Hugo [ígo] Victor, * 26. 2. 1802, † 22. 5. 1885, francouzský básník, dramatik, prozaik a esejista. Autor klasicistních a romantických básní. Předmluvou k dramatu Cromwell, která se stala manifestem romantismu, si záhy získal vůdčí postavení v romantickém hnutí. Jeho koncepce divadla se dovolávala romantické svobody umění (tzn. formy, témat a jazyka) a požadovala mísení tragična a komična, krásy a ošklivosti, vznešenosti a grotesknosti a zjednodušení psychologie. Po neúspěšné dramatizaci hry Les Burgraves (Purkrabí) a zejména po smrti své dcery se odvrátil od literatury a věnoval se určitou dobu politické kariéře. Po vydání satirické sbírky Les Châtiments (Tresty), která ostře útočila na Napoleona III., odešel do exilu. Po dvaceti letech se vrátil zpět do Francie, kde byl jeho návrat bouřlivě oslavován. Psal tradiční historické romány, jejichž originální kompozice spojuje různé tematické oblasti (snové, filozofické, historické, politické, lyrické aj.). Nadčasově se v nich dotkl řady sociálních problémů světa a propůjčil své tvorbě až mytickou podobu plnou alegorických postav a symbolů. Básnická tvorba se vyznačuje uměleckou všestranností (lyrika, epika, satira, ódy, balady). Důraz je kladen na rétoriku, malebnou popisnost, personifikaci věcí, tajemnost, exotiku, intimnost a zároveň na nostalgickou touhu po štěstí a na sociální deziluze a naděje. Jeho tvorba vyvrcholila v epické, poetické epopeji v románové formě La Légende des sičcles (Legenda věků), jež měla zachytit dějinný vývoj lidstva pojatý v optimistické víře v pokrok a možnosti člověka. Hugovo pojetí literatury je zcela humanistické; dílo, které má celistvě a všestranně zobrazovat člověka a svět, nehledá pouze krásu, nýbrž i dobro. Básník, jakožto prorok a vizionář, se stal průvodcem člověka v hledání pravdy, víry a etických hodnot v tragicky tradovaném světě. Hugovo různorodé a všestranné dílo, povýšené na rovinu mýtů a spojující osobní aspekty literatury se sociálním postavením člověka ve světě a v jeho vlastním životě, dovršilo romantickou touhu po osvětlení celé historie lidstva. Hugo patří mezi největší postavy světové literatury, které výrazně ovlivnily její pozdější vývoj a tendence. Česky vyšlo: divadelní hry (Král se baví, Angelo, Lukrécie), poezie (Básně Victora Huga, Nové překlady Victora Huga, Satyry, Francii a světu, Jen ty nám zůstáváš, ó lásko), próza (Bídníci, Dělníci moře, Devadesát tři, Chrám Matky Boží v Paříži, Poslední den odsouzence).
28. prosinec 2012
11 138×
355 slov
