Na historií je nejkrasnější věc ta,že se vskutku stala.Je dosti dokladů pro to, aby bylo možno zodpovědně tvrdit,že můž jménem William Shakespeare vskutku existoval, i že díla pomalu už čtyřista let čtena a hraná jsou mu přisuzovaná právem.Ale žalostně málo je dokladů pro to, aby na jejich základě mohl vzniknout poutavý životopis.
Dne 26.4 léta páně 1564 se narodil ve Stratford nad Avonou jedne obyčejne rodině chlapec který se již ve svém mládi přikláněl k literárním dilum chodival rád na divadelní hry které ho jisto jistě motyvovaly v pozdější době k vyšším výkonům.Výkonum jimiž ohromil celý svět.Byl však jistojistě člověkem nadaným vnímavým řeči a pronikavým lidským myšlením se specialními znalostmi nadpruměrně inteligentního tvůrce.
Díky svému slavnému rodákovi je dnes Stradford nad Avonou turistickou atrakci prvního řádu.Nabízí návštěvníkum dům ve kterém se pravděpodobně narodil školu kterou asi navštěvoval kostel ve kterém byl pokřtěn i pochován studnu a zbytky zdiva z domu ve kterém strávil poslední léta svého života. Most po kterém se vypravil do Londýna i stesku do vedlejší obce kudy chodíl za svoů pozdější ženou.Ve Stredforskem kostele měli ještě v šedesatých letéch vystavenou matriku rozevřenou na dvou místech tak aby si mohl navštěvník přečíst že dne 26.dubna 1564 byl pokřtěn Wiliem Shekspire a že 25 dubna 1616 byl týž Wiliem Shekspire pohřben.Stredford bylo malé město v roce Shekspirová narození čítalo asi dva tisice duší takže interval od počátku do konce jednoho lidského života odměřuje nemnoho listů.Datum smrti 23.duben je na Shekspirovým kostelním náhrobku ale přesne datum jeho narození není známo.Jen tradice je určuje na osudový a neodolatelně svůdny 23. duben kdy se v Anglií slaví národní patron svatý Jiří.
Kdy vyšel ze školy se jen odhaduje.Zato je doloženo že se oženil záhy v osmnásti a to se ženou o osm let starší.Půl roku po svadbě se narodila dcera Zuzana. Obecně se soudí že jeho manželství nebylo štasné.I tak však byly z něho ještě dve děti dvojčaata Judita a Hamlet,který zemřel v jedenáctí.Sedm let po narození dvojčat se nazývá v Shekspirovem životopise léty ztracenými vyplnuji ji jen legendy a dohady.Roku 1592 měl Shekspire napsane a uvedene asi všechny tři díly historické hry o Jindřichu VI.velice úspěšné u publika,kterému se zvláště zamlouvala oslava hrdinných Angličanů a výsměch zženštělým Francouzum,vedeným a svedeným čarodějníci Janou,zvanou z Arku.To byla daň ,kterou musel začínající autor platit dobovým vášním a předsůdkum.Téhož roku však také s mimořadnou silou udeřil mor,který s přestávkami řádil až do roku 1594 a vyhnál herce z Londýna.Možna že pobýval v cizině v Itálií,ale spíše si od divadla odpočal jinak - básnickou tvorbou. Tehdy asi vznikla rozměrná etická báseň Venuše a Adonis dílo a nejčtenější ze všech které napsal jak dosvětšuje šestnáct vydání od r.1640.Následujícího roku vyšlo Znásilnění Lukrécie a většina ze sto čtiřiapadesáti Sonetů. Venuše a Adonis a Znásilnění Lukrécie mají význam i pro Sheikspiruv životopis: jsou věnovány hrabětí Souhaptonoví tenkrát dvacetiletému mladíkový dvořanový významného rodu.
Na počátku své tvorby se s vervou pustil do všech tří zakladních žánrů své dramatické tvorby.Jakoby posedlý ctižádostí usiluje co nejdřív naplnit dobovou normu: v kronikářské hystorické hře,v zaplétkové komedií i v humanistické tragédií.Další období je ve znamení lyrického rozpoložení které zasáhne jak do tragedie Romeo a Julie tak do komedie Sen noci svatojánske i do historického dramatu RichardII.V druhe polovině devadesátých let převládá tvorba komediální a přece do toho výrazu životního optimizmu do těch romantických komedií které dovádí k vrcholu padají stíny melancholie.Do jeho tragické tvorby můžeme uvést díla Julius César patří ještě do šestnácteho století , ale Hamlet začíná nové století a novou etapu tvorby.Tempo se zvolnuje. Zatímco dříve psal dvě tři hry do roka, následují nyní dramata v téměř pravidelných ročních rozestupech.S romantickými komediemi je konec spíš vysměšně doznívá hned po Hamletovy komediální žánr takzvanými problemovými hrami či černými komediemi: Troilus a Kresida, konec vše napraví a Veta ze vetu. Skeptickým komentářům na okraj citových a morálních jistot. A pak již nasleduje úžasna série tragedií: Ottelo Macbet Antonius a Kleopatra Timon athénsky,Korionalus.To jsme asi v roce 1608 kdy Shekspire je už jednou nohou neli oběma zpátky ve svém rodném Stredfordu.Jeho dramata se postupně stala současrí vysoké té nejvýšší literatůry.Čtou se jako básně a studují jako fylozofické úvahý. Ale naštěstí se především hrají a v inscenacích se znovu stávají proměnlivými v čase. Jejích stálost není hmatatelná není daná zranitelnou předmětností sochy.Shejkspirový originál je rozptílen v hystorickém čase a znovu a znovu se obnovuje ze své pomíjívostí.Tak se dáva Shejkspirově bestarostností o osudý svých textů vlastně za pravdu.Na samý závěr bych ještě dodal pár vět.Chyba je věřit všemu,ale chyba je nevjeřit ničemu,ovšem problém je v tom čemů mamé věřít a čemu nikoli v tomto případě se někteří vědci shoduji na tom , že pravý tvůrce oněch dramatů není Shejkspir ale muž jménem Edvad de Vere,který shejkspíra používal jako zástěru pro své utajení.Snad někdy v blízke budoucnosti se doopravdy dovíme kdo vlastně byl oněm geniálním tvůrcem nestárnoucích dramat jež v nás probouzejí jiskru života.Jiskru která nás děla člověkem.
28. prosinec 2012
4 629×
859 slov
