Vladimir Iljic Lenin

(vl. jménem ULJANOV)
* 22. 4. 1870
+ 21. 1. 1924
Ruský a sovětský politik.

Vladimir Iljič Lenin patří k několika málo státníkům, kteří nejvýznamněji ovlivnili tvář světa v tomto století. Platí to o něm víc než o komkoli jiném. Dal novou tvář obrovskému Rusku a na světovou scénu uvedl komunismus jako mohutnou globální sílu.
Vlastním jménem Vladimir Iljič Uljanov se narodil v ruském Simbirsku v rodině školního inspektora. Intelektuálské prostředí střední vrstvy ho výrazně ovlivnilo. S výbornými výsledky studoval řečtinu a latinu a v roce 1891 ukončil v Petěrburgu studium práv. Už jako student se aktivně účastnil protestních studentských akcí, což mu v roce 1887 vyneslo tři roky vyhnanství. Citově na něj velmi zapůsobila poprava nejstaršího bratra Alexandra, který byl odsouzen k smrti oběšením za pokus o atentát na cara Alexandra III.
Po skončení právnických studií následoval čtyřletý pobyt v Samaře, kde se Vladimir Iljič věnoval intenzivnímu studiu revoluční literatury, zejména Marxe a Engelse. Poté odchází do Petěrburgu a stává se z něho profesionální revolucionář. Zakládá Svaz boje za osvobození dělnické třídy. Píše teoretická díla, například Kdo jsou nepřátele lidu či Vývoj kapitalismu v Rusku.
Ruský politik a od 90. let profesionální revolucionář, filosof, zakladatel prvního socialistického státu na světě. Od roku 1900 pobýval střídavě v německém, belgickém, francouzském, anglickém, švýcarském a polském exilu. V roce 1903 založil v Bruselu bolševickou stranu a začal navazovat mezinárodní kontakty. Přečetl stovky knih, stal se velmi vzdělaným mužem. Během I. světové války byl opět ve Švýcarsku a do Ruska se vrátil až po únorové revoluci v roce 1917 jako německý agent, s úkolem podlomit bojeschopnost ruské armády. Po nezdařeném pokusu o komunistický převrat v červenci téhož roku odešel do Finska, aby se zanedlouho spolu s Trockým podílel na povstání v Petrohradě, jež smetlo Prozatímní vládu. Finska. Po jejím vítězství vzniká poprvé v historii nový fenomén: totalitní stát důsledně založený na ideologii. Lenin stojí v čele strany i v čele vlády. Byl zvolen předsedou rady lidových komisařů (vlády) a zůstal jím až do své smrti. Příměří s centrálními mocnostmi (brestlitevský mír) a pozemková reforma v roce 1918 byly ruským obyvatelstvem zčásti přijaty, ale pokus o komunistickou ekonomickou revoluci a současně vedení občanské války vedly koncem roku 1920 ke kolapsu ruské ekonomiky. Na jaře 1921 byl proto nucen souhlasit s odklonem od "válečného komunismu" a se startem nové ekonomické politiky. Jeho nedobrý zdravotní stav se prudce zhoršoval, proto se od roku 1923 prakticky již neúčastnil politického života. Lenin v praxi dovršil díla Marxe a Engelse, zároveň však propracoval a likvidací politické opozice všech směrů i soukromého vlastnictví uvedl do praxe teorii, jejímž výsledkem byl totalitární systém, který následně prohloubil Stalin. Teorii, jejímž výsledkem byl totalitární systém, propracoval právě Lenin (významně přispěl L. D. Trockij) a současně ji uvedl do praxe (tzv. leninismus), jak o tom svědčí likvidace politické opozice všech směrů i soukromého vlastnictví.
Jak už bylo řečeno, Lenin byl chytrý, velmi vzdělaný člověk. Zcela však propadl myšlence vytvořit nový typ státu, v němž bude žít zcela nový člověk (uvědomělý a pracovitý) ve zcela nové společnosti. Myšlenku humánního státu pro nejširší vrstvy však prosazoval velmi brutálními, nekompromisními metodami, při nichž tekly potoky krve. O Leninovi se říkalo, že je to v podstatě milý, nenáročný a hodný člověk. Podle ironického popisu Andreje Siňavského, jednoho z disidentů šedesátých let, byl "Vladimir Iljič zřejmě laskavý člověk, jehož neobvyklá krutost byla vynucena historickými zákony, které chtěl změnit. Tak zřejmě vznikla jeho až chorobná touha po moci a politická netolerantnost, nesmiřitelnost a nenávist."
Lenin zcela záměrně ignoroval veškerou vzdělanost předchozích civilizací. Byl to první pokus v historii důsledně aplikovat pseudovědecké zákony na společnost, a to s nadšením a důsledností typickými pro intelektuály, přesvědčené o své pravdě. Čím víc bylo námitek, tím víc si byl Lenin jist svou pravdou. Historici se shodují v tom, že nelze nejen vyčíslit, ale ani odhadnout počty mrtvých, které měl leninismus na svědomí. Ve srovnání s Leninem byl Stalin u moci mnohem déle, celých pětadvacet let, počet jeho obětí za dobu, kdy byl u moci, sice převyšuje počet obětí Leninových, ale ne o mnoho.
Původní oblíbená verze západních historiků o tom, že Stalin se odchýlil od Leninova učení, že byl anomálií, tyranem, který zneužil dobré Leninovy ideje, je dávno překonána. Z archivů se vynořují nové a nové důkazy o Leninově neobvyklé krutosti, které vyvracejí pověsti o "hodném Leninovi" a "zlém Stalinovi". Stalin ve všem důsledně vycházel z Leninových myšlenek i činů. Byl to právě Lenin, a nikoliv Stalin, jak se někteří historikové původně snažili tvrdit, kdo založil nechvalně známou bolševickou tradici a zahájil tvrdou válku proti nepohodlným intelektuálům. Byl to on, kdo dal budovat první koncentrační tábory, z nichž si později vzal příklad Hitler. Bez zábran posílal politiky, vědce, novináře a další nepohodlné intelektuály do exilu, do koncentračních táborů nebo na popraviště. Byl to Lenin, kdo využil hladomoru v Rusku jako politické zbraně v boji proti kulakům. To Lenin rozdupal poslední zbytky demokratických struktur v Rusku a dal neomezenou moc komunistické straně. A byl to opět Lenin, kdo na území osminy světa zrušil pojem lidských práv a svobodu tisku. Leninovy kruté metody ilustruje následující dopis z archivu. Obsahuje instrukce místním stranickým představitelům: "Soudruzi! ...Pověste bez váhání a veřejně, tak aby to všichni viděli, nejméně stovku známých kulaků, bohatých lidí, vykořisťovatelů! Udělejte to tak, aby se na stovky verst všichni třásli, uvědomili si to a šířili dál zprávy o tom, že věšíme, zabíjíme vykořisťovatelské kulaky." Podepsán Lenin. Dopis psaný vulgární krvežíznivou formou vypadá, jako by ho ani nepsal vzdělaný intelektuál. A přece je nefalšovaným dílem rozporuplné osobnosti zvané Lenin.
Po odsouzení kultu osobnosti stál Lenin dál na piedestalu nedotknutelnosti, i když jeho vysněný stát byl prolezlý korupcí a totalitní režim se jevil stále neschopnějším. Ještě Gorbačov v prvních letech své vlády se prohlašoval za "přesvědčeného leninistu", i když v jeho éře už vyšly první publikace odhalující pravou Leninovu tvář. Ke konci vlády Gorbačov svůj názor změnil, když prohlásil: "Musím přiznat, že neobvyklá krutost byla hlavním Leninovým problémem a nedostatkem."
Lenin se stal režisérem dramatu, které ho o mnoho desítek let přežilo. Vyžádalo si miliony mrtvých a statisíce zničených rodin. Totalitní režim, zdůvodňovaný a pevně podporovaný komunistickou ideologií a mocí, zlikvidoval opozici a doslova vymazal historická fakta. Během své velmi krátké vrcholné politické kariéry - jako vůdce státu i sovětských komunistů - vytvořil Lenin nejen pro své ruské následovatele, zejména Stalina, ale i pro čínského Mao Ce-tunga, Hitlera či kambodžského Pol Pota model pro nejhrůznější genocidy v historii této planety.

Z díla:
Materialismus a empiriokriticismus,
Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu,
Stát a revoluce.

Ukázky z díla:

"Princip stranickosti vyžaduje důsledný a nesmiřitelný boj s teoriemi a názory socialismu nepřátelskými. V oblasti světového názoru neexistuje a nemůže existovat žádný kompromis. "Otázka (zní) pouze takto: buržoazní, nebo socialistická ideologie. Střední cesta není (neboť žádnou třetí ideologii lidstvo nevytvořilo, ba ve společnosti rozdírané třídními rozpory, vůbec nikdy ani nemůže být mimotřídní nebo netřídní ideologie). Proto jakékoli oslabování socialistické ideologie, jakékoli zanedbávání této ideologie znamená zároveň posílení ideologie buržoazní."*1 Každý krok v rozvoji věd a společenské praxe potvrzuje věrnost Leninově myšlence o tom, že "půjdeme - li po cestě Marxovy teorie, budeme se přibližovat objektivní pravdě stále více a více (aniž ji kdy vyčerpáme); půjdeme - li kteroukoli jinou cestou, můžeme dospět jen a jen ke zmatku a lži." *2
*1 Spisy 5, Praha 1953, str. 396 - 397
*2 Spisy 14, Praha 1958, str. 148

"Lidé vždy byli a budou prostoduchými obětmi klamu i sebeklamu v politice, dokud se nenaučí za nejrůznějšími mravními, náboženskými, politickými a sociálními frázemi, deklaracemi a sliby hledat zájmy těch či oněch tříd."
Spisy 19, Praha 1959, str. 16

"Filozofové svět jen různě vykládali, jde však o to, jej změnit."
* Lenin, Spisy 3, Praha 1958, str. 19

"Soicalismus není možno vybudovat bez fantasie." (WOW! - pozn. aut.)
* Lenin

Vysvětlení pojmů:

leninismus: Soubor filozofických a politických tezí. Lenin dokázal, že revoluce povede k přímé (nereprezentativní) vládě dělníků a rolníků, načež stát se svým donucovacím aparátem "odumře" (vznik beztřídní společnosti).Vzhledem k tomu že revoluce musí být řízena předvojem proletariátu, čili komunistickou politickou stranou (tj. disciplinovanou organizací profesionálních revolucionářů, vybavených „vědeckým světovým názorem“), se Leninova teorie přímé vlády záhy v praxi změnila v totalitní vládu jedné politické strany nad celou společností.

ŽIVOT V DATECH

22. 4. 1870 Narozen v ruském Simbirsku.
1887 Za účast v revolučním vystoupení studentů poslán do vyhnanství.
1891 Ukončil studium práv v Petěrburgu.
1895 Zakládá v Petěrburgu Svaz boje za osvobození dělnické třídy.
1895 Zatčen.
1897 Poslán na tři roky do vyhnanství na Sibiř.
1900-1905 V exilu v západní Evropě.
1903 Zakládá v Bruselu marxistickou bolševickou stranu.
1907-1917 Opět v exilu v západní Evropě. Účastní se stutgartského (1907) a kondaňského (1910) kongresu II. internacionály.
7. 11. 1917 Stál v čele říjnové revoluce, osobně řídil její průběh.
8. 11. 1917 Zvolen předsedou rady lidových komisařů (předsedou vlády).
30. 8. 1918 Těžce zraněn při atentátu.
1918-1920 Občanská válka v Rusku.
1921 Vyhlašuje NEP (Novou ekonomickou politiku), liberálnější formu řízení ekonomiky.
1922 Těžce onemocněl.
1923 Kvůli nemoci zcela vyřazen z politiky. Varuje před Stalinem jako svým následníkem.
21. 1. 1924 Zemřel v Gorkách u Moskvy.