Václav Matěj Valentin Kramerius se narodil roku 9. února 1753 v Klatovech. V témž městě navštěvoval gymnázium, které pak ukončil roku 1773. Během svých středoškolských studií se seznámil mimo jiné i s Josefem Dobrovským. Poté, co se Kramerius dostal na filosofickou fakultu, odchází do Prahy. Bylo to v době školských reforem Marie Terezie a počátků působení české inteligence, takže měl možnost se seznámit s jejími předními představiteli. Prostřednictvím Dobrovského se pak dostává do služeb hraběte Jana z Neuberga, kde působil jako knihovník. Krameriovi přišlo místo vhod. Jana z Neuberga totiž patřil k úzkému kruhu osvícených šlechticů, kteří se tenkrát začali zajímat o české dějiny a knihy. Kramerius obstarával přepisy a přetisky a zvláště pak korekturu, čímž se dobře obeznámil se spisovnou češtinou. Je možné, že právě tehdy se v něm probudil zájem o česky psanou literaturu a o češtinu vůbec.
Roku 1786 se seznámil s novinařinou, které zůstal věrný až do smrti. Přesto, že Kramerius je nejspíše nejznámější český vydavatel, nebyl rozhodně první. Již od roku 1719 vydával Karel František Rosenmuller Outerní a sobotní pražské poštovské noviny z rozličných zemí a krajin přicházející s obzvláštním Jeho Císařské a Královské Milosti nadáním obdarované. Ty pak vycházely až do roku 1772. Na Rosenmullerův odkaz navázal český vydavatel František Kozuri se svými Pražskými Českými novinami. Neměly však dlouhého trvání neboť mu časem začaly docházet slovní výrazy, a tak tam, kde nevěděl, si pomohl výrazem vlastním. Nakonec se vše zkomplikovalo natolik, že vymyšleným výrazům už nikdo nerozuměl a noviny zkrachovaly. Tou dobou byl Kramerius již zaměstnán u Jana Ferdinanda Schonfelda. Ten si byl vědom toho, že aby v Čechách uspěl, musí vydávat noviny v češtině, a tak od 1. ledna 1786 vydával Noviny české. Redigováním nově vzniklých novin pověřil, k velké radosti vlastenců, Krameria. V novinách Krameriových se projevoval stejný duch jako v jeho předchozí literární tvorbě. Názory měl ryze josefínské, zejména co se školství týče. Jelikož mu už nestačilo pouhé kopírování německých vzorů, rozhodl se noviny obohatit o literární a divadelní recenze, o články o vzdělání a výchově atd. Noviny tak dostaly vlastenecko – reformní charakter, což se Schonfeldovi přestávalo líbit. Tento spor přiměl Krameria k rozhodnutí osamostatnit se a založit vlastní noviny.
To se také 4. července 1789 stalo, když vyšel první výtisk Krameriových C.K. Pražských Poštovských novin. Musíme však vzít v potaz, že tehdejší noviny se dosti lišily od těch dnešních. Nezabývaly se tedy denními událostmi, ale zejména válečnými zprávami, zprávami politickými, dvorními dekrety a nařízeními, oznamováním nových knih, tržních cen atd. Články se objevovaly jen někdy, hlavně pak o novém roce jako úvodníky. O tom, že Krameriovy noviny dosahovaly dobré úrovně svědčí fakt, že je vychvaloval i sám Pelcl a vřele je doporučoval jako zdroj správné spisovné češtiny. Roku 1789 Kramerius též oznámil, že hodlá vydat životopis Jana Žižky. To se mu však nepovedlo, protože tou dobou již sílil tlak ze strany cenzorských úřadů. Jeho noviny byly taktéž podezírány, že šíří mezi lidi revoluční myšlenky. Od zrušení je tehdy zachránila snad jen skutečnost, že ty samé zprávy byly otištěny i v prestižních vídeňských novinách. Nicméně od 15.srpna, na základě rozhodnutí komise zkoumající vliv revolučních zpráv na lid, už nesmělo být v novinách o revoluci ani slovo. Tento nedostatek byl brzy vyvážen různými naučnými přílohami – o cizích zemích, o historii, o přírodopisu. Jak obliba Krameriových novin rostla, bylo jasné, že dny Schonfeldských jsou již sečteny. Ještě před samotným krachem Schonfeldských novin zažaloval Schonfeld Krameria pro neoprávněnost zveřejňování úředních vyhlášek. Výsledkem bylo, že toto právo bylo Krameriovým novinám odňato. Ani to však nezachránilo Schonfeldské noviny od krachu roku 1791.
Od roku 1791 Kramerius bydlel v Michalské ulici v domě U půlzlatého kola na Starém Mestě pražském. Tam také zřídil malý obchod s knihami nazvaný Česká expedice. Víc než knihkupectví to však byla zásilková služba. Prostřednictvím ní posílali pražští vlastenci knihy a časopisy svým mimopražským přátelům. Nejvíce ocenili existenci této služby prostí sedláci, kteří si tak mohli objednat knihy na vesnicích nedostupné. Od roku 1795 se sídlo České expedice přestěhovalo do Husovy ulice, kde se pak dále rozvíjelo. Tou dobou se Kramerius již dávno nezabýval pouze distribucí knih, nýbrž je také tiskl. Vydával literaturu všech možných žánrů, hlavně pak tu zábavnou a poučnou. Z té stojí za zmínku dílo z roku 1801 Večerní shromáždění Dobrovnické obce, kde sedlákům srozumitelnou cestou vysvětluje jejich základní práva a povinnosti a poučuje též o výchově dětí a nesmyslnosti různých pověr. Česká expedice je na vrcholu své slávy a v Čechách i na Moravě se už stala pojmem. Přesto se začínají, byť skrytě, objevovat první stížnosti. Možný pokles kvality mohl být zapříčiněn rozsahem působnosti nakladatelství, který byl již tak velký, že přesahoval jeho možnosti.
28. prosinec 2012
4 872×
767 slov
