, v němž upozornil na nahromaděné rozpory v československé společ-nosti. Vyvrcholením jeho činnosti však bylo v lednu 1977 publikování Charty 77, textu, který propůjčil název i charakter hnutí protestující části československých občanů. Václav Havel byl jedním ze zakladatelů této iniciati-vy a jedním z jejích tří mluvčích. V dubnu 1979 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stí-haných. Za své aktivity byl celkem třikrát uvězněn a ve vězení strávil téměř pět let.
V této době bylo československými úřady znemožněno publikovat vše, co pocházelo od Havla. O téměř kom-pletní vydání se v péčí jeho tehdejšího literárního agenta pana Klause Junckera postaralo německé nakladatelství Rowohlt se sídlem v Reibeku u Hamburku.
V druhé polovině osmdesátých let, v čase navazování dialogu mezi Sovětským svazem a západními demokraci-emi, byl i v československé společnosti patrný nárůst otevřené nespokojenosti s vedením státu. Občané byli stále méně ochotni přijímat represívní politiku komunistického režimu, a zatímco Chartu 77 podepsalo původně pouze několik set lidí, petici Několik vět, jejímž spoluautorem byl i Václav Havel, se v roce 1989 již přihlásily desetiti-síce občanů.
Počátkem společenských změn se stala poklidná manifestace studentů 17.listopadu 1989, ve výroční den uzavře-ní českých vysokých škol nacisty, kterou komunistický režim tvrdě potlačil policejním zásahem na Národní třídě. Do čela následného občanského vystoupení se postavili studenti a umělci. Na setkání v Činoherním klubu 19.listopadu bylo ustaveno Občanské fórum, na jehož půdě se sjednotili jednotlivci i skupiny, kteří usilovali o zásadní politické změny v Československu. Václav Havel se ihned stal jeho vedoucím představitelem. Společen-ský pohyb pak vyvrcholil 29.12.1989, kdy byl Václav Havel jako zvolen Federálním shromážděním českoslo-venským prezidentem. Ve své inaugurační řeči slíbil přivést zemi ke svobodným volbám, což v létě 1990 splnil. Podruhé zvolilo Václava Havla do funkce prezidenta nové Federální shromáždění 5.července 1990.
Václav Havel získal postavení uznávané morální autority. Hloubkou názorů na problémy soudobé civilizace a promyšleností jejich formulací se stal i v nové ústavní funkci respektovanou osobností, mezi politiky ojedinělou.
Během druhého funkčního období v úřadu prezidenta České a Slovenské Federativní republiky však narůstaly rozpory mezi českou a slovenskou politickou reprezentací v názorech na budoucí státoprávní uspořádání. Václav Havel byl jednoznačným zastáncem společného federativního státu Čechů a Slováků a v tomto směru uplatňoval i svůj politický vliv. Po červnových parlamentních volbách v roce 1992 se ale rozhodující politické síly ve spo-lečnosti již nedokázaly shodnout na funkční podobě federace a rozpory českých a slovenských politiků se staly hlavním důvodem, že při volbě prezidenta dne 3. července 1992 již Václav Havel dostatek poslaneckých hlasů nezískal. Podle zákona ještě dočasně zůstával prezidentem i po této neúspěšné volbě. Z funkce odstoupil dne 20. července 1992 s odůvodněním, že nemůže nadále naplňovat závazky vyplývající ze slibu věrnosti federativní republice způsobem, který by byl v souladu s jeho založením, přesvědčením a svědomím.
Po opuštění úřadu ustoupil Václav Havel na několik měsíců z veřejného života. V polovině listopadu 1992, v době politického směřování k samostatnému českému státu, potvrdil, že se chce ucházet o funkci prezidenta republiky. Oficiální návrh jeho kandidatury poskytnuly 18. ledna 1993 čtyři poslanecké kluby vládní koalice. Dne 26. ledna 1993 zvolila Poslanecká sněmovna Václava Havla prezidentem samostatné České republiky.
Jeho manželka Olga Havlová se po boku hlavy státu věnovala především charitativní činnosti. Inspirována prací ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, založila v roce 1990 Výbor dobré vůle, jehož činnost se zaměřila na pomoc fyzicky a mentálně postiženým. V lednu 1996 však po nemoci zemřela.
Konec roku 1996 přinesl Václavu Havlovi ještě jednu obtížnou životní zkoušku - nádorové onemocnění plic. Počáteční stadium nálezu a radikální lékařský zákrok však rozhodly o úspěšném léčení. Oporou ve složité život-ní situaci se mu stala jeho přítelkyně herečka Dagmar Veškrnová, s níž se Havel krátce po uzdravení oženil v lednu 1997.
V obtížné vnitropolitické situaci byl 20.ledna 1998 znovu oběma komorami Parlamentu České republiky zvolen prezidentem republiky.
Za své literární a dramatické dílo, za smýšlení a celoživotní úsilí o dodržování lidských práv, obdržel Václav Havel řadu státních vyznamenání, mezinárodních cen a čestných doktorátů.
Václav Havel
životopis v datech
narozen 5.října 1936 v Praze
otec stavitel ing.Václav M.Havel
matka Božena roz.Vavrečková
bratr Ivan Havel
ženatý, bezdětný
S první manželkou Olgou roz.Šplíchalovou, narozenou 11.července 1933 v Praze, zesnulou 27.ledna 1996, se oženil 9.července 1964 v Praze. S druhou manželkou Dagmar roz.Veškrnovou, narozenou 22.března 1953 v Brně, se oženil 4.ledna 1997.
Bez politické příslušnosti.
Rok: Profesionální dráha:
1951-55 chemický laborant
1955-57 Ekonomická fakulta ČVUT
1957-59 základní vojenská služba
1959-60 jevištní technik, Divadlo ABC
1962-66 studující dramaturgii na DAMU
1960-68 Divadlo Na zábradlí, 1960-61 jevištní technik, 1961-63 dramaturg, 1963-68 asistent režie
1968-74 svobodné povolání
1974-75 dělník v trutnovském pivovaru
1975-89 svobodné povolání
1989- prezident republiky
Rok: Literární a politická dráha:
1955 literární debut v časopise Květen
1956 vystoupení s projevem na aktivu spisovatelů na Dobříši
1960-68 úspěšné premiéry v Divadle Na zábradlí
1965 člen redakční rady literárního měsíčníku Tvář; předseda aktivu mladých spisovatelů; kritický projev na plenární schůzi Svazu Čs.spisovatelů
7/1967 projev na IV.sjezdu Svazu Čs.spisovatelů, poté na příkaz ÚV KSČ vyškrtnut z kandidátky do ústřed-ního výboru Svazu (spolu s I.Klímou, P.Kohoutem a L.Vaculíkem)
3/1968 signatář otevřeného dopisu sto padesáti spisovatelů a kulturních pracovníků k otázkám demokrati-začního procesu adresovaného ÚV KSČ
4/1968 předseda Kruhu nezávislých spisovatelů
5-6/1968 šestitýdenní pobyt v USA a v západní Evropě
8/1968 autor komentářů ve vysílání libereckého studia Čs.rozhlasu (četl Jan Tříska)
6/1969 vystoupení na politickém mítinku na zahradě Kulturního domu Nové huti K.Gottwalda v Ostravě
1969 vyslýchán a obviněn z přípravy podvracení republiky
10/1970 trestní řízení, odloženo na neurčito
12/1972 signatář petice 35 českých spisovatelů prezidentu ČSSR za amnestii pro čs.politické vězně
4/1975 otevřený dopis prezidentu Husákovi
1975 zakládá Edici Expedice
11/1975 premiéra Žebrácké opery v Horních Počernicích (amatérské divadlo Na tahu, režie A.Krob) - první veřejné provedení hry v Československu po šesti letech
8/1976 signatář dopisu H.Böllovi se žádostí o solidaritu se souzenými členy rockových skupin Plastic Peop-le a DG 307
1977 spoluzakladatel Charty 77, jeden z jejích tří prvních mluvčích
1-5/1977 ve vyšetřovací vazbě
10/1977 III. festival druhé kultury na chalupě na Hrádečku u Trutnova
10/1977 odsouzen za poškozování zájmů republiky v cizině na 14 měsíců podmíněně
1/1978 zadržen policií při pokusu zúčastnit se plesu železničářů v Praze na Vinohradech, ve vyšetřovací vazbě do 3/78, trestní stíhání zastaveno
4/1978 spoluzakladatel Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), mluvčí
10/1978 esej Moc bezmocných
1978-79 šestiměsíční domácí vězení
5-10/1979 vyšetřovací vazba
10/1979 odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně za podvracení republiky (spolu s P.Uhlem, J.Dienstbierem, O. Bednářovou, V. Bendou a D. Němcovou)
1979-89 řada úspěšných provedení divadelních her v zahraničí
3/1983 přerušen výkon trestu ze zdravotních důvodů, propuštěn do domácího ošetřování
1986-89 člen redakční rady samizdatového časopisu O divadle
1987-89 člen redakční rady samizdatových Lidových novin, jeden z iniciátorů jejich vydávání a častý přispě-vatel
9/1988 první veřejné vystoupení po devatenácti letech - na folkovém festivalu v Lipnici nad Sázavou
10/1988 pět dní zadržován ve věznici v Praze-Ruzyni
11/1988 člen ustaveného Československého helsinského výboru
11/1988 zatčen po zahájení sympozia Československo 88, čtyři dny zadržován
12/1988 projev na první povolené nezávislé manifestaci k Mezinárodnímu dni lidských práv na Škroupově náměstí v Praze
1/1989 zadržen na Václavském náměstí, uvalení vazby
2/1989 odsouzen k devíti měsícům nepodmíněně ve II.nápravné skupině, po odvolání trest snížen na osm měsíců v I. nápravné skupině
5/1989 propuštěn podmíněně z výkonu trestu
6/1989 iniciátor a spoluautor petice Několik vět
6/1989 esej Slovo o slovu
9-11/1989 mluvčí Charty 77 (do 9. 11. za uvězněného Sašu Vondru)
10/1989 zatčen, umístěn ve věznici Pankrác, ze zdravotních důvodů převezen do nemocnice Na Františku; po několika dnech propuštěn
19.11.1989 iniciátor a spoluautor úvodního prohlášení Občanského fóra, vedoucí osobnost Občanského fóra
10.12.1989 navržen Koordinačním centrem Občanského fóra na funkci prezidenta ČSSR
29.12.1989 zvolen Federálním shromážděním ČSSR prezidentem ČSSR
5.7.1990 zvolen Federálním shromážděním ČSFR prezidentem ČSFR
20.7.1992 abdikoval na funkci prezidenta ČSFR
26.1.1993 zvolen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR prezidentem republiky
20.1.1998 zvolen oběma komorami Parlamentu ČR prezidentem republiky
28. prosinec 2012
9 635×
1720 slov
