Vladimír Páral

Výklad

Osnova:
2. strana: úvod, životopis
3. strana: tvorba
4. strana: rozbor díla Válka s Mnohozvířetem, závěr
Úvod:
Pro svoji práci jsem si vybrala Vladimíra Párala. Nejprve se budu zabývat jeho životopisem, poté podrobněji rozeberu jeho tvorbu a na závěr jsem se zaměřila na dílo Válka s Mnohozvířetem.

Životopis:
Vladimír Páral je nejvýznamnějším představitelem novodobé české sociologické a civilizační satiry. Ve svých nejlepších dílech tíhl k žánru společenského románu. Spisovatel pochází z Prahy. Narodil se roku 1932. Na studia, která úspěšně zakončil maturitní zkouškou, šel do Brna. Poté pokračoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích, kde získal titul inženýr. Třináct let pracoval ve východočeských a severočeských průmyslových závodech, od roku 1967 – s výjimkou několikaletého působení v Severočeském nakladatelství v Ústí nad Labem – se stal spisovatelem z povolání. Mistr Páral, jak mu přezdívají, má pod záštitou firmy BRADNA PRESS svoji LISTOVNU na internetu. Jeho fanoušci a nejen ti mu mohou přes tuhle stránku poslat jakýkoliv dotaz a za měsíc se těšit na odpověď. Páralovou knižní prvotinou je téměř neznámá próza Šest pekelných nocí, již vydal roku 1964 v Havlíčkově Brodu pod pseudonymem Jan Laban. Širokou čtenářskou veřejnost si však získal hned neobyčejně úspěšnou prozaickou pentalogií o “pěti způsobech ukájení”. Určující ráz jí vtiskla již úvodní novela celého cyklu – Veletrh splněných přání (1964). Po něm následovaly - Soukromá vichřice (1966) a Katapult (1967). Nejambicióznějším románem z prvního umělcova období jsou Milenci a vrazi (1969) a pentalogii uzavřela - Profesionální žena (1971). Na tyto prózy měla navázat tzv. bílá série, hledající smysluplnou realizaci přirozené lidské aktivity v moderní době - Mladý muž a bílá velryba (1973), Radost až do rána (1975) a Muka obraznosti (1980). Páralovým vrcholným dílem sedmdesátých let je však “román naděje” - Generální zázrak (1977). V dalším desetiletí se Páral věnoval žánru antiutopicky laděné science fiction v dílech Pokušení A-ZZ (1982), Válka s Mnohozvířetem (1982), Romeo a Julie 2300 (1982) a Země žen (1982). A co dělá nyní? Spisovatel je už sedm let patronem záchrany objektů zničených vichřicí v roce 1990. Dne 19. 10. 2000 otevřel další rekonstruovanou dřevěnou stavbu v lázeňských lesích nad Karlovými Vary. Stejný projekt začal realizovat také v Mariánských Lázních, kde v současné době žije. V jeho rámci už byla obnovena dvě vyhlídková místa a dokončují se práce na rekonstrukci prvního altánu.

Tvorba:
-Šest pekelných nocí (1964) – próza, jeho prvotina
Pětidílný cyklus (3 novely a 2 romány):
-Veletrh splněných přání (1964) – hlavním hrdinou je Milan Renč. Pracuje jako vedoucí chemické laboratoře. Je ústeckým technikem s pokleslými aktivitami. Žije stereotypním životem. Nevadí mu hlášení, neúčelná činnost, zbytečné porady, hazardování s časem a energií. Naopak vyhovuje mu to. Bez iniciativy mechanicky plní úkoly. Autor v díle zachytil nový styl: opakování slov, vět, odstavců = opakování životních úkonů, zhušťování výrazu (heslovitost, náznakovost).
-Soukromá vichřice (1966) - vyjadřuje sarkastický obraz sociálních a citových hranic všedního manželství, pohlíží na skupinu 8 pracovníků chemického závodu. Ukazuje na měšťáctví, zautomatizovaný život a lásku degradovanou na sex.
-Katapult (1967) - satirický pokus o groteskní férii - ženatý inženýr, si pomocí seznamovacích inzerátů pořídil sedmero dalších životních družek v duchu ideje “jízdní řád do ráje”. Spokojenosti však nedosáhl. Dílo je jistým druhem vzpoury proti nudě manželského života.
-Milenci a vrazi (1969) - spisovatel zde načrtl fatalisticko-biologický, ale sugestivní nárys vývoje lidstva. Ukázal život jako bezvýchodný kruh, boj o vliv, o moc.
-Profesionální žena (1971) - dílo ve kterém realistická satira vyústila v parodii na dobrodružnou a brakovou literaturu, na seriály o nezdolných ženách. Opět ukazuje maloměšťácky konzumní život.

Tzv. bílá pentalogie:
-Mladý muž a bílá velryba (1973) –zde byla odsouzena životní lhostejnost, kalkulování, vypočítavost a prospěchářství v postavě Edity. Břeťa chtěl zase něco dokázat, ulovit „bílou velrybu“, umocnit život láskou a prací, obětoval tomu svůj život. Zato Viktor nebyl schopný plně žít.
-Radost až do rána (1975) – autor zde ukazuje tzv. socialistický životní ideál, spokojenost s průměrností a prospěchářství.
-Generální zázrak (1977) – byl to sice „román naděje“, ale marně se snažil vymknout se stereotypu a prospěchářství.
-Muka obraznosti (1980) – autobiografické prvky, ironie místo kritiky, hlavním hrdinou je inženýr chemik, který ztroskotává na pracovišti, protože se touží stát spisovatelem.
Žánrová oblast sci-fi:
-Pokušení A-ZZ (1982) – stalo se varovným románem. Zobrazuje lidstvo v 21. století. Mimozemská civilizace nabízí lidem luxusní život, ovšem za cenu zrady.
-Romeo a Julie 2300 (1982)
-Země žen (1982) – politickoideologická alegorie o násilí totalitní společnosti
-Válka s Mnohozvířetem (1982) – popsáno podrobně níže
Romány:
-Playgirls I, II – erotická tematika, otevřenost výpovědi, degradace lásky
Válka s Mnohozvířetem
V tomto románu se na pozadí sci-fi snaží autor apelovat na stále se zhoršující stav životního prostředí. Životním prostředím není myšlena jen příroda, ale i vztahy mezi lidmi. Jak je u Párala obvyklé, odehrává se děj v naší zemi v neurčitém, ale současném období. Hladina znečištění přerostla jistou hranici a ze smogu se začínají tvořit hnědá mračna, ze kterých prší hnědá hmota. Tato katastrofa se děje na pozadí příběhů několika osob z jednoho bytu v Ústí nad Labem. Vztahy mezi postavami jsou poměrně komplikované, proto se zde nebudu pokoušet tyto vztahy osvětlit.
Hnědá hmota neboli „masit“ se poté co spadla v podobě deště, začne formovat do jakýchsi pohybujících se útvarů. Příběh je prokládán, podobně jako v Čapkově Válce s mloky, novinovými články, televizními a rozhlasovými zprávami, popřípadě vědeckými přednáškami. Vše samozřejmě na téma „masit”. Z těchto útržků se čtenář dozvídá podstatu vzniku „masitu”, později i jak proti němu bojovat. „Masit” vzniká z kouře továren i cigaret, výfukových plynů, odpadků, skládek, špinavých řek a všech ostatních forem znečištění. Ženy, které měly děti, byly evakuovány do hor, které jsou „masitem” nedotčeny. Zbylé obyvatelstvo se v rámci energetických úspor schází pouze ve společných bytech tzv. spolbytech. Ty jsou místem, kde se střetávají různí lidé různých povah a to dává příležitost pro vznik rozličných konfliktů a pro psychologické prokreslení postav.
„Masit” se začne formovat do postav podobných lidem (potažmo mlokům), kteří jsou již vůči zbylým obyvatelům velmi agresivní. Je nutno se sjednotit a bojovat proti nim. Zde se opět ukáže povaha jednotlivých hrdinů. Po zažehnání tohoto vnějšího nebezpečí přichází nebezpečí druhé – vnitřní.
Na člověku se začnou objevovat hnědé výrůstky – jiná forma „masitu” zvaná MZV – mnohozvíře. Postižení tímto mnohozvířetem sní obrovské množství jídla a vypijí spoustu vody – tím mnohozvíře živí a to nad nimi získává kontrolu. Začnou v nich převažovat špatné lidské vlastnosti. Jsou sobečtí, snaží se sehnat další jídlo, jsou agresivní atd. Zbavit se tohoto parazita je možno tělesným cvičením, později vědci vynaleznou i duševní metodu založenou na meditaci.
Děj končí vítězstvím nad mnohozvířetem, ale lidé se nepoučili a továrny dál vypouští jedovaté plyny, cigarety jsou opět v módě, auty se jezdí zase zbytečně…
Autor používá zvláštní vyprávěcí styl, kdy je příběh vyprávěn vypravěčem a najednou jej vypráví nějaká z postav. Zprvu je to neobvyklé, ale časem si na to člověk zvykne, dává to větší možnosti prokreslení postav. V textu je často používaná přímá řeč, rozhovory jsou vedeny hovorovou češtinou. Autor používá zkratky, které označují jevy specifické pro děj. Např. ZAM – stav zamoření,
AM - reflektory, vrtule – antimasitová technika, zambyty – byty opuštěné po vyhlášení ZAM…
V mnohozvířeti se koncentruje všechno špatné na člověku, od pasivity při sledování televize, přes náruživý sex, až po agresivitu. Páral se snaží na tyto neduhy společnosti upozornit. Na druhou stranu organizování lidí při ohrožení probíhá hladce a vede k úspěšnému konci, je tu tedy patrná i síla kolektivu.

Závěr:
Spisovatelka Heda Bartíková o něm napsala knihu Profesionální muž. Přestože by její kniha byla dobrým zdrojem pro moji práci, jsem se rozhodla použít veškeré zbývající prameny. Prvním z nich jsem já. Páral patří k mým oblíbeným autorům a přečetla jsem tři z jeho knih. Dále jsem využila služeb internetu a pokusila se zjistit co se dalo. No a chybějící data doplnila Marie Sochrová a její publikace Literatura v kostce.